Gudea lesklá (Xenoophorus captivus) je středně velká, nenápadně zbarvená ryba, patřící do rodu goodeidae. Popsal ji Hubbs v roce 1924. Tak jako všechny gudeje je endemitem Mexika a nad jejím osudem visí spousta otazníků ale k tomu se vrátím později.

Dospělý plně vybarvený samec

Nevýrazně zbarvená dospělá samice

Mladý samec ve velikosti přibližně 2,5cm

Rozdíl v pohlaví, na obrázku samice

Rozdíl v pohlaví, na obrázku samec, u samečka je zřetelné andropodium

V přírodě je čím dál vzácnější a některé její lokality již zanikly a s ní i populace ryb, které v nich žily. Pohlavní dimorfismus je na první pohled patrný, sameček je menší, štíhlejší a barevnější oproti robustní a fádně zbarvené samici, navíc samci mají andropodium a jejich pohlaví se díky němu dá určit již v útlejším věku.

Chov v akváriu

Chov v akváriu je snadný, stačí dodržet několik základních podmínek. Jelikož se jedná o spíše menší druhy ryb, kdy sameček dorůstá průměrné velikosti 4,5 cm a samička přibližně o 2 cm více, nemusí mít k dispozici nijak velký prostor a menší skupinka se spokojí s akváriem o objemu od 80 l, voda jim vyhovuje tvrdší s PH 7,5. v letních měsících je ideální teplota vody do 25 °C, při dlouhodobějších vyšších teplotách ryby příliš neprosperují a můžou se začít objevovat i různé nemoci, naopak v zimním období přivítají na několik měsíců teplotu vody okolo 18 °C, při které se přestanou množit a odpočinou si. Naopak jim nevadí, pokud na krátkou dobu klesne teplota až na 15 °C.

Chovná skupina gudejí, na fotografii je patrný i starší potěr

Reprodukce opět začíná, když se voda ohřeje na teplotu cca 22 °C. Samice v pokročilé březosti je snadno k poznání, má doslova velké břicho k prasknutí a rodí celkem velká mláďata 0,7-1,2 cm. Jelikož se jedná o pravou živorodost, kdy je každé mládě samostatně spojené pupeční šňůrou se samicí a vyvíjí se tedy každý potomek jinak, jsou i po porodu někdy značné rozdíly ve velikosti mláďat.

Jak už jsem výše zmínil, potěr je poměrně velký, což je výhoda a dá se tak od první chvíle krmit drobnou komerčně prodávanou potravou pro akvarijní ryby. Maličké zuby podobné řezákům na vnější straně napovídají, že se jedná o vegetariána, je tedy nutné přizpůsobit potravu i v chovu v zajetí a předkládat převážně rostlinnou potravu, různé komerčně prodávané produkty, také milují některé řasy tvořící se v nádobách v zahradě, spařené kopřivy, kousek okurky, ale nepohrnou ani živočišnou potravou ať už mrazenou, živou nebo sušenou, která by v jejich jídelníčku neměla chybět. Na druhou stranu by neměla převládat nad rostlinnou složkou.

Jsou to ryby citlivé na znečištěnou vodu, je tedy nutná pravidelná výměna přibližně poloviny obsahu objemu akvária. V případě dodržení podmínek kvalitního a dostatečného krmení, obstojně velké nádrže s odolnějšími rostlinami s tužšími listy a poskytnutí úkrytu pak ryby svoje potomky nikterak nepožírají a hejno tak může tvořit populace s různě velkými jedinci, od dospělců až po potěr. Ani vnitrodruhová agresivita u tohoto druhu při vhodných podmínkách není a souboje samců tvoří hezkou podívanou, kdy si vzájemně imponují a ukazují svou krásu naplno nejen sobě, ale i pozorovatelům akvária.

Odolnost vůči nízké teplotě tento druh přímo předurčuje k takzvanému letnění v různých nádobách nebo menších jezírkách, kdy se ryby z jara vypustí ven a do akvária se vyloví až s podzimem, kdy trvale klesne teplota vody k 15 °C. Ryby z takového venkovního chovu bývají barevnější a celkově mnohem hezčí, než když se drží celoročně v akváriu. Je to způsobeno přirozeným prostředím, sluníčkem, poklesem teploty v noci, různými teplotními rozdíly na jaře, v létě a na podzim, změnou tlaku při bouřce, deštěm samotným a nakonec spoustou pestré přirozené potravy - spadlý hmyz na hladinu, různé larvy a vývojová stádia hmyzu, množství řas. To vše zkvalitňuje rybám život.

Proč nad gudeou lesklou visí otazníky

Bohužel tohle je v Mexiku běžný scénář. Na životní prostředí se tam příliš nedbá, potoky a řeky se odvodňují za účelem hospodářství a napájení měst, rybníky se zavážejí, v blízkosti vodních ploch se tvoří skládky, velká jezera jsou znečišťována a v neposlední řadě se vyskytuje v tamních vodách čím dál více nepůvodních druhů ryb, které tam byli leckdy uměle vysazeny jako hospodářský produkt.

Především tilápie a kapři jsou hrozbou pro takto malé druhy ryb. Jsou to potravní konkurenti, ryjí dno, ničí rostliny, které tvoří úkryty původním rybám ale především různým bezobratlým, které slouží jako potrava, a v neposlední řadě požírají i samotné ryby. V takto zdecimovaném prostředí to bývá většinou předem prohraný boj, a tak pomalu mizí původní obyvatelstvo z přírody. Je tedy především na akvaristech, ať už profesionálních nebo "amatérských", aby jakémukoli ohroženému druhu věnovali pozornost a snažili se ho v obstojném množství v akváriích udržet. Právě takoví akvaristé jsou "Noemovou archou", která ten nebo onen druh udrží v zajetí pro budoucí generace.  A co víc? Jednou právě jejich odchovy mohou napomoci k navrácení ryb do volné přírody. V Mexiku již naštěstí několik takových programů běží. Účel těchto programů je jednoznačný, vrátit zpět ryby, které již ve volné přírodě vyhynuly. 

Nedá mi to, abych zde nezmínil nesmyslný „Pozitivní seznam“, který by toto úsilí chovatelů zcela zničil. Zakázal by chov i takto křehkých druhů ryb a zvířat obecně, které balancují na slabém ledě a hrozí jim vyhynutí, záchovné a záchranné programy. Různé organizace nejsou kapacitně schopné udržet všechny ohrožené a v některých případech již v přírodě vyhynulé druhy. Často nejsou schopny ani vyprodukovat takové množství jedinců, aby to splnilo požadovaný účel. Je zřejmé, že právě chovatelé hrají podstatnou roli v udržení druhů, a to se v praxi již několikrát ukázalo. V případě „Pozitivního seznamu“ tak důležitý prvek při záchranně, jako jsou chovatelé, končí a to ještě více napomůže oslabení populací v zajetí a následně i v přírodě.

Snad se tento článek o nenáročné gudeji lesklé stane inspirací a gudeja najde zalíbení u dalších chovatelů a bude se tak moci těšit větší a stabilnější populaci v České Republice.
 
Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský