Katarální horečka ovcí je infekční virové onemocnění napadající pouze přežvýkavce (domácí i volně žijící). Původcem je virus z čeledi Reoviridae, konkrétně se jedná o orbivirus. Onemocnění není ze zvířete přenosné na člověka. 

Katarální horečka ovcí bývá také nazývána jako Bluetongue. 

Až do začátku 21. století se jednalo o onemocnění postihující pouze zvířata Afriky. Nicméně to se roku 2006 změnilo a byl popsán první případ zasahující západní Evropu. Odtud se poté Bluetongue rozšířilo, nejprve do okolních států a později také do dalších států Evropy. V České republice jsme se s onemocněním setkali poprvé v roce 2008. 

Přenos nákazy

Katarální horečka ovcí, respektive virus, který ji způsobuje, je šířena prostřednictvím drobného hmyzu – kousnutím. V Evropě se nejčastěji jedná o hmyz rodu Culiocoides – tiplík. Podle místa výskytu (teploty prostředí) se potom jedná o jeho jednotlivé druhy. 

Nákaza může být rovněž šířena semenem samců (toto bylo potvrzeno u býků), které bylo infikováno virem. 

Přenos přímým nebo nepřímým kontaktem mezi zvířaty bez využití hmyzu nebyl prokázán. 

Patogeneze

Jakmile je virus na zvíře přenesen (bodnutí infikovaným hmyzem), dochází k jeho pomnožení v mízních uzlinách. 
Organismem je virus dále zanesen do lymfatických uzlin, plic, sleziny a endotel cév. Za pomoci krevní složky organismu dochází k jeho šíření v hostiteli. 

Klinické příznaky

Na rozdíl od skotu, kde se s nějakými specifickými příznaky katarální horečky ovcí téměř nesetkáváme, pozorujeme u ovcí výrazně podstatnější změny zdravotního stavu. Inkubační doba onemocnění (doba od nakažení do projevení prvních příznaků) je 4-6 dní. 

V ohrožení jsou převážně mladá jehňata. 

Pokud se onemocnění u zvířat rozvíjí v řádu týdnů, mluvíme o chronickém průběhu nákazy. U zvířat dochází ke zvýšení tělesné teploty a otokům v oblasti hlavy (především otoky nozder, pysků, víček aj), později paznehtů (s vlivem na pohyb zvířat). V oblasti nozder může chovatel pozorovat hnisavý výtok. Obecně se jedná o záněty sliznic. Zvířata nerada přijímají potravu, žvýkání pro ně může být bolestivé. Proto se snaží potravu rozmělnit a zvlhčit v dutině ústní, během čehož se jim v tlamě vytváří pěna. Dochází ke vzniku krevních sraženin, otoku a hemoragiím. Záněty nebo nekrózy postižených tkání jsou ideální vstupní branou pro druhotné infekce. Oteklý jazyk se stává cyanotickým (zmodrá), odtud pochází také název Bluetonque. Zvíře během 3-5 týdnů od nakažení uhyne z důvodu celkového vyčerpání organismu. 

V případě akutního průběhu dochází u nakažených zvířat poměrně brzy ke vzniku plicního edému a udušení zvířat. Ovce hyne asi týden po nakažení (7-9 dní). 

Diagnostika

Diagnostika nemoci probíhá na základě anamnézy od chovatele, klinických příznaků a nákazové situace dané oblasti. 
Veterinář následně v případě podezření diagnostiku doplní o serologické vyšetření na přítomnost protilátek v krvi zvířete nebo jiných molekulárně-biologických laboratorních metod. 

Terapie

Pro zvířata nakažená katarální horečkou ovcí neexistuje účinná terapie. Podpůrná léčba může být u zvířat realizována tzv. symptomaticky. 
Hlavním cílem je zmírnění příznaků vznikajících v důsledku onemocnění, snaha maximalizovat přežití zvířat a zabránit rozšiřování nákazy na další jedince. 

Svou pozornost by měl chovatel soustředit také na preventivní opatření mající za úkol předcházet vzniku této virové infekce. 
Jako hlavní prevence je považována důkladná desinsekce hmyzu (hubení) prostřednictvím vhodných, k tomu určených plošných i lokálních metod.

Může se jednat o lapače hmyzu, mucholapky, použití nejrůznějších desinsekčních přípravků či plošná desinsekce hospodářské budovy. V oblastech s vysokým rizikem nákazy je doporučena vakcinace chovů. 

Jako nevhodný je dále považován dovoz nebo převoz zvířat ze zasažených oblastí výskytem tohoto onemocnění.  

 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie úvodní: Adobe Stock

Zdroje:

European Commission
Ministerstvo zemědělství
Státní veterinární správa