Kakadu bílý – inteligentní, mazlivý, ale také náročný společník vhodný do rukou zkušenějších chovatelů. Přečtěte si, co všechno byste měli před jeho pořízením vědět. Článek doplňují zkušenosti Markéty Palátové, majitelky Rickyho – pětiletého kakadua bílého. 

Kakadu bílý pochází z Indonésie, kde ho najdete v mangrovových porostech, bažinách, zemědělské krajině a nejčastěji v původních pralesích do 900 m n. m. Jeho zastoupení však v důsledku úbytku životního prostředí, lovu a nelegálního obchodu klesá, v současnosti je zařazen do kategorie „ohrožený“. 

Jak už jméno „kakadu bílý“ napovídá, jeho dominantní barvou je bílá, pouze na spodní straně křídel a ocasních per má barvu žlutou. Na rozdíl od ostatních kakaduů bílého zbarvení má čistě bílou i chocholku. Podle té můžete také snadno rozpoznat, v jakém je kakadu rozpoložení. Zvednutá chocholka značí strach, frustraci, ale i radost a překvapení, zkrátka jakékoliv emocionální vzrušení. Pokud má papoušek kromě zvednuté chocholky i načepýřené tělo, právě se vám ho povedlo naštvat. Chocholka položená na hlavě je naopak znamením klidu a uvolnění.      

Při letu Rickyho jdou krásně vidět žlutá pírka ze spodní strany křídel a ocasu

Zbarvení samců a samic je většinou stejné, samci jsou však výrazně mohutnější, se širší hlavou a větším zobákem. Odlišnost můžete pozorovat i u duhovek – u samců bývají tmavě hnědé až černé, u samic červenohnědé.

Kakadu vašim sousedům asi radost neudělá

Stačí zhlédnout pár videí na internetu a každému je jasné, jak moc expresivní kakadu může být. S velkou oblibou se učí sprostá slova a nebojí se vpálit vám je do tváře. Také umí dát velmi hlasitě najevo, když se mu něco nelíbí. Pravda, něco podobného by se asi dalo říct o téměř každém papouškovi, ale kakaduy lze opravdu těžko přeslechnout. To neznamená, že nemůžete mít klidného jedince, jen byste se měli pro jistotu připravit na to, že si domů můžete přinést sice inteligentního a učenlivého, ale také ukřičeného showmana. Abychom však kakaduům nekřivdili, dokážou být skvělými společníky. Se svým chovatelem si vytváří hluboké pouto a rádi se mazlí. Zkrátka extroverti se vším všudy. 

Ricky se vyhřívá na sluníčku a pozoruje okolí

Markéta Palátová popsala povahu svého Rickyho následovně:  „Ricky je typický kakadu – sebevědomý, drzý, velmi hlasitý a někdy agresivní. Chce být součástí svého hejna. Nemůže být zavřený celý den v kleci, nemůžeme ho nechat doma, aby mu někdo chodil sypat krmení, a odjet na dovolenou, je prostě členem rodiny. A tak se k němu také chováme, pokud je to možné, bereme ho všude s sebou. Manžel říká, že na dovolené je nejlepší…, tam nekřičí, užívá si projížďky na kole, chození na procházky, leze s námi po rozhlednách, už byl i v bunkru, v Monaku v muzeu…, známí říkají, že náš Ricky procestoval více míst než oni. Za těch necelých pět let už s námi byl v Holandsku, Itálii, Francii a Monaku, letos se chystáme zase do Itálie.“

Co byste měli před nákupem zvážit

Mnoho článků připodobňuje kakaduy k malým dětem a kakadu bílý není výjimkou. Vysoká inteligence, ale také vysoké nároky na pozornost dělají z tohoto papouška plnohodnotného člena rodiny, který se hodí spíše pro zkušenější chovatele.

Nákup kakadua by v žádném případě neměl být impulzivním aktem, ale promyšleným a zodpovědným rozhodnutím, koneckonců kakaduové se mohou dožít až 60 let (některé zdroje uvádí i více) a jde o závazek téměř na celý život. Zvážit musíte své časové, prostorové i finanční možnosti. Berte ohled také na další členy domácnosti (i ty zvířecí) a na sousedy, kterým možná budou vadit kakaduovy hlasité projevy.  

Díky umístění voliéry v obývacím pokoji je Ricky neustále v centru dění

„Kakadu je velmi inteligentní zvíře, které není dekorací do bytu, ale potřebuje spoustu péče. Ta péče nespočívá jen v kvalitním krmení, kakadu potřebuje velkou voliéru (tu největší, jakou mu dokážete doma dopřát), spoustu času stráveného interakcí s člověkem nebo jiným papouškem, neustálé podněty, které ho budou stimulovat, aby se nenudil. Zároveň se musíte naučit číst řeč jeho těla, abyste poznali, jak se cítí, zda se něčeho nebojí, zda není ve stresu, nemá nějaký zdravotní problém. Chovat papouška kakadu není jednoduché, je potřeba se nejprve seznámit s možnými problémy – i fakt, že velmi pudruje, tzn., uvolňuje mastný pudr, který ulpívá na nábytku atd., může být obtěžující – a pak se rozhodnout, zda jsem ochoten toto podstoupit. Jak se říká: dvakrát měř a jednou řež,“ radí Markéta Palátová.

Ubytování a potrava

Pokud dáte pořízení kakadua zelenou, budete potřebovat voliéru. A čím větší, tím lepší – jako minimální rozměry se většinou uvádí – 61 x 91 x 122 cm. Misky volte nejlépe z nerezové oceli (stejně jako voliéru), bidla z přírodního dřeva. Vyhněte se plastovému vybavení, které nemá před zobákem kakadua šanci obstát. 

Voliéra Rickyho o rozřech 180x90x180cm

Zajímá vás, jak vypadá bydlení Rickyho? „Ricky má velkou voliéru v obývacím pokoji spojeném s kuchyní, aby byl během dne neustále v centru dění. Voliéra má rozměry 180 x 90 x 180 cm, aby měl dost prostoru. Na zahradě má voliéru na venčení, ale v ní moc času nepobývá, raději chodíme na kšírkách na procházky, je to pro něho zajímavější, má kolem sebe více podnětů.“ 

Venkovní procházka s kšírami  

A dostáváme se ke krmení. V přírodě se kakadu bílý živí bobulemi, semeny, ořechy, ovocem a kořínky a v době hnízdění přidává hmyz a jeho larvy. Ve velkém konzumuje kukuřici, proto si od zemědělců vysloužil označení škůdce. Podobně pestrou stravu by měl dostávat i u vás (kromě toho nadměrného spásání kukuřice). Z ovoce se vyhněte avokádu, které je pro papoušky jedovaté, i ostatní druhy však podávejte s mírou, ať kakadu zbytečně netloustne. 

Rickyho jídelníček vypadá následovně: „Každé ráno dostává misku s krájenou zeleninou, obvykle paprikou, hráškem, kukuřicí, mrkví, ředkvičkami, řepou apod., plus listovou zeleninou a bobulemi, nejčastěji borůvkami. Do této čerstvé směsi je možné přidávat vitamíny a minerály. Večer pak dostává směs drobného zrní a semínek. Vyhýbáme se slunečnici a jiným tučným semenům, ořechům a sladkému ovoci – jablku, banánu, hroznovému vínu apod. Pokud něco z toho dostane, tak jen výjimečně a jako odměnu. V otázce krmení věřím své specialistce na výživu papoušků, která míchá krmení na míru a která mi je od počátku chovu velkou inspirací v péči o mého kakadua.“

Zdravotní problémy

U kakaduů se objevují stejné nemoci jako u jiných papoušků, včetně parazitů, zažívacích problémů a respiračních onemocnění. S jejich inteligencí a citlivostí se však pojí vyšší výskyt psychických problémů, které se projevují škubáním peří, apatií nebo agresí.

„Můj kakadu je citlivý na změny, takže můj stres nebo nějaká změna v domácnosti může způsobit, že svou nepohodu vyventiluje oškubáním peříček na břiše. Stalo se to zatím dvakrát a vždy jsem si zpětně uvědomila, co to způsobilo. Kakaduové jsou zároveň tak trochu sebedestruktivní v tom, že se nechávají velmi rádi hladit. To je ale špatně! Hlazení na určitých částech těla papouška hormonálně stimuluje, což může vyústit v nežádané chování – škubání peří, křik, agresivitu,“ upozorňuje Markéta Palátová. Doplňujeme, že správně by se papoušci měli hladit pouze na hlavě.

Odchov mláďat bývá komplikovaný

Úspěšné rozmnožení kakaduů patří mezi nejnáročnější chovatelské výzvy v papouščím světě. Jedním z největších problémů je agresivita během hnízdění, jejímž výsledkem může být rozbití vajec, opuštění snůšky či napadení samice samcem. Chovatelé se proto často uchylují k oddělení hnízdícího páru, sledování pomocí kamer a dalším preventivním opatřením. V případě opakovaného selhání bývá jediným řešením odebrání snůšky a její umělá inkubace. Jak uvádí Milan Bartl na svém webu, přirozený odchov se podaří jen výjimečně. Ovšem ten umělý s sebou přináší též rizika – od problémů s růstem a opeřováním, přes trávicí potíže způsobené kvasinkami a bakteriemi, až po zvracení potravy a nepřibírání na váze.

V případech, kdy se přeci jen podaří vylíhnutí mláďat přirozenou cestou, bývá častou komplikací selektivní péče rodičů – mladší mláďata jsou odstrčena na vedlejší kolej, dostávají méně potravy a hynou. Kakaduové jsou navíc známí oškubáváním mláďat, která tak končí s otevřenými ránami (v tom lepším případě, v tom horším počínání rodičů nepřežijí). V takové situaci nezbývá než mláďata odebrat a přikročit k ručnímu dokrmování, které pro změnu mohou doprovázet trávicí problémy (nechutenství, zvracení…) způsobené přemnožením kvasinek a někdy i bakterií. Příčinou mohou být výkyvy teplot, vlhkosti nebo třeba změny ve složení dokrmovací směsi. Po přechodu na pevnou stravu potíže zmizí. Odchovat mladé kakaduy je proto tak trochu umění. 

Pokud byste se chtěli o kakaduech dozvědět více, koukněte se do facebookové skupiny Kakaduové a kakaďáci, kterou vede Markéta Palátová.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Markéta Palátová

Zdroje: Kakadu – info a zajímavosti / web Markéty Palátové, IUCN Red List, milanbartl.cz