Spousta majitelů psů bohužel zná tento problém velmi důvěrně. Jejich chlupatý kámoš začne být neklidný, vystrašený, nebo dokonce destruktivní, když je doma sám. Říká se tomu separační úzkost a takový stav postihuje mnoho psů bez ohledu na jejich plemeno nebo věk. Co ale přesně separační úzkost je a jak ji můžeme pomoci našim čtyřnohým kamarádům překonat?

Separační úzkost je něco, co je velice nepříjemné jak pro psa, tak pro jeho pána. Pes se separační úzkostí je extrémně citlivý na samotu a zažívá výrazný a intenzivní stres při odloučení od svého majitele. Separační úzkost se může projevovat různými způsoby – od štěkání a vytí, přes ničení věcí a destruktivnost, až po pokusy o útěk. Někteří psi mohou dokonce trpět fyzickými příznaky, jako je třes, slinění nebo nechutenství.

Proč psi trpí separační úzkostí?

Příčiny separační úzkosti mohou být různé. U některých psů je to spojeno se změnami v jejich životě, jako je přesun do nového domova, změna majitele nebo ztráta člena domácnosti. Další možnou příčinou je nedostatek správné socializace v raném věku nebo traumatické zážitky spojené s odloučením či dlouhodobou samotou. Někdy se separační úzkost rozvine i u psů, kteří se naučili být příliš závislí na svém majiteli nebo jsou zkrátka rozmazlení.

Jak poznat, že pes trpí separační úzkostí?

- Nadměrné štěkání a vytí během doby, kdy je pes sám.
- Destruktivní chování, například žvýkání nábytku nebo dveří.
- Značkování či nehody v domě, i když je pes běžně čistotný.
- Neklid a nervozita při odchodu majitele z domu.
- Přivítání s přehnaným nadšením a úlevou při návratu.

Jak pomoci psovi překonat separační úzkost?

Dobrou zprávou je, že existuje několik osvědčených metod, jak pomoci psům zvládat separační úzkost. Prvním krokem je naučit psa postupně snášet samotu pomocí tréninkových metod a změny návyků. Postupujte následovně:

Postupně ho zvykejte na samotu. Začněte tím, že budete psa ponechávat o samotě na krátké časové úseky, které postupně prodloužíte. Zpočátku ho můžete nechat samotného klidně na pár minut, ale postupně dobu odloučení prodlužujte. Pomalu ho naučíte, že vaše odchody a návraty jsou běžnou součástí dne, a pes se bude cítit jistější.

Vytvořte mu bezpečné místečko. Při tréninku separační úzkostí je důležité, aby měl pes místo, kde se cítí klidně a bezpečně. To může být pelíšek, speciální pokoj nebo kout, kam se pes může uchýlit. Pokud je zvyklý na klec, může ji vnímat jako bezpečný prostor – ale nikdy psa do klece nezavírejte za trest.

Poskytněte mu dostatek aktivit. Znuděný pes je mnohem náchylnější k problémovému chování. Před odchodem z domu zajistěte, aby měl pes dostatek fyzického i mentálního vyžití. Hračky na žvýkání nebo interaktivní hračky s pamlsky ho mohou na delší dobu zabavit a zmírnit tak úzkost. Taky je důležité, aby měl pes během dne dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a byl co nejvíc unavený.

Dodržujte rutinu a vytvořte povel na odchod. Psi jsou zvyklí na rutinu, takže pokud budete odcházet a přicházet domů ve stejnou dobu každý den, snížíte jejich úzkost. Odchod z domu zkuste brát klidně a přehnaně ho neprožívejte. Najděte si nějaké slovíčko, třeba „přijdu“ nebo „ahoj“ a psovi ho při odchodu vždy řekněte. Pes po nějaké chvíli pochopí, že to znamená, že se vrátíte a on tak může jít v klidu spát.

Zvažte pomoc odborníka. Pokud separační úzkost přetrvává nebo je velmi silná, může být užitečné obrátit se na profesionálního trenéra psů nebo behaviorálního specialistu. V některých případech může veterinář doporučit i léky proti úzkosti, které však slouží jako doplněk k tréninkovým metodám a neměly by být jediným řešením.

Autor textu : Lilian Prášková

Fotografie: AdobeStock

Zdroje

https://www.aspca.org/pet-care/dog-care/common-dog-behavior-issues/separation-anxiety https://www.webmd.com/pets/dogs-separation-anxiety 

https://vcahospitals.com/know-your-pet/separation-anxiety-in-dogs