Los evropský (Alces alces), patří mezi sudokopytníky. Jedná se o největšího zástupce čeledi jelenovitých. Zvířata pocházejí ze čtvrtohor, nejstarší nálezy, odkud se zvířata následně rozšířila do zbytku Evropy, byly objeveny v Sibiřském Jakutsku. 

Rozeznáváme dva druhů losů. Los evropský žije v lesích Evropy. S losem americkým se můžete setkat v Asii a Severní Americe. 

Los v Evropě

Losi se v Evropě vyskytují přirozeně v prostředí například ve Švédsku, Norsku, Finsku, Polsku a Rusku. Poslední zmíněné, Rusko, čítá až 435 000 těchto zvířat. 

V menší míře se s migrujícími losi můžeme setkat také v Dánsku, Maďarsku nebo třeba Slovensku. 
Mezi přirozené predátory losů patří vlci a medvědi. 

Česká republika

Přestože los evropský patří mezi původní živočišné druhy střední Evropy (tedy i České republiky), během 15. století byly populace těchto zvířat v našich končinách vyhubeny. Poslední los byl na našem území spatřen roku 1570. Následně se u nás několik stovek let s losem evropským nesetkáváme. 

Díky migraci se k nám ovšem ve druhé polovině 20. století losi opět vracejí. Jedná se především o mladé migrující jedince. 
V současnosti se s největší populací losa evropského můžeme setkat na Šumavě. Zvířatům vyhovují smíšené lesy nacházející se v nížinách a pahorkatinách. Ideální je rovněž podmáčená půda a mokřiny.

Přestože dosud neprobíhal žádný rozsáhlý monitoring stavu losů na našem území, jejich počty se odhadují v řádku desítek kusů, nanejvýše 50 kusů losů žijících v naší republice. 

V České republice patří los mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené druhy. 

Anatomie losů

Los evropský je nejen největší zástupce z čeledi jelenovitých, jedná se rovněž o největší volně žijící zvíře v České republice. 
Samci u nás dosahují délky 280 cm, s kohoutkovou výškou 230 cm a váhou až 450 kg. Samice jsou svou stavbou těla poněkud menšího vzrůstu, s váhou asi 300-350 kg. Tělo je mohutné, krátké, s nápadným a typickým hrbem v oblasti kohoutku. Na protáhlé hlavě, odpovídající velikosti, si nelze nevšimnout převislého horního pysku, který je uzpůsoben k příjmu potravy – okusování. Ladný pohyb, pro tak mohutné zvíře, zajišťují vysoké končetiny.

Při pohybu je schopen vyvinout tempo až 50 km/hod.
Srst zvířat je zbarvena do hnědé, hnědošedé až světle černé, distální části končetin jsou světlé barvy. Končetiny jsou zakončeny spárky a paspárky. 

Etologie a fyziologie losů

Losi patří mezi tzv. volně žijící zvířata, některými zdroji označována též jako „divoká zvířata“. Je pro ně typická plachost a ostražitost. Zvířata jsou nejaktivnější za soumraku nebo naopak při svítání, nicméně ani jejich aktivita během dne není žádným ojedinělým stavem. 
Vyhovují mu chladnější klimatické podmínky, s dostatkem rozmanité potravy. Dostatečné množství potravy bývá klíčovým prvkem pro vhodnost prostředí, ve kterém los žije. Denně totiž spotřebuje až 50kg potravy (v závislosti na ročním období). Jakmile území dostatek vhodné potravy neposkytne, los migruje dále. 

Jedná se o okusovače, tzn. že se živí okusováním (listů, kůry aj). Mezi jeho potravu patří například dvouděložné byliny, mladé letorosty listnatých dřevin, kůra stromů, větvičky, pupeny, případně borůvky. 

Jedná se o samotářské zvíře. Samci i samice nevyhledávají společnost jiných losů a nesdružují se do stád, jako je tomu například u srnců nebo jiných jelenovitých žijících na našem území. Výjimkou může být losice s mláďaty, která mohou během zimních měsíců vytvářet menší skupiny. 
Ze smyslů mají tato zvířata výborně vyvinutý čich. Naopak ne zcela dobře vyvinutý je zrak. 

Losi dospívají ve věku 3 let, losice ve věku 2 let. Páření mladších jedinců je sice možné (pohlaví dospělosti dosahují samci již dříve), v přírodě se tak ovšem neděje. 

Samice jsou březí 245-266 dnů a rodí jedno mládě (výjimečně a při vhodných podmínkách dvě nebo tři). Hmotnost mláděte losa po narození představuje asi 14 kg. Od mateřského mléka je poté mládě odstavováno ve věku asi 4 měsíců. 
Zvířata se v přírodě dožívají věku 20-25 let. 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje:

Národní park Šumava
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR