Měli jsme se bavit hlavně o výstavních andulkách, témat jsme však obsáhli mnohem více. Od výchovy dětí, významu žen až po pýchu člověka. Ladislav Groda tvrdí, že díky celoživotnímu chovu ptáků poznal i lidskou psychiku.

Zleva: René Poštulka, Otto Lutz a Ladislav Groda

Tomu, kdo se o výstavní andulky alespoň trochu zajímá, není potřeba Ladislava Grodu dlouze představovat. Nejen, že se účastní většiny výstav andulek, on je také pravidelně vyhrává. Jenom z mistrovství světa má 430 medailí – minulý rok dokonce obdržel nejvíc medailí ze všech (29!). A další stovky ocenění si můžete přičíst z nejrůznějších výstav celostátní i mezinárodní úrovně. Třeba z Evropského šampionátu v německém Karlsruhe, kde mimochodem vystavuje již od roku 1990, přivezl vloni výhru v kolekcích a na minulém Světovém šampionátu WBO vyhrál kolekce a měl tři vítěze skupin.  

Výstavní andulka 1.0 šedý

Nezastavily ho ani loňské povodně. Při záchraně svých andulek, kterých se mu povedlo zachránit dvanáct (dvě později zemřely na stres), sám málem zůstal pod vodou. I přes veškerou snahu však přišel o 200 ptáků, které si pořídil na šlechtění. „To je prostě život. Ale pomohl mi Petr Pechar, který mi přenechal osm párů,“ dodává pan Groda. 

Proč zrovna andulky?    

Takového úspěchu samozřejmě nedosáhnete přes noc. Pan Groda svému koníčku zasvětil celý život: „Mě odmalička zajímá šlechtění. Kolem mě prošel pes a já hned věděl, že má špatné těžiště.“

Měsíc staré mládě 1.0 bílý

Kromě andulek, které poprvé dostal v šesti letech, choval do 80. let i korely, rosely či agapornise. Nakonec se však rozhodl naplno věnovat andulkám, protože jak sám říká: „nic lepšího a těžšího na světě není.“

1,0 Baby šedozelený skořicový

Andulky si oblíbil také pro jejich společenskou povahu. „Například od kanára se nic nedozvíte, protože je to studený tvor, který k životu nepotřebuje příslušníka svého druhu. Naproti tomu andulce dělá špatně, když je sama, proto si hledá spřízněnou duši.“

Úskalí šlechtění

Pokud si však někdo myslí, že si stačí koupit andulku a hned může vyhrávat, hluboce se plete. „Koupený pták má kroužek, je označený, proto můžu vystavit až mláďata, která vychovám. Chlubit se můžu jen vlastním peřím.“

Další rozšíření sbírky, tentokrát z rakouské výstavy Jungvogel und baby schau 2025

A tím se dostáváme ke šlechtění, o němž by pan Groda mohl vyprávět dlouhé hodiny. „Šlechtění je strašná piplačka. Zatímco genetika barev se dá vypočítat, genetika typu podle WBO je čistě odhad a výsledky uvidíte nejdříve za pět let.“     

Menší ukázka bohaté sbírky cen

Vaším úkolem jakožto šlechtitele je objevit u každého jedince klady a zápory a podle toho, jaké vlastnosti chcete v chovu udržet, mu vybrat partnera. Kdybyste rozmnožování nechali čistě na andulkách, jedinečné znaky postupně vymizí. 

Odznak konvojera, který Ladislav Groda dostal na Světovém šampionátu C.O.M. 2023 za svou 25. účast

„Kdybychom to nechali na přírodě, tak by ti jedinci, kteří se odlišují barvou, typem, velikostí, nepřežili. Třeba v Austrálii mají všechny andulky zelenou barvu. Když se objeví žlutá nebo modrá, tak ji odstaví,“ vysvětluje zkušený šlechtitel.

Vítězná kolekce z Evropského šampionátu v Karlsruhe 2024
 
Jestliže jste však někdy viděli výstavní andulku, dobře víte, že se od přírodního typu značně liší. Jak pan Groda poznamenal, výstavní andulka je něco mezi kulturistou a baleťákem. Na jednu stranu musí být velká a robustní, na druhou stranu elegantní a vyvážená. Vybíráte proto jedince, kteří jsou větší a ve volné přírodě by u samiček většinou nezabodovali.   

Ocenění z Evropského šampionátu 2024 v německém Karlsruhe

„Každá samice potřebuje teplo, světlo, domov a jídlo. Pokud je pohlavně dospělá a má minimálně tyto čtyři věci, spustí se u ní rozmnožovací cyklus. V hejnu se vždycky najde samec, který by ji odpářil. Nicméně v kleci, kde má k dispozici pouze jednoho samce, kterého vyberu já, se může stát, že k páření nedojde. V takovém případě u samice s nastartovaným rozmnožovacím cyklem začne vzrůstat agresivita. A když to tak nechám a nerozdělím je, tak je ta samička schopná samce zabít a rozklovat mu mozek.“

Školka pro andulky 

Ani úspěšné páření však nezaručí kvalitní mláďata vhodná k dalšímu šlechtění. „Ze sto mláďat máte třeba deset špičkových, které můžete vystavit,“ podotýká pan Groda a dodává, že od každého páru si ponechá tři nejlepší mláďata a ostatní nabízí dalším chovatelům. Mladé ptáky pak umisťuje do školky, kde je učí správným návykům. Pokud by byl ve školce např. samec, který má špatný posed, mláďata to od něj rychle odkoukají. Jestliže naopak do školky umístíte výstavního veterána, ostatní ho budou napodobovat a vy budete zase o krok blíž k prvotřídní andulce. 

1.0 Perlový světle zelený

Andulky a lidé mají mnoho společného 

Jak ale pan Groda upozorňuje, šlechtění je běh na dlouhou trať. Když se třeba rozhodnete, že chcete andulky s kratšími ocasy, výsledku se dočkáte po pěti, klidně i deseti letech. „Musíte mít pořád nějaký plán, o který se snažíte, ale zároveň musíte počítat s tím, že se vám během pár chvil může převrátit naruby. Jenže lidé chtějí všechno hned, nejsou schopní na něčem pracovat pět let.“ Je pravda, že málokdo má takový zápal jako Ladislav Groda, u kterého jsou andulky na prvním místě. Na jeho úspěších má však velký podíl také manželka.

Tentokrát jako posuzovatel na výstavě XXI PANNONIA KUPA v Maďarsku. Vlevo stojí ředitel výstavy Csaba Küzmös

„Jsme spolu už 50 let. Andulky mi nikdy nevyčetla, přestože ani nejezdíme na dovolené, protože vždycky musí zůstat někdo s ptáky. Takže já děkuju pánu Bohu a matce přírodě za takovou ženu. Bez ní bych těch úspěchů nikdy nedosáhl. Navíc je to skvělá máma a podle mě potřebujeme pořádné mámy, potřebujeme citlivé ženské, které se bojí samy o sebe a zároveň to přenesou na svoje potomky. To je stejné jako u andulek. Když je matka dobrá, tak dcery jsou také dobré. Když je matka bestie a nestará se o mláďata, tak její dcery jsou stejné. To je ta genetika, která mě zajímá a kterou chci studovat. Já mám nějakých 400 párů a každý den sedím a pozoruju, jak se ti ptáci k sobě chovají.“ 

Vítězové Světového šampionátu WBO 2024

Můžeme se přít o tom, nakolik je psychologie andulek a lidí opravdu totožná. Nicméně základy má každý organismus stejné – přežít, rozmnožit se a vychovat potomky. Nezáleží na tom, zda se bavíme o bakteriích, růžích, andulkách nebo lidech. Člověk má však sklony se nad ostatní tvory povyšovat.

„Mě člověk štve v tom, že sám sebe posadil na trůn, a když něčemu v přírodě nerozumí, tak to odsoudí a řekne, že to nepotřebuje. Vůbec si neuvědomuje, že bez přírody není nic. Já třeba dávám rovnítko mezi život Ladislava Grody a život myši. Je úplně jedno, jestli zahyne ten, nebo ten. To je furt potravní řetězec, akorát člověk si to nepřizná. Hrajeme si na machry, ale i obyčejná kočka, která by se na nás zaměřila, by nás zlikvidovala. Jakmile u sebe nemáme zbraň a nejsme schovaní v betonové džungli, tak nemáme šanci. Lidstvo je přemnožené, strašně se chrání a likviduje všechno okolo.“

Manželé Grodovi spolu vychovali tři syny, ti ale zřejmě ve stopách svého otce pokračovat nebudou. „Jako děti mi s andulkami pomáhali, teď také zaskočí, když jsem nemocný, ale myslím, že chovat je nebudou, protože vidí ten dril. U vnuků těžko říct, jsou ještě mladí. Málokdo je takový blázen jako já, aby byl už v šesti letech rozhodnutý, že chce chovat ptáky.“

Chlap se musí činit 

Byla by ale škoda končit takto depresivně. Koneckonců, sám Ladislav Groda nemá při svém vytížení na chmurné myšlenky moc času. Jeho současný chov čítá kolem 900 jedinců, přičemž právě nastává období mláďat, takže celkový počet vzroste nad 1 000 andulek. Jeden by si myslel, že nemůže dělat nic jiného, než se starat o své ptačí svěřence. Jenže nejlepší český vystavovatel toho zvládá mnohem víc.

„Ač jsem už v důchodu, tak ráno jdu do práce a večer přijdu domů, najím se a do jedné hodiny sedím u ptáků. Teď jsem byl o víkendu na výstavě, pak jsem jel posuzovat a při cestě zpátky jsem vyzvedl ptáky z výstavy, přijel domů a následující den vyrazil ukázat své andulky dětem. Školy a školky ke mně každoročně jezdí dívat se na andulky. A jsem šťastný člověk.“

Naše povídání zakončil Ladislav Groda následující větou: „Chlap by neměl kecat, chlap by měl činit a dodržovat sliby.“ Můžete si být jistí, že v jeho případě nejde jen frázi.
 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Ladislav Groda