Baví vás sledovat hrající si veverky na stromech? A co si nějaké pořídit domů? Jelikož naše veverky obecné jsou chráněné, budete muset vybírat mezi zahraničními druhy. Nabízí se třeba čikarí červený, jen se připravte na to, že jde pořád o divoké zvíře. 

Jak už napovídá svým jménem, čikarí červený (Tamiasciurus hudsonicus) má načervenalou srst s bílým podbřiškem. Patří mezi nejmenší veverky – dosahuje délky 28–35 cm (z toho 10–15 cm tvoří ocas) a hmotnosti 200–250 gramů. Vyskytuje se v jehličnatých lesích na území Spojených států amerických a Kanady. 

Živí se převážně semeny jehličnanů, jehličím, houbami a někdy i živočišnou stravou, hmyzem a ptačími vejci. Samice jsou v říji pouze jeden den a samci tak nemají času nazbyt. Námluvy mají podobu honičky, ve které se snaží dostihnout svoji vyvolenou. Ani to, že ji doběhnou, z nich však nedělá automaticky otce. Jednak mohou být samice čikarí vybíravé, jednak se páří s 4–16 samci. Březost trvá 31–35 dní a samice obvykle vyvedou jeden vrh o 3–4 mláďatech ročně. 

Čikarí je asociál s teritoriem o velikosti 2–5 km2 a většina interakcí probíhá během páření nebo mezi matkami a mláďaty, vyjma těchto situací je vetřelec z cizího území bez milosti vyhnán. Ani život se s tímto severoamerickým hlodavcem nemazlí. První rok přežije pouze 22 % jedinců, při vhodných podmínkách se přitom mohou dožít až 8 let. 

Nemazlivý mazlíček

Veverky jsou divoká zvířata bez potřeby vyhledávat lidský kontakt. Pokud si tedy čikarího pořizujete s vidinou roztomilého mazlíka, budete pravděpodobně zklamaní. 

Někteří chovatelé jej dokáží naučit chodit na záchod a navyknout na pohlazení, vyžaduje to však spoustu trpělivosti. Nejlépe funguje metoda “odměňování”. Pokud čikarí spontánně udělá něco “dobrého”, pochvalte ho a nabídněte mu pamlsek. Naopak trestání a nadávání ničemu nepomůže. Koneckonců, veverka se jen chová podle toho, co se její druh během evoluce naučil.

Jak zařídit ubytování?

Ačkoliv je čikarí ve volné přírodě samotář, chovat ho můžete ve smíšených dvojicích i v triu ve složení 2 samice a samec. Klec o rozměrech minimálně 3 x 3 x 3 metry můžete umístit do vnitřních prostor, pokud se vám někam vejde, nebo ještě lépe ven. Při venkovním chovu však počítejte s tím, že vám na zimu veverky možná upadnou do zimního spánku. Naopak v létě se rády opalují na sluníčku. 

Jde o velmi aktivní, až hyperaktivní tvory, kteří kromě prostoru potřebují i zábavu v podobě větví, žebříků a cvičících koleček. Neutrácejte za dřevěné výrobky, ty kvůli čikarího potřebě všechno ohryzávat dlouho nevydrží. Vyvýšené platformy, případně závěsné košíčky poskytnou ideální místo na krmení, odpočinek a stavbu hnízd. Jako substrát, do kterého si veverky budou moc zahrabávat jídlo a poslouží jim i jako stavební materiál, se hodí dřevěné štěpky, malé kamínky, písek nebo listí. 

Čím čikarího krmit?

Krmení by mělo odrážet přirozenou stravu čikarího. Hlavní složku jídelníčku by měly tvořit semena a ořechy, jako jsou slunečnicová a dýňová semínka, lískové, vlašské a piniové oříšky. K tomu přidávejte ovoce a zeleninu, jako jsou jablka, hrušky, bobule a mrkev, a také šišky, bukvice a žaludy. Arašídy, které mají vysoký obsah fosforu a nízký obsah vápníku a mohou vést k metabolickým problémům, podávejte pouze v malém množství. 

Jelikož hledání potravy v přírodě obnáší spoustu běhání, mělo by i krmení v domácím chovu podporovat mentální a fyzickou aktivitu veverek. Rozmístěte proto potravu různě po výběhu nebo zavěste na větve. Hlodavcům poskytněte také zdroj vápníku, např. v podobě sépiových kostí, a během období rozmnožování zvyšte přísun bílkovin, třeba přidáním vařených vajec.

Čikarí potřebuje neustálý přístup k čerstvé vodě. Nejlepší jsou snadno omyvatelné nádoby z nerezové oceli nebo keramiky, případně pet lahve s pitnou vodou. Při venkovním chovu v zimních měsících podávejte čerstvou vodu dvakrát denně, aby nezamrzla.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje: Captive Red Squirrel Management: National Recommendations & Guidance, WebMD, Animal Diversity Web