Herpesviróza koní patří mezi významné onemocnění virového původu, které napadá koně po celém světe. Původcem viru jsou DNA viry herpesviry, především EHV-1 a EHV-4 (ale nejen tyto), které se velmi snadno a rychle šíří mezi zvířaty. Tyto viry mohou způsobovat respirační a neurologické potíže nebo potraty u březích klisen. 

Charakteristickým znakem tohoto onemocnění je schopnost přetrvávat v organismu po dlouhou dobu v tzv. latentní formě a opětovně se aktivovat při oslabení imunity nebo stresu u zvířat. 

Onemocnění není přenosné na člověka. 

Přenos viru

Virus se může přenášet přímou i nepřímou cestou. K nakažení přímo dochází nejčastěji prostřednictvím kontaktu se sekretem vylučovaným nosní dutinou nemocného zvířete, případně jinak kapénkovou infekcí (kašel – přímý kontakt s vykašlaným hlenem). 

Nepřímo se jedince může nakazit prostřednictvím kontaminovaných předmětů (ohlávky, ruce, dečky, napáječky aj.), podestýlky, krmiva nebo vody. 

K přenosu může dojít rovněž prostřednictvím infikované placenty, plodové vody nebo plodu po abortu. 

Infekce se u zvířat může projevovat také v latentní formě. V takovém případě se virus v těle zvířete „schovává“ a aktivován (a tím i vylučován do prostředí) je až při působení stresu na koně.  

Klinické příznaky

Mezi prvotní klinické příznaky herpesvirózy koní řadíme horečku. Ta může být pouze přechodná nebo se jedná o jediný klinický příznak, který chovatel u zvířete zaznamená. 

Následují respirační onemocnění, jako je kašel, výtok z nozder, zánět spojivek nebo jiné postižení očí. Lymfatické uzliny zvířat jsou zvětšené, v důsledku symptomů se objevuje nechutenství, apatie. 

Dochází k neurologickým problémům, například ataxii, retence moči nebo ulehnutí, výjimečně se objevují také vestibulární problémy. 

U březích klisen dochází k abortům v poslední třetině březosti. 

Případná novorozená hříbata jsou rovněž nakažená a trpí horečkou, respiračními problémy, apatií, žloutenkou nebo onemocněním nervového systému.

Zpravidla umírají v řádu několika málo dní po narození. 

Diagnostika

Diagnostika viru je prováděna nejčastěji za pomocí PCR nebo sérologie. V případě abortu je laboratoři zasílán abortovaný plod i s plodovými obaly. 
Vzorek k vyšetření představuje odebraná krev, krevní sérum nebo nasální (případně nasofaryngeální) stěr. 

Před každým odběrem by se měl chovatel informovat u příslušné laboratoři, do které bude vzorek zasílán, na způsob a náležitosti odběru. 

Terapie

Při léčbě tohoto onemocnění hraje velkou roli důslednost. U potvrzené nákazy je třeba izolovat nakažené jedince, zabránit přemisťování zvířat daného hospodářství a důsledně dodržovat management a zoohygienické postupy v celém chovu (dezinfekce prostředí, pomůcek, přepravníků aj., použití ochranných oděvů). 

Prevence

Prevence patří mezi jeden z nejdůležitějších způsobů boje proti vzniku a šíření onemocnění. V boji proti herpesviróze koní je důležitá správná chovatelská praxe, hygiena a bezpečnost. Klíčové je převážně dodržování bezpečnosti při přemisťování zvířat nebo nákupů nových koní do stávajícího hospodářství (zejména respektování karantén pro nově příchozí zvířata). 

Dalším způsobem ochrany koní je vakcinace a následná revakcinace. Chovatel má dnes na výběr již několik druhů vakcín. Ty sice nákaze ve sto procentech zabránit nedokáží, u postižených jedinců ale významně mírní klinické příznaky a množství vylučovaného viru do prostředí. 

Vakcinace zvířat proti herpesviróze koní není na základě legislativy České republiky pro chovatele povinná. 

 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje: Státní veterinární správa