Zvířata jsou k léčebným účelům využívána již po staletí. Společně s vývojem společnosti docházelo postupně nejen k rozšíření rozmanitosti druhů zvířat využívaných právě pro terapeutické účely, ale také k rozvoji způsobů, jakými lze tato zvířata využívat. 

V dnešní době se tedy již můžeme setkat s několika způsoby využití různých druhů zvířat k léčebným účelům. Jedním z druhů zvířat, které můžeme využít k terapeutickým účelům, je pes. Léčebný kontakt mezi psem a člověkem poté nazýváme canisterapie.  

Canisterapeutický tým

Canisterapeutický tým se skládá ze dvou členů – psovoda a psa.  Psovod by měl absolvovat základní canisterapeutický seminář a pes by měl mít složený povahový test canisterapeutického psa. 

Tyto povahové testy se u psů opakují každé dva roky. Tím je zajištěno ověření požadovaných vlastností a schopností týmu pro canisterapii.

V povahových testech je kladen velký důraz na klidnou a vyrovnanou povahu psa, jeho ovladatelnost a lásku k lidem (i k těm pro něj cizím). Dalším důležitým faktorem pro vykonávání canisterapie je i zodpovědnost, volný čas a touha pomáhat psovoda.

Mezi nejčastěji zastoupená psí plemena vykonávající canisterapií řadíme například zlatého retrívra, labradorského retrívra nebo pudla. Pravdou však je, že se této úžasné aktivitě může začít člověk věnovat s naprosto každým plemenem, a to bez rozdílu velikosti, plemenné příslušnosti nebo čistokrevnosti. Žádné mantinely zde stanoveny nejsou. Jedinými vylučujícími faktory jsou psychická nevyrovnanost psa, labilita a neovladatelnost. 

Terapeutické využití

Canisterapie se z léčebného hlediska zaměřuje především na využití pozitivních vlastností při kontaktu se psem, jeho tělesnou teplotu a psí schopnosti „naslouchat“. 

Tělesná teplota u psů je o něco vyšší než teplota člověka. Vlivem tohoto fyziologického stavu dochází u klientů i při obyčejném hlazení nebo pouhém objímání pejska ke vstřebáváni jeho teploty, a to má vliv na uvolnění svalstva a následné navození psychické pohody. 

Délka jedné terapeutické hodiny se pohybuje nejčastěji v rozmezí 30 až 50 minut. Hlavním faktorem, který udává čas strávený s pacientem je nálada a chuť pracovat. Jak ze strany zvířete, tak i klienta. 

Díky své náročnosti na psychiku zvířete, se doporučuje provádět canisterapeutickou činnost během dne nejvíce 4 hodiny. Stejně tak není úplně vhodné praktikovat tuto terapii s jedním psem každý den. Mohlo by se totiž stát, že pes poté ztratí chuť pracovat, v ojedinělých případech by se u psa mohlo dostavit i nevhodné chování, např. bojácnost. 

Klienti

Canisterapeutický pes pracuje různými způsoby, a to v závislosti na klientele, kterou navštěvuje. 
Mezi nejnáročnější klienty patří lidé, kteří mají zájem o tuto léčebnou metodu, ale nejsou schopni pohybu ani mluvení. U takto postižených osob je i obyčejné zvednutí ruky velmi náročné, někdy i nemožné. 

K takovým pacientům bereme pejska, který není moc velký a těžký, je schopný ležet na boku na lůžku pacienta, a aniž by se ošíval, nechá se hladit.

Nevadí mu mít na sobě položenou některou z končetin klienta, případně ani nenadálé hlasité zvuky. 

Každým canisterapeutický tým si ovšem musí sám určit skupinu klientů, která jemu i zvířeti vyhovuje nejvíce. Nesmírně důležité je dbát na fyzickou i psychickou pohodu psa během každé terapie. 

Pokud se jedná a skupinovou terapií, kde je přítomno několik osob na jednoho pejska (např. návštěva ve školce, škole, popř. domově důchodců), je potřeba myslet na začlenění všech zúčastněných. Žádný člen skupiny by se neměl cítit odstrčen. Psovod musí zvolit takovou aktivitu, která pejska i ostatní účastníky baví, ale zároveň ji korigovat, aby nedošlo k přetížení pejska. 

V případě držení si odstupu některých osob, počkáme až se dotyční odhodlají a přijdou sami, nijak je nenutíme k pejskovi přistoupit. Každému necháme na novou situaci tolik času, kolik je třeba. 

Canisterapie je založena na, v ničím nerušeném, přátelství mezi člověkem a psem. Pes nabízí člověku určitý pocit jistoty, bezpečí a stává se mu důvěrníkem. Nabízí hmatovou stimulaci – pohlazení, podrbání, pomazlení, aniž by se klient cítil trapně nebo nemístně. Možnost pomazlení se je především pro starší lidi jedním z klíčových prostředků vyjádření emocí. Zároveň pro některé osoby je pes prostředkem v boji proti strachu, úzkosti, bezmoci, psychickému strádání. 
 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock