Vyskytují se pouze na souostroví Nové Kaledonie a jsou zde tedy endemity. Všechny druhy kromě Rhacodactylus trachyrhynchus jsou živorodé. R. trachyrhynchus je vejcoživorodý a mláďata se rodí v kožovitém vaku, ze kterého se líhnou ihned po porodu. Rhacodactylus leachianus má vejce s vápenitou skořápkou, proto je samice snáší i do dutin v korunách stromů. Největším druhem z rodu je Rhacodactylus leachianus, měřící až 36 cm, který se řadí mezi největší gekony obecně.

Český název – Pagekon řasnatý
Anglický název – Crested gecko
Německý název – Kronengecko

Popis druhu

Correlophus ciliatus byl popsán poprvé v roce 1866 přírodovědcem GUICHENOTEM jako Correlophus ciliatus. Tehdy byl nalezen pouze jediný typový exemplář, který je známý pouze z dochované kresby. Od té doby až do roku 1994 nebyl nalezen jediný jedinec. V 80. letech se zvýšil zájem o chov gekonů rodu Rhacodactylus. Ve spojených státech se začali v chovech objevovat tito krásní gekoni, přesto jeden dosud neznámý druh chyběl. Dle kresby se jednalo o fascinujícího tvora, proto začala snaha znovu nalézt tohoto „vymřelého“ gekona. Několik expedic se vydávalo na Grade Terre, ale objev nebyl učiněn. Až v roce 1994 nalezla expedice po tropické bouři několik jedinců na ostrůvku Isle of Pines. Tato zpráva vyvolala velkou vlnu zájmu. Legálně bylo dovezeno několik gekonů do Spojených států amerických. Bohužel mnoho teraristů se zájmem tento druh dovezlo také ilegálně, díky velmi dobré adaptabilitě a snadnému rozmnožování je dnes tento gekon velmi hojně zastoupen v chovech  po celém světě. Odhaduje se, že v soukromých chovech je stejná, možná již větší, populace gekonů, jako ve volné přírodě. Což je ale pouze spekulativní, jelikož tento gekon žije velmi skrytým životem a díky jeho velikosti a maskovacím schopnostem je velmi složité jej na keřích a stromech najít. Proto můžeme jeho počet ve volné přírodě pouze odhadovat.

Gekona je velmi složité najít, díky jeho velikosti a maskovacím schopnostem

Correlophus ciliatus se vyskytuje v Nové Kaledonii, na ostrovech Grande Terre a Isle of Pines. Obývá zde deštné nížinné lesy, aktivní je v noci a brzy ráno, nebo po dešti. Zajímavé je, že na Nové Kaledonii obývá stromy a jejich dutiny do výšky až 15 m, zatímco na Isle of Pines žije převážně na keřích a nízkých stromech do výšky 3m. Někdy bývá nalezený i na zemi ve změti spadaného listí a větví. Na Nové Kaledonii totiž obývá stejný biotop jako jeho větší příbuzný Rhacodactylus leachianus, který jej zatlačuje do nižších poloh. „Leachiani“ jsou zřejmě i jedním z důvodů, proč jsou v přírodě nacházeni „ciliáti“ výhradně bez ocasu. Zatím byl popsán jediný nález mláděte, které mělo ocas. Jinak všichni jedinci měli ocas amputovaný. Zřejmě je to zapříčiněné dalšími predátory nebo i jedinci vlastního druhu, kteří zapříčiní ztrátu ocasu při různých potyčkách. Tito gekoni nemají schopnost regenerace ocasu, proto jim již nikdy nedorůstá. Místo zlomu ocasu, nejčastěji ihned u kořene, se pouze zatáhne a vytvoří se zde pouze malá kulička. Ocas se na zemi zmítá dalších 3-10 minut, během kterých gekon uteče. Padlý ocas poslouží k zabavení útočníka a stane se i vítanou pochoutkou. Rána se ihned stáhne svaly, aby nekrvácela, a gekon tak nezanechal pachovou stopu. Zraněné místo se zcela zahojí během dvou týdnů. Za největší nepřátele pagekonů považujeme samozřejmě ničení přírodního prostředí a kácení primárních lesů. Dále populace gekonů ohrožují krysy a mravenci. Mravenci dokáží ohlodat na kost gekony během několika hodin.

Gekon má výraznou hlavu, mohutné tělo a tenký ocas stejného průměru v celé své délce

Jedná se o zavalitého gekona s výraznou hlavou, mohutným tělem a tenkým ocasem stejného průměru v celé své délce. Hlava je plochá trojúhelníkového tvaru. Oči jsou vystouplé se štěrbinovou zřítelnicí, postrádají oční víčko a jsou překryté pouze blanou, kterou gekoni pravidelně čistí olizováním jazykem.  V noci jsou oči roztažené a zřítelnice je obklopena drobnými žilkami. Od očí až po kořen ocasu se táhnou dvě řady zvětšených měkkých šupin, což je jedinečné pro tento druh. Končetiny jsou zakončeny pěti prsty s přísavnými lamelami. Zadní končetiny mají v oblasti kolenního kloubu kožní lem, usnadňující plachtění při skocích z větve na větev. Ocas je v celé své délce stejně silný. Ocas tomuto druhu neslouží jako zásobárna tuku, je to pouze nástroj pro snadnější pohyb ve větvích. Slouží k vyvážení pohybu a také jako pátá končetina, jelikož je zakončen dvojicí přísavných lamel. V nebezpečí gekoni svůj ocas pouští.

Autotomie ocasu

Zbarvení je velmi variabilní a je známo mnoho barevných fází. Jedná se o podkladové barvy žluté, červené, oranžové, hnědé, na nichž jsou různé variace barevných vzorů. Díky velmi vysoké genetické různorodosti se i ve volné přírodě vyskytují v pestré barevné škále. Selektivní chov v zajetí ještě více zpestřil barevné morphy. Během několika málo let je možné docílit krásně barevných jedinců i od zcela neatraktivních rodičů. V dnešní době rozeznáváme následující formy – Paternless, Bicolor, Tiger, Dalmatin, Harlequin, Fire, Pinstripe,  Chocolate and cream, Pinstripe.

Mláďata jsou po vylíhnutí obvykle sytě červená až oranžová

Mláďata jsou po vylíhnutí obvykle sytě červená až oranžová. Předpokládám, že je to kvůli maskovacím schopnostem. Samice totiž často chodí klást vejce na zem mezi spadané listí a mezi kořenový systém rostlin. Později, když se mláďata vylíhnou, pohybují se na zemi, kde je spadané listí a změť barevných květů. Jejich výrazná barva jim pomáhá přežít a dostat se ze země na keře a stromy. Během 4-6 dnů se barva přemění. Celkově se gekon vybarvuje až do dosažení prvního roku života. Celková délka dospělých jedinců dosahuje až 20cm, délka od hlavy až ke kořenu ocasu je okolo 13 cm. Váha je 30 – 55g. Zřejmě se vyvinuly různé velikostní formy, jelikož i já mám v chovu dospělá zvířata o velikosti 30 a 50g. Obě jsou to samice a ta s nižší váhou je starší. Větší formu považuji celkově za plašší s větší tendencí se při vyrušení schovat.

Spící gekon

Jak na chov

Gekony chovám v párech a ve skupinách 1,2 (1 samec, 2 samice). Dva samci se snesou pouze ve velikých a členitých teráriích. I přes vytvoření ideálního prostoru se nevyhnete potyčkám a případné ztrátě ocasu. Proto doporučuji samce chovat odděleně. Terária je možné použít skleněná, plastová nebo dřevěná. Nejlépe se gekoni vyjímají v hustě zarostlém teráriu s mnoha větvemi, se skleněnou přední stěnou. Důležité je také umístění terária. Nikdy neumisťujte gekony před okno, do kterého v letních měsících svítí sluce, hrozí totiž rychlé přehřátí celého prostoru. Pro lepší pozorování doporučuji umisťovat terárium do výšky úrovně očí. Chovné nádrže umístěné vysoko od země nebo naopak u země jsou pro pozorování i péči nevyhovující. Své gekony chovám v teráriích z OSB desek, které velmi dobře odolávají vlhkosti. Všechny spoje jsou lepené silikovým tmelem a šroubované vruty. Terária mají rozměr 30 x 50 x 70 cm (délka x šířka x výška). Přední stěna je skleněná, výsuvná do strany. Stěny nejsou nijak dekorovány, pouze jsou zde zavěšené rostliny, pod nimiž gekoni nacházejí úkryt „přisáti“ ke stěně a schováni pod listy.

Jako substrát se hodí lignocel, rašelina či směs těchto substrátů s pískem. Bohužel gekoni velmi rychle tento substrát znehodnotí svými výkaly, a proto jsem substrát přestal používat. Na dno terária jsem ostrým nožem vyřízl podložku z linolea. Tento podklad je velmi jednoduchý na údržbu, linoleum se dá vyndat a omýt horkou vodou. Gekoni samozřejmě potřebují i prostor ke kladení, proto mám v každém teráriu plastovou nádobu naplněnou pískem a lignocelem (1:1), překrytou kusem kůry. Pod kůrou najdou samice klidné místo pro snesení své snůšky. Gekoni občas i písek z „kladiště“ vybírají a požírají, aby jim pomohl při trávení. Američtí autoři popisují použití „živého“ substrátu, který díky bakteriím rozkládá trus a není nutné jej vyměňovat. Je ale potřeba vytvořit určitou rovnováhu a o substrát se náležitě starat, jelikož nesmí nikdy vyschnout. Celý prostor je vybaven spletí větví (průměr 1 – 3 cm) a umělými květinami. Můžeme použít též živé rostliny jako je scindapsus či fikus. Z hlediska péče o květiny dávám přednost umělým. Vyhřívání zajišťuji 15 W žárovkou zavěšenou v hliněném květníku. Teplota se pohybuje od 24 do 28°C. Ventilaci zajišťuje 20 vrtaných otvorů o průměru 6 mm na vrchní straně zadní stěny. Pitnou vodu zajišťuje mělká miska a pravidelné večerní rosení. V chovu jsem vyzkoušel následující dvě roční periody:

1.
Březen – listopad – osvit a výhřev 12 hodin, rosení každý večer někdy ráno
Prosinec – pozvolné vypnutí osvitu a výhřevu.
Leden - teplota pokojová ve dne 20°C v noci 18°C, rosím a krmím jednou týdně.
Únor – březen - pozvolné zapnutí osvitu a výhřevu, začátek krmení a vydatné rosení 2x denně.

2.
Leden – prosinec - osvit a výhřev 12 hodin, rosení každý večer, někdy ráno.
Březen – duben  - osvit a výhřev 12 hodin, ráno večer vydatné rosení.

Jak jsem zjistil, tak na výsledky odchovů nemá pokles teploty vliv. I při celoroční konstantní teplotě se gekoni množili velmi dobře. Jako základní ovlivňující faktor tedy považuji vlhkost, a to navození období deště na jaře.

Terária je možné použít skleněná, plastová nebo dřevěná

Sice nerad, ale musím se zmínit o komerčním chovu „ciliátů“. Jedná se o chov gekonů v plastových nádržích, které jsou vybavené pouze miskou s vodou, na dně nádrže jsou noviny a pro lezení slouží proložky od vajec. Tento chov je pro ještěry nemorální a z chovatelského a studijního hlediska je zcela nepřípustný. Tací chovatelé se pouze snaží o jednoduchý chov v největším množství, s prioritou co největší produkcí mláďat, s cílem maximálního zisku a tvorby nových barevných forem. Odchovné místnosti připomínají spíše odchovny na hlodavce než terarijní prostor. Na druhou stranu je to záruka toho, že tito gekoni v našich chovech přetrvávají a eliminují import jedinců z přírody.

Potrava

Krmím hmyzem a kašemi z přezrálého ovoce nebo dětskými přesnídávkami. Vhodným hmyzem jsou cvrčci (všechny dostupné druhy), luční kobylky, nymfy švábů a larvy zavíječů voskových. Sarančata, i přesto že je podávám v přiměřené velikosti, odmítají. Z ovoce upřednostňují banán, pomeranč, mandarinku, hrušku či hroznové víno.

Krmení mladého gekona přesnídávkou

Stravu doplňuji vitaminominerální směsí vaječných skořápek, Plastinu a Roboranu pro exoty (100 g skořápek + 100g Robotanu + lžíce Plastinu). Mláďata krmím 5 x za týden, dospělce pouze 2-3 x týdně. Jednou měsíčně podávám přímo do tlamky kapku Combinalu AD3. V zahraničních chovech je často využívána suchá strava Repashy superfoods od firmy T-Rex Do Čech ji můžete objednat přes internet. Tuto stravu vyvinuli přímo pro daný druh Rhacodactylus.

Gekony krmím hmyzem a kašemi z přezrálého ovoce nebo dětskými přesnídávkami

Sušenou stravu je možné používat jako kompletní krmivo bez nutnosti přikrmování hmyzem (A.Repashy 2003). Příprava je jednoduchá, do uzavíratelné nádoby dáme 2 díly vody a do ní nasypeme 1 díl suché směsi. Obsah důkladně protřepeme, dokud nevznikne řídká kaše. Tu pak podáváme na mělkých miskách. 

Z ovoce upřednostňují banán, pomeranč, mandarinku, hrušku či hroznové víno

Mimo kaší Repashy je dnes možné koupit kaše Dr. Rhaco, která se vyrábí v České republice. Veškerý krmný hmyz ať již doma chovaný nebo pouze přechovávaný je nutné kvalitně krmit. Vhodná je veškerá zelenina a ovoce, směs drcených psích, kočičích granulí, s dávkou Roboranu pro exoty (poměr granule: vitamíny 20:1). Je nutné uvědomit si, že čím krmíme hmyz, tím následně vyživujeme i gekony.

Rozmnožování

V období dešťů (březen – duben) se gekoni začínají pářit. Za celou dobu chovu jsem pozoroval páření pouze dvakrát. Jednou v červnu v nočních hodinách, podruhé v dubnu těsně po zhasnutí osvitu v teráriu. Kopulace v prvním případě probíhala ve větvích a byla provázena zvukovým signálem připomínající kvákání žáby, podruhé na přední skleněné stěně terária. Toto pozorování mi umožnilo díky sklu vidět zasunutí hemipenisu do kloaky. Z pozorování jsem zjistil, že samec nestřídá hemipenisy, jak bylo dokázáno u jiných plazů, nýbrž celá kopulace probíhá pouze jedním hemipenisem. Páření trvalo celkem 4 minuty. 

V období dešťů (březen – duben) se gekoni začínají pářit

Samice klade svá vejce od dubna do září. Za tuto dobu snese 4 – 7 snůšek. Snůška čítá jedno až dvě vejce. Samice svá vejce zahrabe do substrátu a místo snůšky upraví tak důkladně, že vypadá zcela stejně jako před započetím hrabání, proto se mi již několikrát stalo, že jsem vejce našel až několik dní po snůšce. Je tedy vhodné pravidelně hlídat období snůšek a kladiště namátkově kontrolovat. V případě že vejce zůstanou v kladišti déle, hrozí jejich vyschnutí.

Snůška čítá jedno až dvě vejce

Vejce mají rozměr 22 x 11mm a váhu 2g. Těsně před líhnutím jsem naměřil vejce 26 x 18mm . Stalo se mi, že vejce byla snesena a zahrabána na výšku přesto i po přemístění do inkubátoru a uložení na plocho se mláďata vylíhla, což opět dokazuje, že přetočení vejce v prvních hodinách po snůšce nemá vliv na odumření plodu. Teprve až se zárodek uchytí tak se nesmí s vejcem otáčet. V době reprodukce je nesmírně důležité samicím dodávat dostatek vápníku a vitamínu D3, v případě nedostatku trpí samice třesem, špatně svléká svou pokožku a mívají stále otevřenou tlamu. Vejce opatrně vyjmu a přemístím do krabičky s mírně vlhkým Seramisem. Inkubaci provádím v inkubátoru Lucky reptile Herp nursery II. Výhodou je že v letních měsících má funkci chlazení a udrží tak stálou nízkou teplotu. Inkubuji při teplotě 24-27°C. Délka inkubace se za těchto podmínek pohybuje mezi 50 – 56 dny. Seipp a Henkel uvádí délku inkubace 60 – 140 dní při teplotě 20 – 29°C.

Vylíhlá mláďata jsou dlouhá 6-8 cm a váží okolo 2-3 g

Vylíhlá mláďata jsou dlouhá 6-8 cm a váží okolo 2-3 g. Zajímavé je jejich sytě oranžové až červené zbarvení po vylíhnutí, které se během 2-5 dní ztrácí. Zřejmě má funkci maskovacího zbarvení do doby, než se gekoni dostanou ze země na strom či keř. Poté se během následujících 12 měsíců vybarví do své finální podoby. Mláďata odchovávám v plastových boxech vždy odděleně každou snůšku, proto jsou spolu vždy maximálně dvě mláďata. Box má rozměr 25 x 15 x 20 cm, vytápění zajišťuje ze spodu topný kabel. Zařízení tvoří několik větviček a umělé květiny. Na dno dávám papírové utěrky, které každý druhý den měním, při čemž celý box vymyji, jelikož gekoni často vylučují svůj trus, a tak by při nedostatečné hygieně mohl brzy zapáchat či se tvořit plísně.

Mláďata odchovávám v plastových boxech o rozměrech 25x15x20cm

V takových podmínkách nechávám mláďata 3-4 měsíce poté je přenechám novým chovatelům či si je ponechávám v chovu, ale již ve větší ubikaci. Každodenní mírné porosení boxu pro mladé zajistí vodu k pití. Krmím 3x týdně cvrčky a šváby ve vhodné velikosti 2x týdně zpestřím krmení ovocnými kašemi. Každé krmení obsahuje malé množství vitamínů. Odrostlá mláďata je možné přemístit k dospělcům při minimální hmotnosti 20 g. Je ale velmi důležité pravidelně sledovat stav ve skupině a příjem potravy mláděte. Pokud by došlo k jakýmkoliv potyčkám, nebo by gekon začal ztrácet na váze, je nutné jej ihned oddělit. Během odchovů jsem dosáhl 95 % líhnivosti a nulového úmrtí mláďat. Gekoni pohlavně dospívají okolo prvního roku života. Mladé samice mají ale obvykle první snůšky neoplodněné. Váhové a velikostní přírůstky jsou uvedeny v následující tabulce.

