Když se řekne gambusie, tak si jistě každý hned vybaví notoricky známou živorodku komáří (gambusia affinis), která je ale v současnosti na seznamu invazivních druhů, a její chov je tak Evropskou unií zakázaný. Ovšem rod Gambusia čítá okolo 40 druhů ryb – většina z nich obývá sladké vody, ale najdou se mezi nimi i druhy, které upřednostní brakickou vodu a někdy je možné je nalézt i v moři, kam občas zavítají. 

Celý rod je zajímavý, zahrnuje běžnější druhy, ale i opravdové rarity jako například tajemnou gambusii hurtadoi, která obývá pouze jedno malé polopřírodní koupaliště v Mexiku a její dlouhodobější chov v akváriích je velmi obtížný, nebo druhy v přírodě vyhynulé. Devět druhů je na červeném seznamu IUCN.

Část jedinců generace F1 narozené v zajedí po odchytové  samici budou v brzké době tvořit novou chovnou skupinu.

Gambusia sexradiata není v chovech příliš běžný druh. Její chov není jednoduchý, vyžaduje určitou péči navíc a i drobné klopýtnutí může počty ryb v akváriích negativně ovlivnit. Carl Leavitt Hubbs ji popsal téměř před sto lety, v roce 1936.

Tak jak to u mnoha druhů gambusií bývá, rozdíl ve velikosti mezi samcem a samicí je i v tomto případě markantní. To někdy může být problém na malém prostoru nebo při chovu malého počtu ryb – občas se stane, že samice zabije podstatně menšího samce. Velikost samice je totiž až 4,5 cm, kdežto sameček dorůstá běžně do velikosti okolo 2 cm, staří samci do 2,5 cm. Mimo velikost je hlavní rozpoznávací znak gonopodium u samečka.

Jeden z mnoha samců v reprodukční velikosti generace F1.

Vyskytuje se v tropických vodách Ameriky, Mexika a ostrovů Petén a Guatemala. Prostředí s vodní vegetací vyhledává nejčastěji v mělkých pobřežních vodách, kde se shlukuje do velkých hejn. Hledá tam potravu, u které převažuje „masitá“ složka ve formě různého suchozemského a vodního hmyzu, jejich larválních stádií, ale i drobných korýšů. Občas si doplní stravu o řasy, které ale bere opravdu zřídka.

Původní odchycená samice z volné přírody.

Stejně jako paví oko nebo mečovka patří mezi nepravé živorodky (vejcoživorodost), tedy oproti pravé živorodosti (viviparii) nejsou embrya spojena pupeční šňůrou každé zvlášť s matkou. Zbarvení je proměnlivé, tečkovaný vzor může být výrazný, ale i jemný a nenápadný. Jedinci se světlým vzorem se na první pohled nápadně podobají druhu gambusia punticulata, především pokud se jedná o mladé ryby.

Gambusia sexradiata vyžaduje zvýšenou pozornost, jak jsem již uvedl v prvních řádcích článku, je třeba se držet určitých kritérií, aby se ryby v chovu udržely a mohly tak dělat radost. Poprvé se ke mně dostaly před několika lety jako odrostlý potěr po rodičích odchovaných v zajetí. V tu dobu jsem nevěděl, co od nich čekat a jak je chovat, jelikož moc informací o nich není.

Pro potěr jsem zařídil asi 50l akvárium s pokojovou teplotou, krmil jsem jej mraženou, živou a suchou komerční potravou. Vodu jsem neměnil příliš často, jak je známo, sterilní prostředí většině přírodních živorodek moc nesvědčí, nedaří se jim tam a můžou přijít různé komplikace. Když ryby narostly, rozdělil jsem je do menších skupinek po maximálně 8 ks na 60l akvárium. Zimu přečkaly při teplotě přibližně 20 °C. Zjara po oteplení a ohřátí vody (bohužel jsem si záznamy o teplotě vody, která dala impuls k námluvám, neudělal) se samci začali zajímat o partnerky a proběhlo páření. Přišly i nějaké úhyny samečků v chovných akvárií, nicméně nebyla to nikterak závratná čísla, tak jsem tomu nevěnoval pozornost.

Chovný pár tvořený samicí z odchytu a samcem generace F1.

Dnes už vím, že za smrt samců mohly právě o dost větší samice, které je v období reprodukce usmrtily. Zajímavé je, že se takto chovaly jen některé samice a po jejich separaci z chovné skupiny jinam tento problém vymizel. Mimo období reprodukce byly i samice vyznačující se agresivitou klidné a samce nenapadaly. Ryby projevovaly zájem o páření v teplejší vodě, když byly krmené kombinací mraženého a živého krmení, které v tu dobu převládalo, neboť ho venku bylo zrovna dostatek. Ryby tak nějak prospívaly, odchovy nebyly časté, ale na udržení a mírné rozrůstání skupiny to stačilo.

Přišlo ale i období, kdy se nedařilo, ryby se nechtěly množit, samci neměli zájem o samice a mláďat se rodilo málo. Ovšem podmínky, za kterých se množily, byly stejné. Období nezdaru pak přešlo, stavy se opět zvyšovaly a vše se vrátilo do normálu. Tohle se opakovalo v určitých cyklech několikrát. Proč? Dodnes na to neznám odpověď.

Na fotografii je pěkně vidět samcovo velmi dlouhé gonopodium.

Mezi tím přicházely úhyny jak dospělců, tak i různě starých mláďat. Ze začátku jsem nevěděl proč, později jsem si všiml, že k úhynům dochází před další výměnou vody, která při takto nízkém počtu ryb probíhala přibližně jednou za šest až sedm týdnů, kdy jsem odsál zhruba polovinu obsahu nádrže. Interval mezi jednotlivými výměnami staré vody za čerstvou jsem snížil na dobu tří týdnů a problém s úhynem ryb byl pryč. U těchto gambusií je tedy nutné udržovat nejen teplejší vodu, ale především dbát na její čistotu a pravidelnou výměnu. V období reprodukce mám teplotu vody mezi +25 °C a +27 °C, což se mi osvědčilo, je na nich vidět mnohem vyšší aktivita a samci nahánějí samice za účelem se s nimi pářit.

Nicméně, aby vše probíhalo tak, jak má, je třeba v tomto období zvolit i správnou stravu, pro gambusie to není nic jiného než právě černé komáří larvy, které lze od jara do podzimu hojně nalézt v kdejaké nádobě se starou vodou. Larvami sice krmím často, ale i tak je buď doplním něčím jiným, nebo vynechám a předložím mražený cyklop, živé dafnie, ale i pro mě velmi oblíbenou líhnutou žábronožku solnou. Dá se s nadsázkou říci, že tyhle ryby krmím od jara do podzimu především živou potravou, doplněnou o něco mraženého, a zatím můžu říci, že se mi to osvědčilo.

Další vrh generace F1 proběhl bohužel v chovném akváriu a zachráněno bylo pouze jediné mládě.

Bohužel pro mě je, vzhledem k jejich teplotním nárokům, neletním. V teplejších oblastech bych v tom problém neviděl, ale už jsem se mockrát přesvědčil, že ryby náročnější na teplo mít venku s klidným svědomím nemůžu. Není totiž výjimkou, že v červenci nebo srpnu klesají noční teploty za nepříznivého počasí nebezpečně nízko a to mi za to riziko nestojí. Asi bych si však uměl představit nasvítit akvárium „umělým sluncem“, tedy že bych asi 10 až 15 cm nad hladinu zavěsil 70W UVB a UVA výbojku v jedné žárovce zapojené přes předřadník. Tato sestava produkuje velmi kvalitní UV záření, ohřívá hladinu a zároveň produkuje ostré světlo, tak jako tomu je pod širým nebem. Tohle se mi osvědčilo i při chovu náročných a špatně udržitelných micropoecilií, které pod UV prosperují a hlavně se množí. Jak je známo, především UVA záření podporuje chuť k jídlu a reprodukci, což je v chovu čehokoli živého vítané. Na druhou stranu si neumím v praxi představit, že by u akvaristy při současných cenách elektřiny byť jen nad pouhými 20 nádržemi běželo s malými přestávkami tři čtvrtě roku 20 70W výbojek 12 h denně. Ovšem správná UV sestava umí dělat s náročnými druhy ryb doslova zázraky.

U samic gambusií se březost nedá vždy brát podle nadměrně zvětšené břišní partie. I když by si jeden mnohdy mohl říct, že samice každou chvíli musí porodit, není tomu tak, dokážou se „nacpat potravou doslova k prasknutí“ a takto vydrží i několik dní. Jistým poznávacím znakem je takzvaná skvrna březosti, to znamená černý výrazný trojúhelník za břišní partií směrem k ocasu. Pokud je břicho velké, výrazná tmavá skvrna za ním, je všechno na správné cestě a nejvyšší čas samici přelovit stranou do porodního koše nebo elementky s kusem jávského mechu. Gambusie jsou kanibalové, a pokud by samice porodila i v relativně dobře zarostlém akváriu, všechen potěr, při troše štěstí jeho většinu by ostatní pozřeli. Březí samice však ztrácí predační reflex a mladé tak mohou být v porodní elementce několik hodin bez obav, že si na nich matka pochutná. Je tedy dostatek času ráno potomky odlovit, pokud porod proběhne ve večerních hodinách.

Přibližně 40l akvárko kde žila odchytová samice po dobu několika měsíců a kde porodila první i druhý vrh mladých, akvárium je úmyslně porostlé řasou, která navozuje pocit většího bezpečí pro "divokou" samici.

Potěru od vzrostlé samice bývá relativně dost a počet 40 ks není nic vzácného, i když pochopitelně mladé matky těchto počtů potomků zdaleka nedosahují. Mláďata jsou drobná, a tak jim po vstřebání žloutkového váčku začínám předkládat vylíhnutou artemii, kterou s chutí loví a dokážou se jí pořádně nacpat. Teplotu vody mám u mladých okolo +25 °C, a když se k tomu přidá pořádná dávka živé potravy, mladé rostou opravdu rychle. Teplá voda zrychluje metabolismus, takže se více krmí, a o to rychleji pochopitelně rostou. V zimním období mám teplotu vody u malého potěru okolo těch zmíněných +25 °C a zimuji ho až následující rok, ovšem dospělcům a větším mláďatům snižuju teplotu na nějakých + 21 °C po dobu dvou měsíců, kdy si odpočinou, nemnoží se a jsou utlumenější. V ten okamžik téměř nekrmím živou potravou, na řadu přicházejí různé druhy vločkových krmit a mražený cyklop, popřípadě mražené patentky.

Když nebudu počítat gambusii hurtadoi, tak je zatím ze všech druhů gambusií, které jsem měl možnost chovat, gambusie tečkovaná nejnáročnější, a o to je to větší výzva. V loňském roce mi byla nabídnuta jedna březí samice dovezená z odchytu z volné přírody. Umístil jsem ji do 40l nádrže s jávským mechem a rostlinami, aby se cítila bezpečně. Nad ni jsem umístil dočasně asi na měsíc 25W UV výbojku, topítko drželo teplotu vodu nad +25 °C. Za nějaký čas v akváriu započal porod a já ji v ten okamžik přelovil do porodního koše, který jsem umístil zpět do akvária, aby byla ve stejných podmínkách a voda měla totožné parametry. Mladých bylo nakonec 36 ks a do dnešního dne ani jedno jediné neuhynulo. Samici z odchytu z přírody stále mám, ač už nikdy více neporodila, tedy alespoň zatím.

V jiném akváriu mi plave krásný odchov generace F1, který by se zanedlouho mohl vzhledem ke své velikosti množit. K původní odchytové samici jsem přidal jednoho samce z vrhu generace F1 a do zarostlého akvária vložil i větší PVC koš s oky vhodné velikosti tak, aby se samec dostal bezpečně dovnitř a mohl tak uniknout případné agresivitě samice, ale ta se za ním nedostala. K mému překvapení nepozoruji, že by samice partnera jakkoli napadala, nikdy jsem ho neviděl v koši, ale naopak se obě ryby drží těsně spolu. Jak jsem psal výše, ne všechny samice jsou agresivní a v tomhle případě měl samec to štěstí, že narazil na klidnou partnerku.

Uvidím, jakým směrem se u mě bude chov gambusie sexradiata vyvíjet v budoucnu, mám se stále co učit, co zlepšovat. Můžu jen doufat, že se druhu bude nadále dařit alespoň tak, jako je tomu teď.

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský