Jak číst chování černé zvěře podle polohy a pohybu ocasu

Divoké prase patří mezi nejpozorněji sledované druhy naší zvěře. Přestože je jeho biologie, ekologie i populační dynamika poměrně dobře prozkoumaná, jemnější projevy chování zůstávají často přehlížené.

Jedním z takových nenápadných, ale velmi výmluvných signálů je poloha a pohyb ocasu. Nová studie založená na analýze záznamů z fotopastí ukazuje, že ocas divokého prasete není jen mechanickým „odbytištěm hmyzu“, ale plní důležitou komunikační a emoční funkci, kterou lze v praxi velmi dobře využít.

Ocas jako řeč těla

U savců obecně plní ocas řadu funkcí – pomáhá s rovnováhou, odpuzuje hmyz, ale také slouží jako výrazný komunikační prvek. U domácích prasat se poloha ocasu dlouhodobě využívá jako indikátor welfare a emočního stavu. U volně žijící černé zvěře však taková interpretace dosud chyběla. Právě na tuto mezeru reaguje terénní výzkum provedený ve dvou rozdílných typech prostředí v Bulharsku, kde bylo pomocí fotopastí zaznamenáno chování stovek kusů černé zvěře v přirozených podmínkách.

Autoři studie rozlišili pět základních poloh ocasu: svěšený, kývající se, horizontální, zvednutý a obloukovitě prohnutý. Tyto polohy následně porovnávali s typem chování, pohlavím a prostředím, ve kterém se zvěř pohybovala.

Svěšený ocas: klid, jistota, pohoda

Nejčastěji pozorovanou polohou byl jednoznačně svěšený ocas. Ten se objevoval při krmení, rytí, pomalém pohybu i při odpočinku. Z pohledu myslivce je důležité si uvědomit, že u divokého prasete svěšený ocas neznamená stres, jak je tomu někdy u prasat v intenzivních chovech. Naopak – ve volné přírodě je to známka uvolněného, klidného zvířete, které se cítí bezpečně.

Pokud tedy při pozorování černé zvěře vidíme kusy s klidným pohybem a svěšeným ocasem, lze předpokládat, že nejsou aktuálně vyrušené a nemají pocit ohrožení.

Kývající se ocas: aktivita a sociální kontakt

Druhou velmi častou polohou byl kývající se ocas, který se objevoval především při aktivním chování – průzkumu terénu, přesunech tlupy a přátelských interakcích mezi jednotlivými kusy. U bachyní s mláďaty se kývání ocasu objevovalo obzvlášť často.

Autoři studie upozorňují, že kývání ocasu může mít více funkcí. Vedle odpuzování hmyzu pravděpodobně napomáhá také šíření pachových signálů z análních žláz, což usnadňuje kontakt a orientaci v tlupě. Pro myslivce je důležité vědět, že kývající se ocas zpravidla neznamená neklid, ale spíše aktivní, ale stále kontrolovanou situaci.

Zvednutý ocas: varování, stres, konflikt

Zcela odlišný význam má zvednutý ocas, který byl ve studii jasně spojen s agonistickým chováním, tedy s konflikty, pronásledováním, obranou nebo vysokou ostražitostí. Zvednutý ocas se často objevoval u mladých kusů oddělených od tlupy, při vstupu do neznámého prostoru nebo při přítomnosti rušivého podnětu.

Pro mysliveckou praxi je tento signál mimořádně cenný. Zvednutý ocas je spolehlivým indikátorem stresu nebo ohrožení. Pokud jej pozorujeme, lze očekávat zvýšenou pohotovost zvěře, možnost prudké reakce nebo rychlého úprku.

Horizontální ocas: pohyb a orientace

Méně nápadná, ale přesto významná je horizontální poloha ocasu, která se objevovala především při přesunech skupiny. Často byla pozorována u zvířat pohybujících se „za sebou“, kdy mladší kusy následují vedoucí jedince. Tato poloha pravděpodobně usnadňuje pachovou orientaci a soudržnost tlupy během pohybu.

Obloukovitě prohnutý ocas: nejistota a osamění

Nejméně častou polohou byl obloukovitě prohnutý ocas. Objevoval se převážně u osamělých jedinců a v otevřeném terénu, kde je zvěř více vystavena vnějším podnětům. Autoři studie jej interpretují jako možný projev nejistoty nebo zvýšené ostražitosti, zejména při absenci ochrany tlupy.

Prostředí hraje roli

Zajímavým zjištěním je rozdíl mezi chováním v lese a v otevřené krajině. V otevřených biotopech se častěji objevovaly signály klidu, zejména u dospělých samců, zatímco bachyně s mláďaty byly obecně obezřetnější. Lesní prostředí naopak poskytuje více krytu, ale omezuje rozhled, což může vést k jinému rozložení stresových reakcí.

Co si z toho vzít do praxe

Tato studie jasně ukazuje, že ocas divokého prasete je čitelným indikátorem jeho aktuálního stavu. Pro myslivce to znamená možnost lépe vyhodnotit situaci ještě dříve, než zvěř zareaguje pohybem nebo úprkem. Správná interpretace polohy ocasu může pomoci při plánování lovu, při hodnocení klidu honitby i při sledování vlivu rušení zvěře.

Zároveň je třeba mít na paměti, že poznatky z intenzivních chovů domácích prasat nelze automaticky přenášet na černou zvěř. Kontext prostředí a přirozené chování hrají zásadní roli.

Závěrem

Ocas divokého prasete není jen bezvýznamným detailem. Je to jemný, ale spolehlivý signál, který vypovídá o emocích, chování i míře stresu zvěře. Naučit se tento „jazyk“ číst znamená lépe porozumět černé zvěři – a to je základ dobrého mysliveckého hospodaření.
 

Autor textu: Ing. Ondřej Krunt, Ph.D.

Fotografie: Adobe Stock