Pokud hledáte roztomilého exotického mazlíčka, který nezruinuje váš rozpočet ani nezničí byt, může být ježek bělobřichý tím pravým. Je však nutné poznamenat, že umí být také pěkně mrzutý. 

Ježek bělobřichý (Atelerix albiventris) pochází z jižní Afriky, z území od Senegalu po Súdán a Zambii. Zbarvení se může napříč jedinci značně lišit, ale typicky má hnědé nebo šedé bodliny s bílými nebo krémově zbarvenými špičkami. Srst na těle je skvrnitě šedá, s hnědou barvou kolem čenichu a bílou na hlavě, nohách a břiše. Váží průměrně kolem 450 gramů a dorůstá do délky až 25 centimetrů. 

Většinu života si vystačí sám se sebou, s druhým pohlavím tráví maximálně 2 týdny v období rozmnožování. Patří mezi noční živočichy, při hledání potravy urazí za noc i několik kilometrů. 

V potravě není vybíravý. Živí se především bezobratlými živočichy, jako jsou pavouci a hmyz, ale příležitostně si jídelníček zpestří rostlinami nebo drobnými hlodavci. Pochlubit se může extrémně vysokou tolerancí k toxinům, díky které může bez obav spořádat i jedovaté štíry a hady. Vy však jeho odolnost rozhodně netestujte.

Usínající slintal

U ježka bělobřichého se vyskytuje řada jedinečných projevů chování. Pokud například objeví neznámou chuť nebo vůni, začne tvořit nadměrné množství slin, které si následně akrobatickými pohyby roztírá po těle. Důvod tohoto chování není znám, ale předpokládá se, že jde o způsob, jak se ježci seznamují s novými pachy ve svém teritoriu, případně může jít o jakousi formu ochrany. 

Ježek bělobřichý neupadá do zimního spánku a bude tedy i u vás doma po celý rok aktivní. Ovšem musíte mu zajistit vhodné podmínky, příliš nízké nebo příliš vysoké teploty vedou k letargii a nechutenství až ke stavu podobnému hibernaci. Jelikož na ni však ježek není zvyklý, nemusel by se již probudit. Průměrná délka života ježka bělobřichého v zajetí je 4 až 6 let, při dobré péči téměř 10 let. 

Je pro vás tím pravým?

Pokud přemýšlíte nad koupí ježka bělobřichého, pečlivě zvažte, zda se k sobě hodíte. Přestože na rozdíl od jiných druhů ježků má mírnou povahu, někteří jedinci se kontaktu s člověkem spíše vyhýbají. Zároveň je ježek noční tvor, který přes den spí. 

Kvůli své plachosti, noční aktivitě a pichlavým bodlinám není vhodným mazlíčkem pro děti ani pro ty, co touží po zvířeti „na mazlení“. Na své poměrně malé rozměry má navíc vysoké nároky na prostor a v neposlední řadě musíme zmínit i jeho časté zdravotní potíže, včetně sklonu k obezitě, k infekcím dýchacích cest a problémům se zuby. 

Ale abychom chudáka ježka jen nekritizovali… Není náročný na stravu ani pozornost, nezapáchá a nebývá agresivní. Při rozrušení začne vydávat syčivé nebo kašlavé zvuky a stočí se do klubíčka, ale nekousne. A pokud se mu budete od mláděte věnovat, stane se nakonec docela kontaktním. 

Příprava ježčího ubytování

Vždy chovejte pouze jednoho ježka, je to solitér a s dalším spolubydlícím by se mohl prát. Plocha jeho ubikace by měla mít minimálně 0,4 m? (přibližně 90 cm x 45 cm). Vyberte ubikaci s hladkou podlahou a stěnami, například terárium nebo plastový box s dobrým větráním. Vyhněte se naopak klecím nebo výběhům s drátěnými stěnami či dnem, o které by se pichlavý ježek mohl zranit (a navíc nemá rád průvan). Jako podestýlku zvolte bezprašné hobliny nebo recyklovanou podestýlku (např. Asan).

Ježek by měl být umístěn na klidném, tmavším a teplém místě (asi 24 až 27 °C, v případě potřeby využijte topnou podložku). Součástí výběhu musí být krabice nebo jiný domeček, kam se ježek může schovat, aby mohl v klidu spát. Ke spokojenému životu potřebuje ježek také kolotoč, ve kterém bude moci vybít nahromaděnou energii, nezapomeňme, že se ve volné přírodě v noci věnuje pěší turistice.

Volte kolotoče plastové, případně dřevěné, které se ale hůře čistí. Stejně jako u ubikace nejsou vhodné jakékoliv mřížky a sítě, o které by si váš mazlíček mohl zlomit bodliny nebo poranit tlapku. Pořídit mu můžete také hračky, například malý míček nebo různé tunely.

Čím ježka krmit?

Potravu dávejte ježkovi každý den večer. Jídelníček doma chovaných ježků tvoří hlavně kočičí granule s vysokým obsahem masa. Krmiva určená přímo pro ježky bývají často nevhodná (viz By White Bellies). Granule doplňte několikrát týdně pár kousky hmyzu, např. moučnými červy (těch ale nedávejte moc, protože obsahují hodně tuku), šváby, cvrčky nebo sarančaty. Samozřejmostí je stále dostupná napáječka, případně miska, s vodou.

Ježčí problémy

Jak už jsme říkali, ježka bělobřichého často trápí zdravotní problémy. Správnou péčí ale můžete některým předejít. Upadnutí do hibernace zabráníte optimální teplotou, pro některé jedince je však i 27 °C málo, proto svého ježčího kamaráda kontrolujte. Pokud by i přes veškerou péči přestal jíst, měl studené končetiny, břicho, čumák a choulil se v klubíčku, zvedněte teplotu. Aby ježek neutrpěl teplotní šok, rozehřívejte ho postupně, nejlépe tělesným teplem, následně ho zkuste nakrmit a vrátit do vyhřátějšího domečku. 

Další problém, kterému se můžete relativně lehce vyhnout, představuje obezita. Pokud se ježkovi za hlavou začne tvořit tukový hrb, při stočení do klubíčka má kolem hlavy faldy a tloustnou mu nožičky, je potřeba přejít na dietní režim. Místo tučných červů podávejte sarančata nebo cvrčky a kočičí granule hledejte s co nejnižším obsahem tuku, 10 % a méně. Také ježkovi zajistěte dostatek pohybu, např. mu poschovávejte potravu. Nadváze pomůže předejít dostatečně velký výběh a kolotoč.

Při chovu ježka se také pravděpodobně budete muset vypořádat s parazity (všenky, svrab), plísněmi a různými bakteriemi, které se projeví suchou kůží, vypadáváním bodlin, případně výtoky z uší, očí či nosu. Naštěstí jde většinou o léčitelné potíže, se kterými vám pomůže veterinář. Horší už je to s oslepnutím ve stáří nebo nádory, na které ježci také trpí.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje:  By White Bellies, Animal Diversity Web, The Spruce Pets, Hamster-homes, Avian and exotic animal care