Někomu stačí morče, jiný si přeje psa, no a někdo se zamiluje do rejnoků. Za exotiku se ovšem platí, a to jak penězi, tak i prostorem. 

Rejnok asi není ten klasický mazlíček, kterého si lidé spojují s domácím chovem. Ovšem své kouzlo nepochybně má. Bývá přátelský, můžete ho naučit jíst vám z ruky a také má takovou praktickou věcičku - jedový osten.  

Obecně o rejnocích

Rejnoci (Batoidea) jsou velký nadřád příčnoústých paryb s více než 600 druhy v 26 čeledích. Charakterizují se zploštělým tělem, srostlými prsními ploutvemi a žaberními štěrbinami na břišní straně.

Rejnoci, podobně jako žraloci, mají chrupavčitou kostru tvořenou pevnou a pružnou chrupavkou. Jejich silné zuby jsou schopny rozdrtit i schránky plžů, mlžů a korýšů, kterými se živí. Většina druhů obývá mořské dno, ale někteří žijí i ve sladkých vodách, zejména v brakických zátokách, a právě těm se dnes budeme věnovat.

O sladkovodních rejnocích

Sladkovodní rejnoci neboli trnuchy se vyskytují v řekách jihovýchodní Asie, Austrálie, Afriky a Jižní Ameriky. Žijí v různých biotopech včetně pomalu tekoucích řek s písčitým dnem a v období dešťů je lze nalézt i v zaplavených lesních oblastech. Rádi se zahrabávají do písku, nad nímž jim vyčnívají jen oči. K “životu v písku” mají přizpůsobené i dýchání, k němuž slouží spirakuly (otvory za očima), jež nasávají vodu a odvádí ji k žábrám. 

Trnuchy mají pro chovatele jednu ne zrovna vítanou vlastnost. Jsou jedovaté, respektive mají na konci ocasu ostrý jedovatý trn. Sladkovodní rejnoci sice nejsou žádní krvelační zabijáci čekající na to, až se přiblížíte k nádrži, aby vás mohli bodnout, nicméně opatrnost je na místě. Jed nebývá pro člověka smrtelný (nebodnou-li vás do srdce jako dokumentaristu Steva Irwina), má však nepříjemné účinky. Poté, co toxin vstoupí do lidského organismu, přichází velmi silná bolest. Na člověka mohou jít mdloby, může zvracet, trpět průjmem, nadměrným pocením, svalovými křečemi, záchvaty nebo nízkým krevním tlakem. 

Pokud vám váš mazlíček takovou zkušenost dopřeje, ponořte postižené místo do nejteplejší vody, kterou snesete. Teplo rychle snižuje bolest a přímo působí na jed. Následně vyhledejte lékařskou pomoc. Osten si nikdy sami nevyndávejte, pokud tedy nejste masochisté a netoužíte po natržené svalovině. Jinak ale platí, že k bodnutí dochází zejména, jsou-li zvířata ve stresu. 

Mezi často chované druhy patří trnucha skvrnitá (Potamotrygon motoro), trnucha Leopoldova (Potamotrygon leopoldi), trnucha Castexova (Potamotrygon castexi) nebo Potamotrygon albimaculatus.

Co rejnoci potřebují?

Vymezení toho, co k chovu rejnoků potřebujete (velké prostory, čistá voda a hodně potravy), je vcelku snadné. Těžší bývá toho dosáhnout. Základem je akvárium, čím větší, tím lepší - rejnoci musí mít dostatek prostoru pro volné plavání. Nezáleží ani tak na výšce, jako na délce (pro jednoho rejnoka minimálně 180 cm) a šířce (minimálně 60 cm).

Akvárium nenechávejte úplně holé. Nemusí jít zrovna o přehlídku dekorací, hodně z nich, jako kameny s ostrými hranami, ani nejsou vhodné, dno by však měl pokrývat písčitý substrát, do kterého se rejnoci zahrabávají, a přidat můžete i živé rostliny. Jelikož však rejnoci neustále prohrabávají písek a rostliny vytrhávají, musí být vegetace zatížena, třeba plochými kameny.

Nároky na vodu

A nyní k samotné vodě. Rejnoci jsou na kvalitu vody velmi citliví, zároveň si ji však sami efektivně špiní. Produkují velké množství moči, a tím pádem také čpavku, který jim nedělá dobře. Velké vodní systémy, ve kterých rejnoci žijí, amoniak ředí a proudy ho odvádějí pryč. V uzavřených akváriích nemá amoniak kam odcházet. Kvůli svému apetitu produkují také hodně výkalů, což lidskou snahu o udržení nádrže v čistotě též komplikuje.

Mnoho majitelů rejnoků dává přednost používání vody s reverzní osmózou (RO) kvůli její čistotě. Stručně řečeno, reverzní osmóza odstraňuje z vody všechny nečistoty a minerály. Protože však zároveň odstraňuje prospěšné minerály, musí je chovatelé do vody přidávat. Hladina amoniaku a dusitanů by měla být vždy nulová a dusičnanů pod 10 ppm.

U většiny sladkovodních rejnoků stačí udržovat pH mezi 6,8 a 7,6, alkalitu mezi 18 ppm až 70 ppm a teplotu mezi 24° a 28° C. K udržení tepla jsou nezbytné ohřívače vody s ochranným krytem, aby se rejnoci nespálili. 

Čím nižší je vodivost, tím lépe. V přírodě se sotva pohybuje nad 50-75 µS/cm, ale rejnoci chovaní v nádržích jsou často zvyklí na 200 µS/cm a více. Ovšem přesné hodnoty jednotlivých parametrů si vždy nastudujte u konkrétních druhů.

Pokud máte dobrý filtrační systém a dobrý průtok, vyměňujte 20-30 % vody týdně. Osvětlení by mělo být tlumené s 12-ti hodinovým cyklem den/noc.

Nároční strávníci

Počítejte s tím, že krmení rejnoků se vám prodraží. Potřebují velké množství masité potravy s vysokým obsahem bílkovin podávané několikrát denně. Nejčastěji jim chovatelé dopřávají živé nebo mražené tilapie, krevety, kraby nebo kousky olihní.

Pokud rejnokům připravíte odpovídající životní prostředí a dopřejete jim vše, co potřebují, mohou se dožít až 20 let.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje:  Aqueon, Practical Fishkeeping, Build your aquarium, Hobbio, Chov rejnoků