Přestože nosí škrabošku, záludností se od něj obávat nemusíte. Díky jeho nenáročnosti zvládnou chov agapornise škraboškového i začátečníci, zvláště, budou-li se řídit radami chovatele Tomáše Kopřivy.

Agapornis škraboškový, nazývaný také papoušík škraboškový, dostal své jméno podle černé hlavy a bílých kroužků kolem očí, které připomínají škrabošku. Jinak na těle papoušíka škraboškového převažuje zelená (na křídlech, břiše, ocase) a žlutá (na hrudi a zátylku). Zobák má jasně červenou barvu. U volně žijících ptáků byli ve 20. letech 20. století spatřeni i modře zbarvení jedinci, ostatní mutace jsou výsledkem selektivního chovu, např. fialová či tyrkysová. 

Původní domovinou papoušíka šbraboškového je Afrika, konkrétně Tanzanie. Postupně se však usadil i v Burundi a Keni. Daří se mu především na pastvinách, v nížinných savanách, ale také v lesích s velkým počtem baobabů a akácií a na vnitrozemských náhorních plošinách. Jednoho z nejmenších papoušků (délka těla dosahuje pouhých 15 cm) však najdeme v hojném počtu i v domácnostech a u chovatelů; jeden z nich se s námi podělil o své zkušenosti.

Tomáš Kopřiva chová v mnoha barevných formách agopornise fischeri, růžohrdlého a škraboškového. Dobrou zprávou pro zájemce o chov je, že všechny tři druhy patří mezi ty méně náročné.  Tomáš Kopřiva je charakterizuje takto: „Agapornisové jsou pro nenáročnost chovu vhodní i pro začínající chovatele. Jsou snadno ochočitelní, společenští a zvědaví. Jen je potřeba zajistit vhodnou a kvalitní potravu a vhodnou klec nebo voliéru.“ Pojďme se tedy blíže podívat na to, co agapornis škraboškový (v tomto článku je hlavní hvězdou on, agapornisové fischeri a růžohrdlý prominou) potřebuje.

Agapornis škraboškový a bydlení 

Začněme tím, jakou budete potřebovat klec. Agapornisové mají rádi společnost, proto se často chovají alespoň v páru. U námi zpovídaného chovatele žijí papoušíci mimo chovnou sezónu ve velké společné voliéře, jinak jsou rozdělení po párech v klecích o výšce 70 cm, šířce 72 cm a hloubce 48 cm. Odstavená mláďata a mladí ptáci mají vlastní společnou voliéru. „Od jara do začátku zimy je chovám venku a na zimu stěhuji do vnitřních prostor. Venkovní chov agapornisů v zimě nedoporučuji.“

Venkovní voliéry Tomáše Kopřivy

Jak jsme již zmínili, agapornisové bývají zvědaví a potřebují proto neustále nové podněty a zábavu. Tu můžete částečně zajistit přísunem dostatečného množství větví k okusu. Rozptýlení v podobě kamarádů jiného druhu však zkušený chovatel nedoporučuje: „Agapornisové umí být pěkně agresivní a troufnou si i na daleko větší ptáky než jsou oni sami. Dokážou být i velice agresivní mezi sebou.“ Vnitrodruhová agrese se ještě stupňuje v období páření. 

Agapornis škraboškový a mláďata 

Když už jsme se dotkli odchovu mláďat, jaké s ním má Tomáš zkušenosti? „Samotný odchov po sestavení harmonického páru a zajištění vhodných podmínek není náročný. Agapornisové hnízdí v budkách o velikosti asi 25 x 15 x 15 cm. Jako základ dávám do budky bukové štěpky nebo čisté dřevěné hobliny bez pilin. Dále je potřeba zajistit přísun čerstvých větví, například z vrby a ovocných stromů…), ze kterých si staví hnízdo. Při každém chovu sice nastávají menší či větší komplikace, prázdná snůška, sesednutí z vajec, nekrmení mláďat, škubání mláďat…, ale ta radost, když se odchov podaří podle představ, je k nezaplacení.“

Loňské mládě přibližně týden staré

Doplňme, že vajec bývá ve snůšce 4–6 a samice je inkubuje asi 23 dní. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba 42 dní po vylíhnutí, pohlavní dospělosti dosahují ve věku 10 měsíců a dožívají se 10–20 let. Až budete sestavovat chovný pár, může se stát, že se vám do sebe „zakoukají“ ptáci stejného pohlaví, proto si hlídejte, koho s kým seznamujete. Vzhled papoušíků škraboškových vám moc nepomůže, samci a samice vypadají téměř identicky. Jedinou spolehlivou metodu určení pohlaví představují DNA testy. 

Agapornis škraboškový a krmení 

Ke spokojeným agapornisům potřebujeme ještě kvalitní stravu. Ve volné přírodě se papoušík škraboškový živí především semeny, plody a pupeny. Stejné složky by měla obsahovat i potrava podávaná v zajetí. 

„Krmnou směs si míchám sám, protože to při mé spotřebě vychází finančně lépe. Mám to štěstí, že v dosahu mám kvalitního pěstitele a prodejce zrnin. Dnes je na trhu nepřeberné množství prodejců krmných směsí a není problém si vybrat. Je potřeba podávat i ovoce a zeleninu, traviny a dělat vaječnou míchanici, různých receptů je plný internet,“ radí Tomáš. 

Jeden recept na vaječnou směs nabízí i web Agapornisové – k nastrouhanému natvrdo uvařenému vejci zde radí přidat strouhanku, mrkev nebo tvaroh, někdo přidává i vitamínové doplňky. Vaječná směs se podává v období hnízdění (před snesením snůšky). Samozřejmostí je i neustálý přístup k čerstvé vodě a sépiová kost (nejen v období rozmnožování!). Pokud toto vše splníte, najdete ve spokojených agapornisech skvělé kamarády.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Tomáš Kopřiva

Zdroje: Tomáš Kopřiva, Agapornisové, Animal Diversity Web