Psi s „krátkým čumáčkem“ působí na první pohled pro mnoho lidí roztomile nebo rozkošně, především díky jejich vzhledu a výrazu. Roztomilost ovšem velmi často přichází na úkor kvality života některých jedinců brachycefalických plemen psů. Tento roztomilý vzhled s sebou totiž přináší řadu zdravotních problémů, které tato plemena postihují, a o nichž nemá nezasvěcený člověk téměř žádné povědomí. 

Charakteristické znaky

Brachycefalická plemena psů se již na první pohled odlišují od ostatních plemen svým vzhledem – exteriérem.  Typická je pro ně krátká a široká lebka, krátká spodní čelist a zploštělý „obličej“ – čenich. Plemenům bývá někdy přezdíváno také jako „krátkolebá“. 
Tyto exteriérové odlišnosti zapříčiňují rovněž to, že zástupci těchto plemen psů vydávají často nejrůznější, ne úplně typické, zvukové projevy. Jedná se zejména o chrčení, funění, hlasité chrápání nebo chrochtání. To vše nejen při vykonávané aktivitě, ale také během klidu. 

Plemena psů

Mezi typické zástupce brachycefalických plemen psů patří mops, francouzský a anglický buldoček, bostonský teriér, shit-tzu nebo pekinéz. 
Jedná se především o společenská plemena psů. Zvířata mohou pro lajky působit malým, komfortním vzrůstem a nenáročností na péči o ně. Opak ale může být pravdou a realita péče o brachycefalická plemena psů je mnohdy úplně jiná. 

Zdravotní problematika

Díky anatomické stavbě lebky a hlavy obecně se u brachycefalických plemen psů setkáváme bohužel s řadou zdravotních problémů. U těchto plemen se často vyskytuje tzv. brachycefalický syndrom (respiratorní problémy), zvířata jsou náchylná na vysoké teploty a přehřívání organismu, mohou mít problémy se zuby nebo rozštěpy patra, případně trávicí potíže. 

Anatomické vady jako je krátká lebka, krátké dýchací cesty nebo zúžené nozdry způsobují těmto jedincům poměrně rozsáhlé problémy s jednou ze základních životních funkcí – dýcháním. Kromě dušnosti se tyto zdravotní problémy odrážení následně i do jiných tělních soustav a majitelé mohou pozorovat rovněž problémy s trávením nebo srdeční činností. Dýchací potíže eskalují v letních měsících a díky nesprávné termoregulaci zvířat dochází k jejich přehřívání. 

Nejedná se přitom o žádné akutně vyvolané onemocnění, výše zmíněné problémy se u brachycefalických plemen vyskytují nezřídka kdy již od narození. 

Existuje řešení? 

Je tedy chov brachycefalických plemen z etického hlediska ještě v pořádku nebo díky zdravotním problémům již ne? Stejně tak je na místě otázka, zda je možné těmto psím plemenům nějakým způsobem od bolesti a nepohodlí pomoci nebo ne. 

Je důležité si uvědomit, že každé plemeno bylo šlechtěno za určitým účelem. Stejně tak plemena spadající do této skupiny. A právě zde je klíčová role chovatele. 

Prvním důležitým krokem je kvalitní a zodpovědná chovatelská práce. Do chovu by neměli být připuštěni nejen jedinci trpící výše zmíněnými zdravotními problémy, důležitá je ale taktéž exteriérová stránka chovu. I na ni jsou v současnosti kladeny stále větší a větší nároky (například požadovaný poměr – „délka“ nosní partie aj). Skutečnost musí jít ovšem ruku v ruce s odpovědností chovatele. 

V případě, kdy doma již máte zástupce brachycefalických plemen, který trpí zdravotními problémy, je možná chirurgická terapie. Jedná se například o rozšířený nozder nebo chirurgické řešení měkkého patra. Je ovšem vzít na vědomí, že se jedná poměrně o komplikovaný chirurgický zákrok a rozhodně se nedá využít plošně – v celém chovu. Ulevit můžete svému vlastnímu zvířeti. Pokud ale takového jedince použijete v budoucnu v chovu, je třeba myslet na to, že se jeho problémy projeví u dalších a dalších generací. Soudnost a zodpovědnost je vždy na straně chovatele.
 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie úvodní: Adobe Stock