Někdo je nemůže vystát, jinému slouží jako potrava pro další zvířata, pro někoho jsou však myši společenskými a nenáročnými kamarády.

Lidé myším přidělili velmi nevděčnou roli. Zatímco vědečtí pracovníci tohoto hlodavce s oblibou využívají při svých experimentech, z čehož samotné myši radost určitě nemají, jakmile se volně žijící myš přiblíží k lidskému obydlí a spatří ji „člověk nevědecký“, všechny zásluhy ve výzkumu jsou zapomenuty a hlodavec může být rád, když ze setkání vyvázne živý. 

Rozpolcený vztah člověka k myším je dobře patrný i z následujících dvou poznámek, které najdeme hned na úvodu české Wikipedie: 

1. Myš domácí je jedním z nejdůležitějších modelových organismů v biologii a v medicíně. 

2. Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla myš domácí v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.

Vypadá to, jako by myši směly existovat jen v případě, že se účastní vědeckého výzkumu. Situace samozřejmě takto černobílá není. Myši nejsou žádným vtělením ďábla a spousta lidí si je oblíbila jako domácí mazlíčky. Na druhou stranu, jejich reprodukční tempo z nich činí nebezpečné kolonizátory. Pár myší dokáže za jeden rok přivést na svět až 72 mláďat. Proto musíte být při chovu obezřetní, jinak skončíte „zavalení“ myšími holátky. 

Klady a zápory chovu

Myši jsou křehcí tvorové, kteří vyžadují jemné zacházení a nehodí se proto pro malé děti. Další potenciální nevýhodou těchto hlodavců jakožto domácích mazlíčků je poměrně krátká doba jejich života, pouze 1–3 roky. Jinak jde o tichá, nenáročná zvířata, která si při troše trpělivosti zvyknou na vaši společnost a budou ji i sama vyhledávat. 

Příprava myšího ubytování 

Myši preferují společnost, proto je vhodné chovat je ve skupinách, což platí zejména pro samice. Samci bývají agresivnější a se zástupcem svého pohlaví se snesou pouze v případě, že jsou spolu od narození. Samce se samicí dejte dohromady jen tehdy, když jste připraveni na mláďata.

Pro jednu myš postačí klec o rozměrech 40 x 20 x 20 cm, pro skupinku tří samic už je lepší klec o minimálních rozměrech 50 x 30 x 30 cm. Nejvhodnější jsou mřížové klece, které zajišťují dostatečnou cirkulaci vzduchu. Rozestupy mezi tyčemi nesmí být větší než 6 mm, jinak se jimi myš bez problémů protáhne. Klec umístěte na tiché místo mimo přímé sluneční záření a průvan. Vhodným místem není ani vaše ložnice, myši jsou totiž převážně noční tvorové a mohly by vás budit.

Na dno klece umístěte několik centimetrů osikových hoblin nebo nebarvené papírové podestýlky. Vyhněte se cedrové a borovicové podestýlce kvůli jejich olejům, které mohou být pro myši škodlivé. Stelivo jednou za týden kompletně vyměňte. Každé myši poskytněte vlastní domeček a pořiďte také běhací kolečka s kompaktním dnem, hračky na žvýkání, např. dřevěné žvýkací hračky nebo malé kartonové krabice, přidat můžete i různé prolézačky, není nad univerzální toaletní ruličku. 

Stravovací návyky 

Základní složkou myší stravy by měly být granulky pro hlodavce, které obsahují přibližně 16 % bílkovin, 18 % vlákniny a 4 % tuku. Myši by měly mít misku s krmivem neustále k dispozici, protože čas, který neprospí, průběžně vyplňují jídlem. Granule můžete doplnit semínky a čerstvým ovocem a zeleninou. Mezi vhodné druhy patří brokolice, hrášek, jablka, mrkev a okurka. Naopak nikdy myším nedávejte citrusové ovoce, zelí, kukuřici, cibuli, syrové fazole ani čokoládu a další sladkosti.

Čerstvou potravu nabízejte svým myším kamarádům k večeru, kdy se probouzejí a začínají hledat něco k snědku. S ovocem však opatrně, jeho nadměrné množství vede k obezitě a problémům s trávením. Nesnědenou potravu po 24 hodinách vyhoďte a misku znovu naplňte. Nezapomeňte ani na napáječku s čerstvou vodou, ke které musí mít hlodavci vždy přístup. A až si všimnete, že se vašemu myšákovi věkem zabarvují zuby do oranžovožluté barvy, nemusíte se bát, jde o zcela normální jev. Známky stárnutí se nevyhnou nikomu, myši nevyjímaje. 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje: The Spruce Pets, PetMD, Animal Humane Society, Wikipedie