Specifickým problémem pro tento druh je určování pohlaví

Specifickým problémem pro tento druh je určování pohlaví. Zřejmě je ovlivněno hned několika faktory. Zcela určitě je vždy ovlivněno geneticky. Dále je zřejmě ovlivněno teplotou, která ale ne vždy dokáže zajistit pohlaví vylíhlého gekona. Jako mylné se ukázalo tvrzení, že při nízké teplotě pod 24 °C se líhnou pouze samice. Při těchto podmínkách samice převažují, ale samci jsou zastoupeni také. Při vysoké teplotě nad 28 °C jsou samice spíše výjimkou. Osobně inkubuji při podmínkách mezi těmito teplotními hranicemi a mám zastoupena obě pohlaví rovnoměrně. Dalšími faktory může být vlhkost, složení krmné dávky pro rodiče a zřejmě i podmínky chovu. Tyto faktory ale zatím nebyly zcela dostatečně zkoumány, a jak předpokládám, tak i tento výzkum by neodhalil přesné příčiny. Příroda je nevyzpytatelná, dokáže si své podmínky ohlídat sama, člověk ji nikdy neovládne. Dalším oříškem je určit pohlaví mláďat. Již několikrát se mi stalo, že jsem u čtyřměsíčního mláděte určil pohlaví jako samice a ze dne na den se „samici“ objevily viditelné vaky hemipenisů a ze samice byl samec. U 5-6 měsíčních mláďat je již pohlaví zcela dobře rozpoznatelné opticky. Další metodou je pohlaví určovat podle pre-análních pórů, které jsou u samců viditelné pomocí hodinářského kukátka s maximální možností zvětšení. Musíme si ale uvědomit, že póry se samcům tvoří postupně, proto je tato metoda také nespolehlivá. Jako poslední je někdy aplikováno vymačkávání hemipenisů z kloaky. Tento postup je ale pro gekona značně nepříjemný a může také dojít k vážnému poškození zdraví. Proto vždy doporučuji nechat mláďata odrůst a poté zcela 100 % určit pohlaví opticky.

Svlekání gekona

Při zachování základních podmínek bývá chov bez zjevných zdravotních potíží. Pouze jednou jsem zaznamenal problém s odvápněním samice v jedné chovné sezóně. Způsobil jsem ho v podstatě svou chybou. Je totiž velmi důležité dávat samicím v období reprodukce větší obsah vápníku a jednou za měsíc podat kapku Combinalu AD3, tím předejdeme odvápnění samic v době březosti, kdy musí vynaložit mnoho svých zásob pro tvorbu vajec. Samice se prve špatně svlékla, proto jsem jí pomohl a kůži odstranil sám, samice ale dostala velmi silný třes a zůstala s otevřenou tlamou, kterou nedokázala zcela dovřít. Proto jsem ji oddělil do samostatného boxu vyhřívaného topným kabelem. Krmení jsem prováděl násilně, a to převařenými rozmačkanými cvrčky, kteří s trochou vývaru tvořili řidší kaši. Tuto hmotu jsem aplikoval injekční stříkačkou bez jehly přímo do tlamky. Směs jsem obohatil špetkou vitamínové směsi. Léčbu jsem prováděl celý měsíc, poté si samice sama ulovila živého cvrčka. Raději jsem ale samici nechal izolovanou v karanténě až do další chovné sezóny. Dnes samice odchovává nové potomky a není již ani znát, že prodělala tak těžkou sezónu. Jiné zdravotní komplikace jsem v chovu nezaznamenal. Často v nabídce vídám mláďata, která mají prohlubeň v pánevní oblasti. Tato prohlubeň je dědičná a často vede k syndromu ztráty ocasu. Není to pro chov škodlivé, ale mláďata tuto vlastnost dědí, a proto je nutné nové majitele upozornit, že mláďata pochází od takto „postižených“ rodičů.

Chov Correlophus ciliatus je při dodržení základních podmínek velmi snadný, možná srovnatelný s Eublepharis macularius, Pogona vitticeps či Elahe guttata. Důkazem je i fakt, že se během 10 let v soukromých chovech vylíhlo více mláďat, než je odhadována populace ve volné přírodě. Nesmírnou výhodou je i možnost držení gekonů jen na ovocné stravě. A Repashy uvádí, že choval a odchovával „ciliaty“ pouze při krmení stravou Repachy superfoods.

 

www.reptilclub.cz

Autor textu: Jaroslav Forejt

Fotografie: Jaroslav Forejt

Zdroje:

Vosjoli P., Fast F. Repashy A., 2003 : Rhacodactylus, The Complete Guide to their Selection and Care, ADVANCED VISIONS INC, 296 stran

Seipp R., Henkel F. W., 2000, Rhacodactylus, Biologie, Haltung und Zucht, FRANKFURT (EDITION CHIMAIRA), 176 stran

Vergner I., 2001, Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, MADAGASKAR, 462 stran