Ara arakanga je jedním  z nejznámějších, nejbarevnějších a nejnápadnější tropických papoušků na světě. Jeho velikost je zhruba 90 cm, hmotnost 900 – 1100 gramů. Od roku 1985 je druh veden na seznamu CITES I, podle IUCN Red list je řazen v kategorii málo dotčený druh.

Počátek chovu  ary arakangy (Ara macao)  v zoologické zahradě Ostrava spadá do roku 1976. V té době samec, narozený v roce 1971, pobýval v malých voliérách situovaných u hlavní  návštěvnické trasy společně, buďto se samcem ary zelenokřídlého (Ara chloropterus) nebo se samcem ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthinus). Všechny tři druhy ary v této době měly spíš „kočovný život“. V létě byly tyto druhy stěhovány na letní sídlo – do menších voliér v návštěvnické části, na podzim byly vráceny zpět do vnitřních ubikací v zázemí Zoo. 

Rok 1996 byl pro zmiňovaného samce ary arakangy přelomový. Získali jsme do deponace samici narozenou v roce  1991 v zoologické zahradě v Bojnicích. Samice byla v šesti týdnech odebrána do lidské péče a  dokrmena. Důvodem byla nedokonalá péče chovného páru.  

V době spojování, kdy samci bylo 25 let a samici 5 let pár vůbec neharmonizoval. Samice byla pravděpodobně velmi mladá, pro samce zřejmě ještě ne úplně vhodnou partnerkou. Každodenní agresivita  samce vůči samici (ucvaknutá špička zobáku, poraněné prsty) nás vedla k rozhodnutí pár rozdělit. V roce 2002, kdy samice dosáhla 11cti let věku a samec 31 let, jsme pár spojili v nové ubikaci o rozměrech 5 x 3 x 3 metry (d x š x v) s prosklenou přední stěnou, na vnitřní ubikaci navazovala venkovní voliéra o rozměrech 3 x 2,5 x 3 m s rosícím zařízením v návštěvnické části. Oba jedinci se k sobě začali chovat velice hezky, začali se o sebe zajímat, obírat se, zkrátka první signály lásky byly na světě.  Proto jim byla předložena kmenová bouda o průměru 80 cm a výšce 1,5 m, do které chodil pouze samec. Projevovaly se první znaky toku, samec chodil po zemi, útočil na chovatele, kteří vstoupili do ubikace. Samice dění pouze pozorovala. Tento stav trval zhruba asi 4 měsíce a další rok se opakoval. Usoudili jsme, že zde pár nemá dostatek klidu k hnízdění, zvláště  když se malý pavilonek zaplnil návštěvníky. 

Na jaře 2004 jsme pár přemístili do zázemí Zoo Ostrava. Vnitřní ubikace i venkovní voliéra byla větší, než v návštěvnické  části. Byla jim nabídnuta klasická dubová bouda o rozměrech  55 x 56 x 130 cm (d x š x v). Začátkem listopadu se projevovalo agresivní chování vůči chovatelům u obou jedinců. Roztahovali křídla, stále vyhrožovali, sestupovali na zem. Jakýkoli pohyb registrovali a okamžitě byli ve střehu a bránili si území. V roce  2005 hnízdění neproběhlo. Koncem tohoto roku začalo stejné agresivní chování ovšem s jednou důležitou změnou. Začátkem ledna 2006 se samec začal zdržovat v boudě a samice chodila za ním. Koncem ledna samice snesla dvě vajíčka. Poctivě inkubovala, samec hlídal po celou dobu, několikrát denně chodil samici do boudy krmit. Samci bylo 33 let, samici 13 let. Nezasahovali jsme do hnízdění po celou dobu inkubace. Po 26 dnech 16. 02. jsme poslechem zjistili vylíhnutí mláděte podle silného pípání. Rodiče se starali velice dobře. První vizuální kontrola byla provedena až po třech týdnech od zjištění vylíhnutí. Byla zde dvě mláďata. Mláďata zhruba po třech měsících poprvé opustila boudu, ale ještě první měsíc se často do boudy vracela.  Samostatná se stala zhruba v osmi měsících věku, do té doby je rodiče stále přikrmovali. V říjnu každé mládě dostalo čip, odebrali jsme krev na analýzu DNA, které určilo samce a samici, oddělili jsme mláďata od rodičů. Chovný pár měl tak dostatek času připravit se na další hnízdění. To nastalo v únoru 2007, o měsíc později než v roce předešlém. V polovině  února samice snesla opět dvě oplozená vejce. Tentokrát jsme se rozhodli mláďata okroužkovat ve stáří čtrnácti dnů věku kroužkem o průměru 14 mm. Při kroužkování jsme zjistili, že jedno mládě je viditelně slabší a menší než druhé, bylo nenakrmeno. Odpoledne opět proběhla kontrola, stav byl stejný, mládě bylo hladové. Po zvážení obou mláďat by zjištěn váhový rozdíl mezi mláďaty  - první vážilo 467 g, druhé 270 g. Menší mládě jsme odebrali k ručnímu odchovu. Mládě bylo slabé, bez krmicích pohybů, bylo nutno mládě rozkrmit. Po 24 hodinách zesílilo, krmící pohyby zintenzivnily, stejně jako pobrukování a další papouščí vrozené reakce. Přesto, že mláďata měla rozdílnou péči, vyvíjela se dobře. Analýza DNA ukázala, že se jedná o dva samce.  

V roce 2008 a 2009 chovný pár vyvedl v každém roce dvě mláďata. Bohužel v roce 2010 chovný samec uhynul na zápal plic ve věku 39 let. Pár odchoval celkem 8 mláďat, viz tabulka č. 1.

Tabulka č. 1: Pár č. I, počet odchovaných mláďat

V roce 2012 jsme konečně získali vhodného, stejně starého samce k naší chovné samičce. Úspěšné spojení toho páru proběhlo až po třech letech, v roce 2015, kdy samci bylo 24 let a samici 23 let. Do té doby zde probíhala velká agresivita ze strany samce, která vedla k několika separacím páru na měsíc až půl roku. Zkrátka dosažení souladu a harmonizace mezi jedinci trvalo tři roky. Pravděpodobně zde hrálo roli několik faktorů – věk samce, změna prostředí, nová krmná dávka, noví chovatelé, socializace. Nicméně, jak už bylo zmíněno, rok 2015 byl pro pár průlomový. Pár byl spojen ve stejné ubikaci jako předchozí I. pár. Prostředí pro samici velmi známé. Pár v červnu hnízdil a vyvedl mládě. V roce 2016 + 2017 pár bohužel nehnízdil, něco nevyhovovalo, proto jsme se  rozhodli upravit podmínky chovu.  Vyměnili jsme ubikaci, hnízdní boudu a venkovní voliéru.  Současný vnitřní prostor, který ary obývají je rozměrech 6 x  4 x 3,5 m (d x š x v), je vybaven bidly, větvemi k okusu, hnízdní dubovou boudou o rozměrech 80 x 100 x 70 cm (d x v x š) s vletovým otvorem o průměru 20 cm a přistávací plošinkou 30 x 30 cm umístěnou 10 cm pod vletovým otvorem. Kontrolní okýnko o velikosti 50  x 40 cm (d x v) je umístěno v boční stěně ve výšce 25 cm ode dna základu hnízdní boudy. V hnízdní boudě je substrát minimálně 25 – 30 cm výšky tvořený z kokosové drti smíchané s hrubými hoblinami. Celá hnízdní bouda je postavena na kovovém stojanu vysokém 1,40 m. Přední stěna ubikace je z pletiva o velikosti ok 1,9 x 1,9 cm, kde jsou zabudovány otočné nerezové krmné pulty. Boční a zadní stěna je součástí obvodu budovy, tudíž je zděná.

Druhá boční stěna je vyrobena z voděodolné překližky. Na zděné boční stěně ubikace je úzké prosklené okýnko o velkosti 400 x 50 cm (v x š), to zajišťuje proudění přirozeného světla. Protože je ubikace přirozeným světlem nedokonale osvětlena, jsou zde na stropu z vlnitého hliníkového plechu umístěna dvě osvětlovací tělesa, každá o dvou kompaktních zářivkách. Osvětlovací tělesa jsou zabezpečena pletivovým mobilním rámem tak, aby ary nemohly zářivková tělesa zničit. Podlahu tvoří omyvatelná betonová dlažba. Na vnitřní ubikaci navazuje polokruhová venkovní voliéra o průměru 5,5 m a výšce 4 metry v nejvyšším bodě. Ary do voliéry vstupují  výletovým okýnkem o velikosti 70 x 70 cm, umístěným na boční stěně vnitřní ubikace. Okýnko je  ovládáno z venkovní části mimo výletovou voliéru. Venkovní voliéra je kromě parkosů na šplhání a větvemi k okusu, vybavena nízkými travinami a keři. Ary si vegetace nevšímají, pokud nepřekročí růstem výšku umístění bidel. Dno venkovní voliéry je pokryto dřevěnými štěpky. Je zde umístěno několik dřevěných špalků různých velikostí, ty slouží jak k posedu ptáků, tak k umístění krmných keramických misek. Venkovní voliéra má na boční stěně samostatný vstup, který slouží k výměně parkosů a úklidu celé voliéry. Nad venkovní voliérou je umístěno rosení, které papoušci využívají v teplých letních dnech.

Teplota v ubikaci je zajištěna rozvodem plynového topení. V zimních, jarních a podzimních  měsících udržujeme teplotu okolo 15 °C, v letních měsících teplota koresponduje s venkovní teplotou.  Větrání je zajištěno výletovými okýnky do venkovních voliér a současně otevíráním dveří do venkovní voliéry. U arů dochází v letním období k výměně dřevěných dveří za pletivový mobilní rám, neboť otevřené dřevěné dveře okusují a ničí. V obslužné chodbičce je na stropě umístěné noční světlo, které slouží ptákům k orientaci při úplné tmě. Zde se chovnému páru podmínky vyhovují. Pár hnízdí obvykle květen – srpen, zhruba po třech týdnech inkubace vajec, kdy ary častěji opouštějí snůšku a chodí do venkovní voliéry, jsme schopni vejce prosvítit a zjistit jejich oplozenost. Chovný pár obvykle snáší dvě vejce. Samice inkubuje 26 – 28 dnů, boudu opouští pouze na vyprázdění či příjem potravy, v té době jí samec vystřídá. Po vylíhnutí mláďat, což zjistíme poslechem, se na krmení podílí především samec, po čtrnácti dnech se přidá i samice. Mláďata kontrolujeme zhruba po 10 – 14 dnech, kdy chovný pár opustí budku a volnou chvíli tráví ve venkovní voliéře sluněním a čištěním peří. Této chvíle využíváme ke kontrole zdravotního stavu mláďat a jejich vážení. Další kontrola probíhá ve stáří 6 – 8 týdnů, kdy odebíráme krev na analýzu DNA – určení pohlaví, mláďata vážíme, a opět kontrolujeme zdravotní stav. Kroužkování se nám u tohoto páru neosvědčilo.

Bohužel v roce 2019 a 2020 jsme museli po kroužkování  přikročit k odebrání mláďat z důvodu fraktury končetin nebo křídla. Mláďata opouští budku okolo 85 - 90 dne věku, ale ještě zhruba tři týdny se stále vrací do boudy, rodiči jsou dokrmována další 2 - 4 měsíce. Mláďata od rodičů odstavujeme ve věku 8 -10 měsíců proto, aby se chovný pár dostatečně připravil na další hnízdění. Navíc už okolo 6 měsíců stáří mláďat jsme zaznamenali lehkou agresivitu rodičů vůči mláďatům, a to především při žebrání o potravu. Této pár vyvedl celkem 11 mláďat, jak ukazuje tabulka č. II.

Tabulka č. 2: Pár č. II, počet odchovaných mláďat

Jak je vidět z výše uvedených  tabulek, rozmnožování u páru č. I. probíhalo v dřívějších měsících (únor – duben) než u páru č II. (květen – srpen).

Arám  je denně nabízeno čerstvé krmení, čerstvé větve k okusu a vodu na pití a koupání.  Víme, že se v přírodě živí různými druhy ovoce, bobulemi, semeny a pupeny, a proto se snažíme nabízet podobnou krmnou dávku. Oplozenost vajec a množství odchovaných mláďat záleží i na hojnosti a pestrosti potravy. Proto máme krmnou dávku rozdělenou do předsnůškového období, inkubačního období, doby, kdy odchovávají mláďata a období klidu – tzv. zimního období.  V zimním období dostávají papoušci pouze nakrájené  jablko, mrkev a červenou řepu, k tomu směs zrnin pro velké papoušky (slunečnice žíhaná, slunečnice bílá,  kardi,  paddy rýže, čirok bílý, čirok červený, oves loupaný, proso bílé,  cedr, lesknice). Krmná dávka je obohacena 2 x týdně komplexními vitamínovými přípravky. Předsnůšková krmná dávka je složena z více druhů krájeného ovoce a zeleniny – jablko, hruška, banán, hroznové víno, granátové jablko, kiwi,  mrkev, červená řepa, petržel, čínské zelí, brokolice, červená paprika, zelené krmení jako pampelišky smetánky – listy i květy. Dávka je obohacena o vařené vejce, vařené kuřecí krky. V tomto období papouškům nabízíme místo suchých zrnin směs naklíčených luštěnin pro zvýšený obsah vitamínu E.  Sušený zelený a žlutý hrách, fazole mungo, fazole bílé, čočku  namáčíme ve vodě 12 - 48 hodin přes noc při teplotě 20 – 24 °C. Vodu po 24 hodinovém namáčení vylijeme a luštěniny proplachujeme a necháme dalších 24  hodin klíčit v misce v minimálním množství vody. Následující den naklíčené luštěniny promyté podáváme. Krmivo je denně doplněno přípravky s vysoce kvalitním a lehce využitelným zdrojem vápníku, abychom zlepšili kvalitu vaječných skořápek i produkci vajíček.  Krmná dávka v době inkubace je ochuzena o vařené vejce, kuřecí krky a je podávána směs zrnin v suchém stavu. V období odchovu mláďat je opět nabízeno vařené vejce, vařené krky, vařená mrkev, vařená kukuřice, vařené luštěniny a různé druhy ovoce a zeleniny, doplněno o zdroj vápníku pro dobrý vývoj mláďat. Součástí krmné dávky je samozřejmě směs suchých zrnin. Po celou dobu chovu je k dispozici sepiová kost, v období před hnízděním mají ptáci větší spotřebu než v jiném období, dále pak grit a krmný písek. Celoročně jsou k dispozici různé druhy větví, které papoušci milují, jsou pro ně i zdrojem zábavy. Větve dubové, bukové, ovocných a vrbových stromů slouží k okusu a obrušování zobáků, při jejich nedostatku může dojít k přerůstání zobáků nebo drápů. V zimě papoušci nepohrdnou ani smrkem či borovicí. Vzhledem k velikosti a síle zobáků těchto ptáků jsou větve obměňovány denně. 

Vývojová tabulka ary arakangy, hmotnostní srovnání ručního x přirozeného odchovu 

Hmotnostní přírůstky u ručního krmení závisí na složení dokrmovací směsi, na obsahu tuku ve směsi, na frekvenci krmení. U přirozeného odchovu závisí na množství a skladbě podávaného krmení rodičům, na aktivitě chovného páru a na počtu mláďat v hnízdní budce. Hmotnosti mláďat z přirozeného odchovu se liší. Jedná se o hmotnosti mláďat z různých snůšek v letech 2018 – 2023, které probíhaly v různých intervalech, v závislosti na opuštění hnízdní budky chovným párem. Proto data nejsou sesbírána chronologicky. Hmotnostní přírůstky mláďat na umělém odchovu rostou pomaleji než u přirozeného odchovu.

Autor článku: Yveta Svobodová

Autor fotografií článku: Yveta Svobodová

Úvodní fotografie: Adobe Stock