

Mastitidy, neboli záněty mléčné žlázy, patří mezi jedno z nejvýznamnějších onemocnění postihující laktující savce. Z hlediska produkce mléka a jeho ekonomického významu hovoříme o mastitidách nejčastěji ve spojitosti s přežvýkavci (skot, ovce, kozy).
Jedná se o celosvětově rozšířené onemocnění, na jehož vzniku se podílí několik faktorů (tzv. polyfaktoriální onemocnění), především se jedná o řetězec zvíře – patogen – prostředí.
U dojnic nakažených mastitidou dochází k poklesu produkce mléka, samice hůře zabřezávají, neméně důležitý je ovšem také její nepříznivý dopad na welfare dojnice.
Zvíře se může nakazit několika možnostmi. První z nich je nakažení prostřednictvím infekčních patogenů, tzv. kontagiózních. Zpravidla se jedná o nakažení zvíře – zvíře, nejčastěji během dojení. K přenosu infekčního patogenu dochází prostřednictvím dojicích zařízení nebo dojičů. Jedná se například o patogeny z rodu Staphylococcus (aureus) nebo Streptococcus (agalactiae, dysgalactiae, uberis).
Druhou možností je nakažení dojnice patogeny z prostředí. Nejčastěji se jedná o nakažení prostřednictvím infikované podestýlky. Výjimkou ale není i nakažení prostřednictvím poraněné tkáně a vniknutí patogenů do organismu touto cestou. Hovoříme poté o patogenech E.coli nebo Streptococcus (uberis).
Mezi další patogeny způsobující mastitidy řadíme například rod Micrococcus, Enterococcus nebo plísně a kvasinky.
Při kontaktu patogene s vemenem následně bakterie či jiný mikrob putuje strukovým kanálkem dále do struku.
Mastitidy dělíme na klinické a subklinické formy.
Klinické mastitidy se projevují vizuálními změnami na vemeni samice, jako je zčervenání nebo otok (jeden z příznaků zánětu), ale také změnami vlastního mléka. Vemeno je na dotek horké a bolestivé a u takového mléka pozorujeme změny vizuální i kvalitativní. Mění se jeho zbarvení (z mléčně bílé na načervenalou až červenou barvu) i složení (může obsahovat krev, krevní sraženiny nebo hnis). Vše může být doprovázené také změnou pachu mléka.
Subklinické mastitidy, jak již název napovídá, probíhají bez zjevně viditelných klinických příznaků. Nejedná se o akutní stav, onemocnění probíhá nenápadně a delší časové období. Diagnostika subklinické mastitidy je prováděna pouze na základě zjištění počtu somatických buněk v jednotlivých čtvrtích vemene.
Základní diagnostickou metodou zjišťování klinických forem mastitid je ostříkání mléka před dojením a jeho vyšetření. Na první pohled lze v odstříkaném mléce spatřit změny barvy mléka, cizí příměsi či změnu jeho konzistence, případně různé sraženiny nebo vločky.
K vyšetření je nejčastěji využíván tzv. rychlý stájový test – NK test. NK test umožní chovateli nepřímé stanovení pH mléka a počtu somatických buněk.
Zootechnik po oddojení odstříká mléko z každého čtvrtě vemene na speciální paletu („lívanečník“). Po upravení množství mléka dle rysek je přidáno NK činidlo a vše promícháno. Výsledek je chovateli sdělen ihned, hodnotí se tzv. na počet křížků, což znázorňuje počet somatických buněk na 1 ml.
Při jakékoli diagnostice je důležité samozřejmě dodržovat správné hygienické a technické postupy.
Pro diagnostiku se dále využívá bakteriologické vyšetření – kultivace bakterií z mléka jednotlivých čtvrtí vemene a jejich vyhodnocení.
Terapie mastitid vychází z diagnostiky. Po určení správného patogenu v mléčné žláze (G+/G- bakterie, či jiní původci) jsou zvířeti nasazeny odpovídající antibiotika.
Obecně není doporučeno provádět léčbu u zvířat s počtem somatických buněk > 1 mil. SB/1ml, především z důvodu nepříznivé prognózy a nerentability.
Prevencí vzniku zánětlivých onemocnění mléčných žláz je dodržování správné zoohygieny. Jedná se nejen o hygienu stájového prostředí, ale také dodržování hygieny a technologických procesů před, během i po dojení zvířete (například dezinfekce struků aj).
Autor textu: Monika Kučerová
Fotografie: Adobe Stock
ZDROJE:
https://www.mastitis.cz/
https://www.msd-animal-health.cz/zvirata/skot-a-mali-prezvykavci/onemocneni/mastitis/
Publikováno:
5.1.2026 18:44
0 hlasy

Copyright 2026 © faunaportal.cz
Created by MVKV Solutions, s.r.o.