Žaludek i jednotlivé části předžaludků plní u přežvýkavců nezastupitelnou úlohu. Jakékoli narušení jejich funkce má nejen pro chovatele, ale také pro samotná zvířata vážné důsledky. Jedním z hlavních strašáků chovatelů jsou proto u přežvýkavců poruchy trávení – acidóza a alkalóza.

Neinfekční choroby postihující trávicí aparát přežvýkavců, kdy dochází k poruše fermentace a následně motility postižené části trávicího systému. Při ignorování příznaků a nenasazení léčby dochází bohužel k úhynu zvířat.

Prevencí onemocnění je primárně správné sestavení a kontrola krmné dávky.

Acidóza

Acidózu můžeme zjednodušeně nazvat jako překyselení organismu (otrava kyselinou mléčnou).
Hlavní příčinou onemocnění je nesprávně sestavená krmná dávka. Zpravidla se jedná o nadměrný přísun glycidových krmiv (např. šroty z pšenice), jednostranné a nevyrovnané krmení (pouze kukuřičnou siláží) a nedostatek vlákniny. Výjimkou není ani náhlý příjem vysokého množství lehce stravitelných cukrů, jako je melasa, cukrová řepa nebo brambory.

Příjmem takového typu a množství krmiva dochází v organismu k množení G+ bakterií (laktobacily, streptokoky) a vytvoření množství kyseliny mléčné. Vlivem této kyseliny dochází ke snížení pH bachoru (3,8), což vede k úhynu nálevníků, jenž se zde nachází a plní nezastupitelnou funkci. Následně je snížena až zastavena motorika (pohyb) bachoru. Kromě tohoto se často přidává zánět bachoru či bachorové sliznice, intoxikace organismu a dehydratace zvířete.

Onemocnění se projevuje obecně nechutenstvím a apatií, zvíře je dehydratované, trias (dech, tep, teplota) zvýšený. Acidózu můžeme rozdělit do dvou forem: chronické a akutní.

Chronická acidóza se u zvířete vyskytuje již delší dobu a její klinické příznaky nejsou moc výrazné. Nejčastěji si jí všimne chovatel díky snížení užitkových vlastností – poklesem reprodukce, dojivosti. Následně dochází k ulehnutí zvířete.
K rozvoji příznaků u akutní formy acidózy dochází zpravidla do 24 hod. Postižené zvíře odmítá potravu, přestává přežvykovat a dochází u něj k zastavení bachorové činnosti. Objevují se třesy, zvýšený dech a srdeční činnost. Výkaly mohou být zeleno-šedé barvy, kyselého zápachu. Vzduch, který zvíře vydechuje je rovněž kyselý – zapáchá po octu.

Onemocnění se prokazuje za pomoci klinických příznaků a anamnézy zvířete. Diagnostika je dále prováděna za pomoci vyšetření bachorové tekutiny, krve. Také je zkontrolována krmná dávka.

Jako terapie postačí v lehkých případech odstranění závadného krmiva a nasazení diety (seno). Zvíře je nuceno k pohybu (rozhýbání) a je mu podán lék upravující pH bachoru, případně antibiotika. Dále je kladen důraz na rehydrataci. Výborně pomůže rovněž podání množství tzv. bachorové tekutiny.

V těžkých případech je třeba odstranění závadného obsahu bachoru a jeho proplach vodou. V obzvláště těžkých případech je nicméně jediným možným řešením porážka zvířete.

Alkalóza

Opakem acidózy, je alkalóza. Jedná se o otravu, při které dochází k vytvoření silně zásaditého prostředí v organismu.
K alkalóze dochází při zkrmování krmiv s vysokým obsahem dusíku (močovina, zkrmování rostlin, které jsou hnojeny dusíkatými hnojivy) a současně nedostatku cukru v krmné dávce.

V organismu při vysoké obsahu dusíkatých látek dochází ke zvýšené tvorbě amoniaku. Přichází tzv. alkalizace bachorového obsahu (zásaditost). Nevyhovující prostředí bachoru má opět vliv na úhyn nálevníků a následnému zánětu sliznice bachoru.

Z prvotních klinických příznaků pozorujeme nechutenství zvířete, sníženou motoriku bachoru a užitkovost (dojivost). Objevují se poruchy reprodukce, průjem, může se vyskytovat tympanie. U bachorové tekutiny se pH dostává nad hodnotu 7,5. Tekutina zapáchá po amoniaku. U těžké formy se přidávají křeče a ztuhlost, ulehnutí.

Diagnostika probíhá podobně jako u acidózy, tedy zhodnocením příznaků a anamnézy, vyšetřením bachorové tekutiny, krve a moči.
Při léčbě je důležitá úprava pH zpět na původní hodnotu za pomoci roztoku octu nebo jiných přípravků (HCl, roztok kyseliny mléčné, kyseliny mravenčí aj). Zvířeti je následně dodána zdravá bachorová tekutina a roztok glukózy.
 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock