Tento druh krásně zbarveného hrabavého ptáka větší velikosti je zajisté ozdobou každé okrasné voliéry. Kohout dorůstá délky 160 cm a jeho tělo hraje překrásnými kombinacemi barev, které vyniknou hlavně na slunečním světle.

Slepička bažanta diamantového je podstatně menší a dorůstá délky 70 cm. Jak je u většiny bažantů běžné, má i u tohoto druhu slepička nevýrazné zbarvení. Důvod je jasný, musí co nejvíce splynout s okolím, když sedí na hnízdě, aby tak mohla ochránit nejen sebe, ale i budoucí potomstvo. 

Dospělá slípka

V zajetí je bohužel obrovský problém obstarat jedince nekřížené s bažantem zlatým (chrysolophus pictus). Tyto mezidruhové hybridy převažují a pochopitelně se dále pro reprodukci nehodí, mohou posloužit opravdu jen pro okrasné účely. Kříženci jsou pozůstatek z dob minulých, kdy se slípky bažanta zlatého a diamantového buď úmyslně používaly k dopárování s kohoutky opačného druhu, nebo sehrála svou roli neznalost chovatelů. Hybridizace se projevuje různě, nenese tedy vždy totožné znaky. Kříženci jsou na první pohled zřetelní hlavně u kohoutů, u slípek to tak výrazné není a často to chce oko zkušeného chovatele, aby znaky určující křížence rozpoznal.

Samec bažanta diamantového

Naštěstí se lze v současné době zapojit do různých záchranných programů, a zajistit tak čisté linie obou druhů. Záchranný program pro bažanty zlaté nese název "kroužková série 5000", u bažanta diamantového jsou zvířata o něco dražší, v tomto směru se ale opravdu nevyplatí šetřit, radost z krásného, čistokrevného zvířete je k nezaplacení. 

Domovem bažanta diamantového jsou husté lesy a nízké podrosty severní Barmy, jihozápadní Číny a jihovýchodního Tibetu. Uniklí nebo úmyslně vypuštění jedinci se však dokázali adaptovat na nejrůznější prostředí po celém světě a na některých místech vytvořili trvalé a stabilní populace. 

Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně velký druh bažanta, musí mu odpovídat i chovatelské zařízení. Navíc je samec v době toku k samicím neúprosný, za neustálého syčení, předvádění se je neúnavně nahání, a to může být v malém prostoru pro slípky nebezpečné. 

Voliéra 3,5 x 9 m, kterou má trio bažantů k dispozici

Samotný tok kohoutka je podívaná, která se neokouká. Obzvláště pokud probíhá v prostorném a zelení zarostlém zařízení, je to silný zážitek. Já osobně mám trio bažantů umístěné ve voliéře o rozměrech 3,5 x 9 m x 230 cm, ze dvou kratších a jedné delší strany zděné cihelnými bloky a z přibližně jedné třetiny zastřešené. Konstrukci tvoří opracované a natřené střešní latě 4 x 6 cm, na kterých je upevněno svařované pletivo s oky 16 x 16 mm.  

Různá zeleň v chovné voliéře tvoří nejen úkryty, ale zároveň poskytuje bažantům přirozené podmínky

Chovné zařízení je částečně zarostlé tújemi, menšími jabloněmi, černým bezem a keříky rybízu. Dno tvoří hlína, tráva a mech, pařezy a kmeny. Terén je tedy různorodý a vypadá nejen přirozeně, ale také plní důležitý úkol, dává mnohem menším a obratnějším samicím možnost utéct před dotírajícím kohoutem. 

Plně vybarvený kohout

K ostatním ptákům nejsou bažanti vůbec agresivní, chovám je s hejnem přírodně zbarvených zebřiček a menším hejnem holoubků diamantových. Obavy, zda nebudou bažanti ohrožovat nemotorná mláďata zebřiček, se ukázaly jako liché. Bažanti si jich nevšímají, dokonce ani nenapadají mláďata v budkách a hnízdech postavených v nízkých keřích.

Jako krmení používám směs pro bažanty, různé traviny utržené na zahradě, čas od času i trávu ze sekání, bažanti si velmi oblíbili i ovoce, jako jsou hrušky, jablka, meruňky, meloun a podobně. Hmyzu si ve voliéře najdou dostatek sami. 

S čím se bohužel dlouhodobě peru, je to, že slípky nechtějí zasednout na snůšku a vajíčka trousí na různá místa. Občas dám pár vajec do líhně, ale kvůli nedostatku času raději většinu vajec rozdám kamarádům chovatelům. Samičky snáší okolo 15 až 20 vajec, pokud pak zasednou. V opačném případě bývá vajec mnohem více. 

Zejména na slunci vynikne překrásná kombinace barev jednoho z nejhezčích druhů bažantů

Co se týče klimatických podmínek, je to druh nenáročný, jestliže se mu dopřeje krytá část a zamezí se mrazivému větru, mohou být celoročně venku. Jak bažanty, tak i zebřičky s holoubky držím venku taktéž celoročně, jen je nutné jim kvůli potravě prodloužit den umělým osvětlením, v mém případě světlo svítí asi na polovinu chovného zařízení, což je samozřejmě ta část, kde je přístřešek a krmítka. Z polykarbonátu a slabších latí mám vyrobeny rámy cca 100 x 210 cm, které za pomoci háčků nacvaknu na pletivovou boční část a zajistím. Tyto rámy po umístění sahají přibližně do poloviny voliéry, veškeré ptactvo se tak může ukrýt před nepřízní počasí a přečkat  zimní měsíce relativně v bezpečí. Důležité je neuzavřít ji ze všech stran a z vrchní části, v takovém případě by nedošlo k potřebnému větrání a stoupla by i vlhkost vzduchu, což je samozřejmě špatně. 

Mimo přírodně zbarvené bažanty diamantové se dá v chovech (především v zahraničí) narazit i na různé mutace, nicméně žádná mutace se ani trochu nevyrovná pestrému hávu divoce zbarvených zvířat.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský