Chov kaloňů vyžaduje specifické podmínky a také povolení (většina druhů je totiž chráněná), proto se mu kromě pár výstředních jedinců věnují pouze záchranné stanice a zoologické zahrady. Ošetřovatelka v jedné české zoologické zahradě nám prozradila, co všechno taková péče o kaloně obnáší. 

Čeleď kaloňovití obsahuje kolem 197 druhů žijících v tropických a subtropických oblastech Eurasie, Afriky a Oceánie. Patří k nim i největší kaloň malajský (Pteropus vampyrus) s rozpětím křídel až 1,7 m a kaloň bismarcký (Pteropus neohibernicus) s váhou až 1,6 kg. Ne všichni kaloni ale dosahují takových rozměrů. Přehled z roku 2004 se zaměřil na 136 druhů a zjistil, že 38 druhů váží méně než 50 g. 

Proto spíše než podle velikosti rozeznáte kaloně od netopýra podle „psího“ čumáku (netopýři jej mívají zkrácený) a jednoduchých uší (netopýří uši se skládají z chrupavčitých chlopní). Dalšími typickými znaky kaloňů jsou dráp na druhém prstu přední končetiny, redukovaný ocas a slabší uropatagium (membrána mezi zadními končetinami).        

Rozdílů je samozřejmě více. Např. kaloni až na výjimky nevyužívají echolokaci (místo toho se spoléhají na zrak a čich) a neživí se hmyzem, nýbrž ovocem a nektarem. V čem se však od netopýrů neodlišují je životní styl. V noci hledají potravu, přes den se ukrývají na stromech nebo v jeskyních. I když i zde najdeme druhy, které jsou aktivní přes den a v noci spí. 

Sociální život kaloňů

Některé druhy hnízdí osamoceně, jiné tvoří kolonie čítající až milion jedinců, jež se mezi sebou dorozumívají zvukovými signály. Komunikace kaloňů může být překvapivě sofistikovaná. Skupina izraelských vědců při pozorování skupiny kaloňů egyptských zjistila, že některým zvukům lze přiřadit i konkrétní význam. Nejčastěji si spolu kaloni povídají o potravě, vyjasňují si spací pozice a odmítají nechtěné návrhy na páření. Kaloni dokonce zvuky přizpůsobují tomu, s kým právě komunikují, podobně jako člověk mění tón a výšku hlasu. 

Když jsme u toho sociálního života, dokážou si kaloni vytvořit pouto i k lidem? „Za mě určitě ano. Máme tam jedince, na které se podíváte a oni se hned rychle pakují, a pak tam jsou jedinci, co přijdou za vámi do přípravky, vezmou si krmení z ruky, nechají se pohladit. Jeden uměle odchovaný jedinec i přiletěl na zavolání a přistál na ruce,“ popisuje své zkušenosti s těmito zvířaty námi zpovídaná ošetřovatelka.

Jak probíhá rozmnožování?

Pohlavní dospělosti dosahují kaloni ve věku 1–2 let. Většina druhů rodí jedno mládě po 4–6 měsících březosti. U některých druhů však najdeme adaptace, které mají za úkol prodloužit období mezi kopulací a porodem. Takovou adaptací je třeba opožděná implantace, kdy se oplodněné vajíčko uhnízdí v děloze samičky až několik měsíců po páření. Dlouhá březost s jediným mládětem (dvojčata jsou spíše vzácností) bohužel vede k tomu, že kaloni nedokážou dostatečně rychle reagovat na úbytek jedinců v populaci. Mnoho druhů tak patří mezi ohrožené, na čemž se velkou měrou podílí lidé, kteří tyto letouny loví pro potravu i jako zemědělské škůdce.  

Mezi ohrožené patří i kaloň rodriguezský (Pteropus rodricensis), k němuž se budou vztahovat i následující zkušenosti naší ošetřovatelky. Ten čelil největší existenční krizi v 70. letech minulého století. V důsledku lovu, odlesňování a tropických cyklonů ničících úkryty zbývalo ve volné přírodě posledních cca 70 jedinců. Klíčovou úlohu v záchraně tohoto druhu sehrála britská nezisková organizace Durrell Wildlife Conservation Trust a její úspěšný program odchovu v zajetí. V současnosti chová kaloně rodriguezské několik zoologických zahrad a počet jedinců ve volné přírodě se podle IUCN vyšplhal na zhruba 20 000. 

Chov

Chov kaloňů vyžaduje prostředí, které bude zohledňovat jejich přirozené chování, nároky na prostor i sociální život. „Kaloni se chovají ve větších ubikacích. Uvnitř jsou umístěné větve, které využívají ke šplhání. Mají tam místa, kde se můžou zavěsit a odpočívat. V pavilonu se mohou volně pohybovat a protáhnout křídla. Uprostřed pavilonu je pak ještě ubikace, kde je kusu liščí a klokánek krysí. Na stropu pavilonu je obloha ostrova Rodriguez. Teplota pro chov postačuje v rozmezí 22–26 °C, neměla by příliš klesat pod 20 °C. Máme obrácený světelný režim a to hlavně proto, aby měli návštěvníci možnost vidět kaloně aktivní. Rozsvěcujeme jim v 22 hodin a v 10 hodin zhasínáme. Kaloni si také mohou vybrat mezi více osvětlenými místy a mezi místy, kde je úplná tma,“ přibližuje ošetřovatelka bydlení kaloňů rodriguezských.

U chovaného druhu je vždy nutné nastudovat si jeho sociální život, protože zatímco někteří kaloni dávají přednost samotě (např. kaloň Millerův), jiní jsou zvyklí na život v početných koloniích. Při chovu více jedinců je důležité zajistit dostatek prostoru i krmných míst, aby se ke krmení dostali i slabší jedinci nižšího hierarchického postavení.

Jídelníček kaloňů

Většina kaloňů se živí šťavnatým ovocem, z něhož vysají šťávu a zbytek vyplyvnou. Kromě ovoce si pochutnají také na zelenině, tvarohu se žloutkem, vařené rýži nebo vejci natvrdo. Zároveň musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě.

„Krmí se jednou denně a to ráno, než se jim zhasne. Krmení mají rozdělené na granule, ovozel (cca 13 kg), zelený a okus. Nejtěžší je stanovit krmnou dávku tak, aby měly samice vše pro tvorbu mléka. Nejlepší ze všeho je přírodní krmení, květy všech možných rostlin. Ne nadarmo se říká, že kaloní přistávací dráha je na květu banánovníku,“  zakončuje ošetřovatelka.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje: James M. Hutcheon & Theodore Garland Jr., Are Megabats Big?, 2004, Ramin Skibba, Bat banter is surprisingly nuanced, 2016, Tatayah, V., Jhangeer-Khan, R., Bégué, J.A. & Jones, C.G., Pteropus rodricensis, 2017