Na první pohled připomíná notoricky známou limii černopruhou (limia nigrofascia) z úvodní strany knihy Živorodky od Norberta Dokoupila. Limia islai je ovšem v chovech oproti limii černopruhé mnohem méně zastoupena. Oba druhy patří mezi takzvané pruhované limie, a také jediné takto zbarvené.

V chovech se tato živorodka začala objevovat okolo roku 2000, tedy o dvacet let dříve, než ji oficiálně popsal Rodriquez-Silva/Weaver v roce 2020. Endemit se vyskytuje v jezeře Miragoâne na poloostrově Tiburon na Haiti, převážně v pobřežních oblastech, kde se zdržuje poblíž vegetace. Dno tam tvoří vrstva bahna a sedimentu. V jezeře Miragoâne s rozlohou 25 km čtverečných se vyskytuje dalších sedm endemických druhů limií z devíti, nejnovějším popsaným přírůstkem jezera je limia mandibularis, která je rovněž endemickou rybou.

Relativně starý, ale stále aktivní sameček limia islai.

O životě l. islai ve volné přírodě toho není zatím moc známo. Její maximální délka je okolo 3,5 cm, obě pohlaví mají svislé pruhy, ale rozdíl ve tvaru samcova těla, jako je tomu u l. nigrofasciata, není zdaleka tak markantní. Samce od samičky ale lze snadno rozeznat podle pářícího orgánu gonopodia.

Samečci limia nigrofasciata a limia islai (na fotografii) můžou být na první pohled totožní, ale stavbou těla a sytostí pruhů se liší a v dospělosti tak není obtížné oba druhy odlišit.

Dalším rozdílným znakem u obou pruhovaných limií je způsob páření. Samec l. nigrofasciata předvádí určité tance, aby upoutal pozornost samičky a mohl se s ní spářit. Naopak samečci l. islai zvolili trošku jiný způsob. Nenápadně se přiblíží těsně k samici a, aniž by samice tušila úmysl opačného pohlaví, bez jakýchkoli náznaků se s ní spáří.

Gravidní samička ve střední velikosti porodila 7 životaschopných mláďat.

Nikde jsem nedohledal informaci, zda byli v jezeře nalezeni kříženci mezi oběma druhy. Moje domněnka je, že odlišný způsob páření vylučuje hybridizaci ve volné přírodě. Zda k tomu může docházet v malém prostoru, jako je akvárium, netuším, oba druhy držím striktně odděleně. Limia islai se ke mně dostala asi před třemi lety jako malá skupinka polodospělých ryb. Zanedlouho se začaly množit, hejno se zvětšovalo a poměrně dobře prosperovalo. I když je mám relativně krátkou dobu, můžu říci, že jejich chov není složitou záležitostí, tedy alespoň zatím ne. Držím je v několika menších akváriích o objemu přibližně 60 l, s několika květináči s rostlinou a „plovoučkou“ u hladiny.

Rodící samice limia islai, svislé pruhy jsou vidět již na čerstvém potěru.

Pozoroval jsem, že dospělé ryby mi potěr dost žerou, i když nikdy ne všechen. Z toho důvodu, když to jde, březí samici odlovím a nechám ji v klidu porodit stranou v malé elementce nebo jiné vhodné nádobě. Mladé odchovávám samostatně a do chovného hejna je začleňuji ve velikosti okolo 1,5 cm.

To, že mi ryby loví potěr, přisuzuji malým nádržím, kde není dostatek porostu a rostlin, ve kterých by se mláďata v prvních několika týdnech ukryla před dospělci, než povyrostou a větší ryby pro ně přestanou být hrozbou. Věřím, že chov ve velkém a z části hustě zarostlém akváriu bude fungovat a ryby různých velikostí se budou tolerovat.

V nejteplejších měsících se teplota vody na mělčinách v jezeře Miragoâne může vyšplhat dlouhodoběji až k +30 °C, na to je potřeba myslet i při chovu v zajetí. V letních měsících držím hodnoty na nějakých +27 °C a naopak na zimu snížím teplotu na +20 °C až +22 °C. Jelikož mám celoročně v rybárně docela chladno, mám u nich topítko s termostatem po celý rok, kdy jen reguluji výši teploty podle ročního období. Mám informace, že někteří chovatelé jdou na zimu s teplotami ještě níže, nicméně vzhledem k tropickému prostředí, odkud l. islai pochází, si nemyslím, že je to úplně vhodné.

Krmení není žádná věda, sežerou prakticky cokoli. Vděčně přijmou různé vločky, granule, mraženou potravu, ale s chutí se pustí i do živého. Vlastně sní, cokoli se jim vejde do tlamy. Ale tak jako to zdůrazňuji vždy, potrava by se neměla skládat pouze z komerčních vloček a granulí, platí čím větší pestrost, tím lépe pro kondici ryb. Nikdy jsem si je netroufl letnit venku. Počasí je v mé poloze nevyzpytatelné a například letošní velmi studený, deštivý červenec a srpen, kdy v noci klesaly teploty i pod +10 °C a dny nebyly o moc teplejší, by ryby nejspíše nepřežily. Je tedy zbytečné to v mém případě riskovat.

Část chovných ryb, jeden samec se dvěma mladými samicemi.

Pro jejich klidnou povahu se hodí pro společný chov s jinými druhy, nejsou agresivní a nikterak se nenapadají ani mezi sebou. Vzhledem ke svému specifickému páření, kdy neprovádějí žádné svatební tance a samci tak nemusejí mezi sebou soupeřit o samice, může být ve skupině i velký počet samečků a ti se tak nebudou prohánět navzájem po nádrži, jak je známo u mnoha jiných druhů ryb.

Jsou to velmi krásné živorodky, které mě baví, nejsou lekavé, náročné na potravu a vzhledově zajímavé. Připravuji pro ně novou místnost, mám v plánu jejich chov v budoucnu přemístit do 400l akvária, kde bude třetina zarostlá vodní vegetací. Tak jako každý endemit nebo ohrožený druh si zaslouží i limia islai nadstandartní péči a zázemí, protože se jednou může stát, že budou přežívat už jen v akváriích jako mnoho jiných druhů ryb, které tento osud potkal. 

Jezero Miragoâne: vodní plocha celkově činí přibližně 25 km čtverečních, do jezera vtéká několik potoků a říček. Ve vodě je relativně málo fytoplanktonu, bahnité dno má však za následek, že jinak čistá voda je občas zakalená zvířeným sedimentem. Tropické jezero Miragoâne je výjimečné i tím, že se v něm nachází 9 ze 13 druhů endemických ryb. Jedná se vlastně o dvě jezera spojená jezem, která tvoří jednu vodní plochu. Karibik je oblíbeným místem pro turisty z celého světa a ani tomu se nevyhnulo jezero Miragoâne s krásnou přírodou a příjemným prostředím. Další zajímavostí z historického hlediska je, že se stejnojmenné město kdysi nacházelo v místě jezera, ale stoupající voda obyvatelstvo donutila se přestěhovat a město založit jinde, které tam je do současnosti.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský