Tento v akváriích poměrně málo chovaný druh tropické gambusie, se vzhledem typickým pro většinu druhů rodu, tvoří pět poddruhů (někde se uvádí sedm, ale vždy jsem jich dohledal pouze pět):

1. gambusia puncticulata baracoana (Rivas 1944)
2. gambusia puncticulata yucatana (Regan 1914)
3. gambusia puncticulata manni (Hubbs 1927)
4. gambusia puncticulata bucheri (Rivas 1944)
5. gambusia puncticulata puncticulata (Poey 1854)

Vzhledem ke své obrovské přizpůsobivosti osídlila nejrůznější biotopy a vodní prostředí, najít se dá v potůčcích a rybnících na vesnicích, ale stejně tak i v brakické a krátkodobě mořské vodě. Je silně spjata s prostředím, ve kterém je velké množství ať už vodní vegetace, nebo suchozemských travin prorůstajících ze břehu do vody. Takové prostředí je pro ni bezpečné a shlukuje se tam do velkých hejn, která jen podtrhují bezpečnost ryb v případě napadení predátory. 

Plně vzrostlý samec gambusie odlovený ve venkovní nádrži.

Hustá vegetace slouží jako školka pro drobný potěr, ale zároveň i jako místo k hledání potravy pro všechny věkové kategorie. Areálem výskytu jsou tropické oblasti naší planety, najít ji můžeme na Kajmanských ostrovech, Bahamách, Jamajce, Haiti, Kubě a poloostrově Yucatan, především v mělkých vodách do hloubky 1 m s teplotou do +30 °C.

Opravdu vzrostlé samičky ve svém přirozeném prostředí můžou dorůstat až do velikosti 6,5 cm, oproti tomu samci pouhých 2,5 cm, což při omezeném prostoru v akváriu a počtu ryb může být problém a mnohem menší samci můžou být napadáni družkami. V přírodě je tento problém vyřešen velkým prostorem, vegetací, ale především velkým množstvím ryb pohromadě, kde jsou mnohem menší samci v bezpečí. Jak jsem si všiml u různých druhů gambusií, ve větším objemu vody pod širým nebem se ryby vždy chovaly jinak než ve velkém akváriu v rybárně. O tom se však zmíním více v dalším článku o živorodce komáří (gambusia affinis), která mi k tomuto experimentu kdysi posloužila jako modelový druh a po přizpůsobení podmínek to velmi podobně fungovalo i u ostatních druhů gambusií.

Pěkně rostlá mohutná samička, na takové jedince je radost se dívat, venkovní prostředí všem rybám svědčí a gambusie nejsou žádnou vyjímkou

Jídelníček v přírodě tvoří v drtivé převaze živočišná složka. Vyhledává larvy vodního hmyzu, potěr jiných druhů ryb a nepohrdne ani vlastními potomky a korýši. Stavy komářích larev redukuje stejně dobře jako proslavená gambusia affinis a holbrooki. Jak jsou ohrožené jednotlivé poddruhy, se mi bohužel nepovedlo zjistit, v tomto směru se žádná zmínka neobjevuje, ale jako druh takový není gambusia puncticulata díky své ohromné přizpůsobivosti zatím ohrožena a její stavy jsou dostačující.

Ve svém chovu mám tento druh od roku 2018 až do současnosti, tedy nějakých 7 let. Celou dobu je to s nimi jako na houpačce, kdy se opakovaně střídá úspěch a neúspěch. Populace není nikterak velká, k letošnímu roku jich mám jen okolo 70 jedinců, a to i s mláďaty. Byly však doby, kdy jsem jich měl mnohem více, ale i mnohem méně, kdy stav klesl i na pouhých několik jedinců a začínal jsem téměř od nuly. Tahle ryba není příliš stabilní pro chov v běžných akvarijních podmínkách, ale z dlouhodobějšího hlediska je ještě v určité míře udržitelná. Je však nutné včas reagovat na změny, její chov vyžaduje vynaložení určitého úsilí.

Pár gambusia puncticulata, v popředí gravidní samice.

Ryby mám rozdělené do několika skupin. Takový druh chovu méně dostupných druhů zastávám, protože v případě, že z nějakého důvodu (například kvůli nemoci) uhyne jedno akvárium, jsou záložní ryby ještě jinde a o chov se tak nepřijde úplně. Teplotu vody v reprodukční době držím přibližně mezi +25 °C a + 28 °C, podobné teploty, ještě o něco vyšší mají i v oblastech výskytu, nicméně tam mají možnost navštívit chladnější vodu ve stínu nebo u dna. Snažím se co nejvíc napodobit podmínky, jaké mají v přírodě a na jaké jsou přizpůsobené evolucí. Krmím hlavně živočišnou složkou ve formě živé potravy, jako jsou patentky, dafnie, přebytky krevetek rodu neocaridina, mexickými blešivci, komářími larvami a omezeně mraženým krmením, komerční krmiva v sezoně nepředkládám vůbec.

Ačkoli to jsou teplomilné ryby, překvapilo mě, jak po určitou dobu zvládají i nízké teploty v krátkém období při letnění na zahradě v různých nádobách. Ven je dávám vždy okolo června, když počasí přeje, tak v půlce května. Domů je vracím obvykle až na přelomu srpna a září, vzácně o něco později, kdy už noci bývají chladné, nicméně zatím každé letnění přineslo v průběhu letních prázdnin na nějaký čas silné ochlazení, které ryby ustály na výbornou.

Letošní léto nebylo výjimkou, spíše bych ho označil za extrém, téměř celý červenec pršelo a teploty někdy klesly na noc až k +5 °C. Srpen byl o něco lepší, ale teplotní výkyvy byly velké a musím se přiznat, že jsem se o ryby obával. Za normálních okolností bych je z 90l kalfasu jednoduše vylovil a odnesl do rybárny, jenže zrovna letos jsem jim postavil z dřevěných ohrádek a kusu jezírkové folie 500l nádrž, kde bylo množství rostlin, ve vodě balvany, kořeny, a záhyby jezírkové folie tvořily nespočet dokonalých úkrytů. Lov byl tedy obtížný a poničit kvůli němu vzácné rostliny ve vegetačním období jsem upřímně nechtěl. Tu a tam v průběhu nepříznivého července a srpna vykouklo na oblohu slunce a já viděl, jak se gambusie vyhřívají u hladiny mezi vegetací, viděl jsem i různě velká mláďata, která vypadala v dobré kondici, a to byl trošku i důvod, proč jsem nepřistoupil k odlovu ryb. Můj názor je, že právě větší obsah vody a množství plovoucích rostlin společně s dlouhou vláknitou řasou na hladině nedovolily prudké změny teploty vody, a ryby tak měly dostatek času se chladnějšímu prostředí přizpůsobit.

500l venkovní nádrž vyrobená ze dřeva, ve které je silná jezírková folie a hladinu pokrývá naše původní česká rostlina voďanka žabí.

Nikdy u žádného druhu neletním všechny ryby, ale pouze jejich část, a jinak tomu nebylo ani u gambusií. Do venkovní nádrže jsem vypustil 3 samce a 5 samic a při zářijovém výlovu jsem odlovil tři páry a 24 ks různě velkého potěru. Všechny tři samice byly gravidní, a tak zvenku putovaly přímo do porodních boxů, kde jedna po několika dnech uhynula, jedna porodila zčásti mrtvá mláďata a třetí dala 13 ks zdravého potěru. Než jsem umístil samice v rybárně do porodniček, tak samozřejmě prošly nejdříve pozvolnou aklimatizací z chladné vody na teplejší.

Samice krátce po porodu s početným vrhem potomků.

Začátkem října přišel na několik nocí mrazík klesající k -4 °C a na hladině všech nádob se tak objevoval slabý led, který v průběhu dopoledne roztál. Když jsem šel 16. 10. 2025 přelovit část medak japonských (oryzias latipes) šlechtěné formy yozakura lame „yellow“, které byly hned vedle 500l nádrže na gambusie, všiml jsem si, jak se u hladiny nahřívá velká samice g. puncticulata. Byla už taková apatická a zpomalená v důsledku studené vody, a tak nebylo náročné jí chytit a po velmi pomalé aklimatizaci na teplou vodu zařadit do hejna v akváriu mezi ostatní, kde pookřála, začala přijímat potravu a je naštěstí v pořádku. Určitě bych ji tam dobrovolně takhle dlouho v chladné vodě nenechal a vlastně je to zázrak, že přežila a ve zdraví je zase zpátky mezi ostatními.

V rybárně nedávno porodily dvě mladé samice několik potomků a já v tuhle dobu, kdy se blíží listopad, budu snižovat teplotu vody, aby si ryby odpočinuly, a krmnou složku upravím na komerční krmiva a mražený plankton. Až si ryby odpočinou, tak za několik týdnů zase pozvolna začnu teplotu zvyšovat a ve správný okamžik předkládat zpět masitou potravu, aby to ryby povzbudilo k reprodukci. Na příští letošní sezonu chci zkusit část ryb dát do 3 m dlouhé, mělčí strouhy, kam většinu dne svítí slunce, ale voda u dna má příjemnou chladnou zónu, kde se ryby budou moci podle potřeby ochladit. V minulosti v podobném prostředí prosperoval chov gambusia affinis – každý podzim jsem lovil stovky mladých a dospělých ryb. Jsem si vědom, že tyhle dva druhy nemůžu srovnávat, ale věřím, že by takový chov mohl určitý úspěch přinést, a když ne, poučím se z toho pro příště.

Když to celé shrnu, tak cestou k určitému úspěchu je kromě štěstí velké množství živé potravy po celé reprodukční období, teplá a čistá voda, nechat březí samice rodit o samotě, a pokud je to možné, mít je alespoň část roku venku, jelikož sluneční paprsky umí doslova zázraky. Přeji hodně štěstím těm, kteří je chovají, i těm, kteří je do svého chovu teprve chystají zařadit.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský