Brněnský voláč je ve světě nejrozšířenějším voláčem a zůstává tak nejznámějším z více než dvou desítek plemen, jež vznikla na území současné České republiky. Je to holub milovaný pro svůj jemný exteriér, ale i naprostou chovatelskou bezproblémovost a především kontaktní až koketní chování, jímž si zakrátko získá srdce svého chovatele. Přestože se dnes jedná o ryze výstavní a ušlechtilé plemeno, dovede vytvářet obdivovatele i pro své cenné znaky temperamentu, mezi něž patří zejména žabí skoky a rozevírání ocasu při svatebním tanci, jenž dotváří souhru s našlapováním na špičky prstů, korelující s s dlouhými nohami, viditelnou „kobylkou“ na hrudi a precizně podvázaným voletem velikosti a tvaru tenisového míčku.  

Brunnerova malba brnenskeho volace z doby pred 220 lety

Brněnský voláč je na našem území chován nejméně třetí století. Velmi kvalitní  představitelé plemene zdobili již dvůr našeho vladaře Františka I., posledního císaře Svaté říše římské na zámku vídeňského Schönbrunnu kolem roku 1800, kde byli věrně zachyceni na několika malbách. První podrobnější popis plemene podal Neumeister v roce 1869 následovně: „Tento oblíbený holub je nejútlejší a nejjemnější mezi všemi voláči. Tělesnou stavbou připomíná holandského voláče, přesto je daleko štíhlejší, nohy jsou vyšší, velmi slabé a neopeřené. Ačkoliv má po celém těle poměrně řídké opeření, přesto je to velmi dobrý letec. Stehna jsou umístěna velmi vpředu a vysoko, i patní kloub je držen tak vysoko, že vypadá spíše jako koleno.

Měsíčkoví brněnští voláči jsou velmi oblíbení

Křídla jsou držená nad ocasem a kříží se přes sebe. Volatost je velmi dobrá, avšak přiměřená tělesným tvarům. Tento holub je velmi dobrý letec s vynikající výdrží. Létá s nafouknutým volátkem, což se jeví jako nápomocné, neboť během letu se dovede i padesátkrát až šedesátkrát propadnout, přitom rozevírá křídla nahoru nad ramena a během propadnutí s nimi nehýbe. Létá i čtyřikrát denně v době kolem 30 minut ve velkém okruhu kolem holubníku. Dobře létají i jiní voláči, ale žádný ne tak dobře jako brněnský či český voláč.“ V popisu tohoto holuba jsou zahrnuty nejen přednosti brněnského voláče, ale i způsob letu, který mu v minulosti byl blízký a jenž někdy v té době počal charakterizovat i českého staváka, čili jeho typické stavění. 

Mezi novinky patří mandlové zbarvení

Mnohokrát se historií brněnských voláčů zabýval Jindřich Voráček, jenž v roce 1934 poznamenal: „Naše staré holubářské paměti se přenášely z pokolení na pokolení především v ústním podání. Staří pamětníci vypravovali, že rájem holubářů v Praze bývalo zvlášť staré Podskalí, stará část Nuslí, Vršovic, Michle a nejstarší část Nového Města. Sám pamatuji, že to bylo především staré Podskalí s Vyšehradem, tehdy ještě bez tunelu, odkud až k dnešnímu Palackého mostu stály domky s prejzovými střechami a ohrady plné dříví ze šumavských lesů. Zde byl chován brněnský voláč nejen jako holub okrasný, ale proháněl se i s pražskými rejdiči.“

Dnešní pojednání není však o brněnském voláči jako o plemeni, ale o klubu jeho chovatelů, jenž slaví sté výročí své existence. Podnět k založení klubu inicioval Antonín Král, na základě jehož výzvy se 1. června 1924 v restauraci U Pinkasů v Praze sešli chovatelé brněnských voláčů. Mezi nimi nechyběla jména tehdejších nejlepších šlechtitelů MUDr. Stanislav Štolla, Antonín Trešl, Jan Isop, Rudolf Garle, Jan Picka nebo František Straský. Byla vytvořena komise pro přípravu standardu plemene, kdy role garanta se ujal Jan Isop z Velvar, jehož návrh vzorníku byl zveřejněn k diskuzi v Králově časopise Zvířena.

Z počátku klub řídil František Straský z Prahy. Klubisté se jali  intenzivně obesílat pražské výstavy a také mezinárodní výstavy v Praze a Londýně. Iniciátor Antonín Král byl v roce 1930 jmenován čestným členem klubu. Další rozmach klubové činnosti nastal s příchodem Jindřicha Voráčka v roce 1936 na předsednickou pozici, kde nahradil Antonína Peroutku. Ve funkci jednatele působil další Pražan Svatopluk Vlasák. Klub nebyl jen o pražských činovnících, jejichž spolupráce však byla nejzáslužnější. Výbor tvořili členové z celé republiky a jak bylo tehdy zvykem i ze Slovenska. V době druhé světové války, kdy činnost klubu byla pozastavena, do řad chovatelů plemene přispěchal akademický malíř Richard Pípal z Prahy, jehož výstižná kresba brněnského voláče zdobila v poválečné době titulní strany katalogů národních a mezinárodních výstav v Brně. 

Po válce se první speciální výstava uskutečnila v roce 1947 v Liberci s neuvěřitelným zastoupením 156 brněnských voláčů. Klub pokračoval za vedení Jindřicha Voráčka a jednatelství Jiřího Šimůnka. Následně mu předsedal Karel Hoření, za jehož éry se rozvinula oboustranně prospěšná spolupráce s chovateli z tehdejšího Východního Německa. Činnost klubu zásadně oživil příliv mladých holubářů, neboť v poválečném období se holubům věnoval „snad každý kluk.“ Přišli Jiří Šimůnek z Turnova, Josef Janků a Bohumil Rytina z Prahy, Miloš Svoboda z Dolních Kounic, Václav Bouška ze Soběslavi a další chovatelé napříč republikou. V roce 1958 vydal Jindřich Voráček monografii Brněnský voláč, kde zmapoval své celoživotní zkušenosti s chovem plemene i bohaté zkušenosti autorské, respektive publikační, jež tomuto plemeni vložil do vínku. 

Výletek modrého bělouše v dobrém zbarvení

Holubice rázu modrého bělouše z chovu J. Ludvíka

U chovatele Jiřího Ludvíka

Aktivní činnost klubu přilákala do svého středu další chovatele a speciální výstavy nalézaly místo v Turnově, Českých Budějovicích a v Písku. Po Voráčkovi, který vedl předsednictví až do roku 1964, se na této pozici vystřídali Antonín Jiroušek, Richard Pípal a Karel Hoření. Za předsednictví Václava Boušky se počet členů rozrostl na 55. Pokračovala spolupráce s východoněmeckými chovateli. Křížením u našich chovatelů, ale především importy z Německa jsme získali brněnské voláče v rázu sedlatém, jenž se u nás chovali naposledy v dobách Rakousko-Uherské monarchie. Předsedou klubu se stal Oldřich Holubec, kterého následoval v této funkci posuzovatel Josef Svatuška a Jiří Velstruský.

Pohled na hnízdní budníky v chovatelském zařízení Petra Zemana

Voliéra s brněnskými voláči u Petra Zemana

V době „sametové revoluce“ vedl klub významný funkcionář Jaroslav Čermák. Následovalo otevření hranic, u kterého jsme si uvědomili pokrok ve šlechtění typu u chovatelů ze Západního Německa. Kvalitní materiál k nám proudil z Německa do Čech především díky Jiřímu Veltruskému, na Moravu a Slovensko díky neuvěřitelně angažovanému posuzovateli Josefu Svozilovi.

Dalším z relativně nových rázů jsou hnědopruzí

Tento chovatel z Mikulovska si získal srdce mnoha špičkových chovatelů ze Západní Evropy a zejména  díky němu k nám proudili brněnští voláči moderního typu doslova po desítkách. A nepřicházeli jen holubi, ale také chovatelé, kdy jsme byli u zrodu doslova evropského partnerství. Začala účast zahraničních chovatelů na výstavách v Mikulově, Strakonicích a jinde u nás, recipročně naše účast na většině významných, tedy mezinárodních či evropských výstavách od Dánska přes Německo, Rakousko i jinde.

Brněnský voláč žlutý na mezinárodní výstavě

Evropský šampion z chovu Marka Fily, Evropská výstava Francie 2015

Jak vznikala rodina mezinárodní, jenž funguje v perfektním duchu dodnes, tak se trochu zhoršila situace u nás. Delší dobu fungovala moravská pobočka plemene, velmi úzce kooperující s rakouským klubem. Po odchodu Jiřího Veltruského pobočka pozvolna ukončila činnost a dnes klub funguje jako celostátní, kdy jeho členy jsou i chovatelé plemene ze Slovenska. Na pozici předsedy klubu se vystřídali osobnosti Ivan Janoušek, Jan Baláš, Jiří Veltruský a Alexandr Straka. Předsedou klubu je nyní Josef Pecka a  jednatelem Juraj Cintula ze Slovenska. Klubisté pořádají letní setkání v Čechách (zpravidla Vlčí Habřina) a nebo na Moravě, účastní se obdobných setkání v Rakousku a Německu i hlavních výstav v Lipsku, na rakouských, německých, slovenských  a dnes i polských výstavách. Že nejsme jen Čechy, Morava a České Slezsko, ale jsme součástí Evropy dokládá i respektování evropského vzorníku plemene, jenž je závazný pro posuzování brněnského voláče v mezinárodním kontextu, zastřešené činností celoevropského klubu plemene. 

Ze setkání ve Vlčí Habřině

 

Jedna z mezinárodních návštěv, naši chovatelé v Rakousku

Šlechtění brněnského voláče je poměrně náročné, neboť při jemné postavě vyžadujeme z těla plynule vycházející v patních kloubech jen mírně podkleslý postoj s nohama rovnoběžnýma, kdy došlap spočívá na špičkách prstů. Ideální nápadně vysoké nohy jsou poměrně úzce nasazeny, linie holubů s kratšími prsty prozrazují lepší balanc a stabilitu při pózování.

Červený sedlatý v půdním holubníku u chovatele Vítka Dostála

Tvar volete u tohoto červeného lze přirovnat spíše k mandarince než tenisovému míči

Jemné, ale dlouhé tělo tohoto voláče je jemnější konstituce, kdy je patrný prohnutý tvar dlouhé hrudní kosti (kobylka), na konci přitažený k tělu, čímž dochází k výraznému podvázání volete, jenž má dokonale kulatý tvar, vydutý všemi směry, nápadný i za krkem. Dokonalému tvaru volete je oporou spíše kratší délka krku, kdy tento fenomén je zvláště nápadný u chovatelů v Severní Americe (tzv. mandarinka). Brněnský voláč není šlechtěn pro krásu znaků hlavy, ale pro celkový dojem, dokonale utažené opeření a předvádivost v kleci, se kterou si nezadá s žádným jiným plemenem. Holubice se krotké rodí, u holubů předvádivost podpoříme pobytem v drezurní kleci před výstavou a neopomeneme pro jistotu přidat i ty holubičky. Jen pak je dojem z těchto holubů na výstavách všech stupňů dokonalý. 
 

Černí čápci a tygři v chovu př. Ščebela

Černí tygři vykazují jeden z největších kontrastů

Na klubových výstavách je mimo jiného udělováno pět memoriálů

Obliba brněnského voláče ve světě se nezrodila najednou. Je výsledkem dlouhého procesu, do kterého významnou měrou vstoupil před jedním stoletím Klub chovatelů brněnského voláče. A myslím si, že dnešní obdivuhodné mezinárodní úspěchy našich chovatelů na poli šlechtitelském, organizátorském i výstavním jsou největší zárukou toho, že jsme dokázali obdiv k tomuto jemnému holoubkovi přenést nikoliv v planá slova, ale v činy a za těmi činy stáli dřívější nebo současní členové klubu. Tímto klubu přeji hodně štěstí a elánu do druhého století činnosti. 

Kulaté klece pro šampiony jako součást SV pro rok 2019

Kulaté klece s šampiony na brněnském výstavišti

Šampion bílého rázu v předváděcí kleci

 

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý