Obliba psích mazlíčků po boku člověka roste každým rokem. Pes už dnes není jen zvíře, které umístíte k hlídání na dvůr a tím vše končí. Pro mnohé je to společník, parťák, se kterým chtějí podnikat nová dobrodružství a objevovat krásy kynologického světa. Chovatelé se čím dál více zajímají o aktivity, které lze se psem provozovat. A jednou takovou z nich je oblíbený sport zvaný coursing. 

Coursing je sport založený na jednom ze základních zvířecích pudů – touze psa lovit. Podstatou coursingu je simulace lovu zajíce. Místo živé kořisti je ovšem využívána návnada umělá, nejčastěji jde o igelitový střapec nebo kožešinu. 

Běhá se v přírodním terénu (nejčastěji mírně svažitém, například louka) na vzdálenost 300-700 metrů chrti (nechrti 500-1000 metrů). Návnada je tažená na tenkém lanku s navijákem. Aby bylo docíleno kličkování kořisti (tedy „zajíce“), lanko prochází kladkami, které zajistí zmíněnou změnu směru návnady. Okruh je situován do oválu (s kličkováním a změnami směru), kdy pes vybíhá od majitele a vrací se opět směrem k majiteli. 

Musí pes něco umět? 

Nemusí. Jak již bylo řečeno, jedná se o sport založený na jednom ze zvířecích pudů – lovu. U každého psa se sice touha po lovu kořisti může projevovat různě, nicméně ji má v sobě. Pokud se vám bude během tréninku zdát, že pejskovi schází ten správný „drive“, profesionálové pořádající trénink vám zajisté rádi podají pomocnou ruku, aby psovi ukázali, že je to vlastně zábava. 

Ještě menší nároky jsou při tomto sportu kladeny na majitele psa. Jeho úloha je jednoduchá, téměř až pasivní. Na startu psa na povel obsluhy navijáku vypustí z ruky. Jakmile pes okruh doběhne, majitel si jej opět přebere a umožní pokračovat ostatním účastníkům akce. 

Několik prvních tréninků je dobré nechat zvíře běhat za návnadou samotné, tedy bez jiných psů. Je to z důvodu, aby se věnoval plně kořisti (kterou ještě moc nezná a nemusí na ni být tedy tolik fixován jako coursingový matador), a ne psím kamarádům, kteří běží vedle něj. Jakmile drive na kořist zvládá, může běžet za kořistí společně s jedním nebo dvěma dalšími psy. Jako na závodech. 

Ovšem i toto společné „běhání“ má svá pravidla pro bezpečnost všech zúčastněných. Psi musí mít pevně připevněný náhubek (typově dle mezinárodního řádu) a velmi často je využíván také barevný dres (na závodech je povinný vždy), podle kterého lze dané zvíře bezpečně rozpoznat i na větší vzdálenost. Jedná se o dresy barvy bílá, červená a modrá. Samozřejmostí je, že zvíře nesmí během závodu nebo tréninku napadat jiné psy. 
Pokud se později chcete zúčastnit také coursingových závodů, je třeba mít se psem vyběhanou tzv. licenci. Jedná se o jakousi záruku, že se zvíře s tímto sportem již setkalo a ví, co je jeho úkolem.  

Co se hodnotí? 

Coursing je otevřený pro všechna plemena psů. Protože některá plemena mají přeci jenom lepší predispozice k běhu a vytrvalosti než jiná, rozdělujeme coursingové závody (a velmi často i tréninky) na chrty a nechrtí plemena. 

Nehodnotí se zde pouze čas, ale i jiná přesně definovaná kritéria. Rozhodčí při běhu hodnotí také obratnost zvířete, zmíněnou rychlost, vytrvalost, sledování kořisti a úsilí. Každý běh rozhodčí pro coursing takto bodově ohodnotí. Na základně součtu bodů ze dvou běžených kol je stanoveno výsledné pořadí závodníků. 

Zvlášť jsou hodnocena plemena chrtů a nechrtů. 

Je libo překážky? 

Není žádný problém. Kromě klasického coursingu se dnes můžeme setkat také s překážkovou variantou. Rozdíl spočívá v přidání překážek na coursingovou trať. V podstatě by se dalo říci, že se jedná o obdobu agility nebo dog racingu se zařazením coursingových prvků. 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock