Nedostává se jí takové pozornosti jako třeba andulkám nebo korelám, přitom podobně jako ony patří mezi nenáročné, přátelské (a navíc tiché) papoušky. Pojďme si společně s chovatelkou Šárkou Knoblochovou představit blíže neofému tyrkysovou. 

„To si takhle jedete k chovateli pro kakarikiho, když vás na odchodu zarazí něco malého a hezky červeného v jedné z voliér. Tak se optáte a zjistíte, že jde o neofému tyrkysovou v mutaci rudoprsý opalin. Můžu říct, že to byla doslova láska na první pohled, protože ta sytě červená barva na ní byla úplně dokonalá. Náhodou je měl chovatel na prodej, protože si dělal místo na jiný druh papouška. Za dva dny už jsem je měla doma,“ popisuje Šárka své první setkání s neofémou. 

Samec v mutaci rudoprsá

Samice v mutaci rudoprsá

Třebaže musela před pár měsíci neofémy prodat, plánuje se k nim vrátit. „Pořídila jsem si údajný pár, ovšem nakonec se ukázalo, že se jedná o dvě samice. Tak jsem v lednu začala shánět samce, nejlépe ve stejné mutaci jako byly samičky, což znamená v rudoprsé, ale bohužel se mi to nedařilo. Buďto byl problém ve vzdálenosti, kdy nabízený jedinec byl na druhé straně republiky nebo prostě v tu chvíli žádní samci nebyli. Což bylo pravděpodobně způsobeno tím, že byla ještě zima, tudíž ptáci byli vyprodaní.“

Představení neofémy tyrkysové

Neoféma je asi 20 cm dlouhý papoušek s hmotností kolem 40 g. Obě pohlaví mají světle zelená záda, žluté břicho a zelený ocas se žlutými vnějšími rýsovacími pery. Roztažená křídla jsou na horní straně modrá a na spodní straně černá s tmavě modrými předními letkami. Samec má jasně modrý obličej, který je nejtmavší na temeni a o něco světlejší na tvářích, u samice není barevný rozdíl znát. Samice je obecně matnější a světlejší. Při letu má na spodní straně křídel viditelný široký bílý pruh, který samec postrádá. Samec má zase na rozdíl od samice červenou skvrnu na horní straně křídel.

Samec přírodní zbarvení

Samice přírodní zbarvení

Domovinou neofémy tyrkysové jsou pastviny a lesy ve východní Austrálii. Mimo období rozmnožování může žít v hejnech o několika desítkách jedinců, jinak se vyskytuje v párech, případně ve skupinkách tvořených rodiči a mláďaty. Většinu její potravy tvoří semena trav a keřů, doplněná listy, květy, ovocem a hmyzem. V zajetí se dožívá až 12 let.

Téměř dokonalá povaha

Chovatelé si neofémy tyrkysové poprvé všimli v 19. století a od té doby vyšlechtili několik mutací, např. šedou, olivovou, či skořicovou. Neoféma se hojně rozšířila i do domácností, a to hlavně díky své nenáročnosti, mírumilovnosti a tichosti (vykřikne jen výjimečně).   

„Neofémky nejsou na chov náročné, takže je zvládne i začátečník. Za mě mohu říct, že jsou v nenáročnosti hodně podobné andulkám či korelám. Navíc jsou to mírumilovní ptáčci a to i vůči jiným papouškům, samozřejmě za předpokladu dostatečně velkého prostoru. Já jsem je chovala ve voliéře s andulkami, korelami a papouškem nádherným. Občas nějaká andulka neofému tvrději odehnala, že z ní odlétlo pár pírek, ale to převážně od krmítka, takže taková klasická průbojnost andulky. Jinak s ostatními zmíněnými papoušky vycházely bez problémů. Mám ve voliéře i kakarikii a ty je bohužel otravovali mnohem více, takže s nimi chov úplně nedoporučuji.“

Zatímco s jinými druhy papoušků se neofémy snáší dobře, vůči vlastnímu druhu už tak přátelské nejsou. „Určitě nedoporučuji chovat více párů pohromadě. K sobě navzájem dokážou být neofémy dost agresivní a velmi pečlivě si střeží budky.“

Kde neofémy ubytovat?  

Ačkoli neofémy nepatří mezi největší papoušky, jsou to poměrně zdatní letci, proto se doporučuje voliéra o rozměrech 2 x 1 x 2 m. Ideální je venkovní voliéra s krytou vnitřní částí, která ptákům poskytne úkryt před větrem, chladem či deštěm. Venkovní část může být zčásti zastřešená. 

Chovný samec v mutaci rudoprsá

Chovná samice v mutaci rudoprsá

„Neofémy z venkovních voliér jsou více odolné vůči zimě, nemocem a mají stálý přístup k slunečním paprskům, které jsou pro všechny papoušky velmi důležité. Celkově je takový chov více přirozený,“ podotýká Šárka. Důležité je udržovat voliéru a zejména její dno čisté, protože neofémy rády hledají potravu na zemi.

Čím neofémy krmit?

Neofémy nejsou příliš vybíravé, ale vyžadují pestrou a vyváženou stravu. Základ krmení by měla tvořit kvalitní směs pro malé papoušky, doplněná granulemi.

Vlastní směs zrnin

Neofémy milují zelené krmení, hlavně nezralé klásky obilovin

Nabídnout jim můžete i zelené krmení, ovoce, zeleninu a větve z chemicky neošetřených stromů. Během hnízdní sezóny je důležité zařadit i vaječnou míchanici, nejlépe domácí výroby. Součástí stravy by měly být i minerální doplňky, včetně sépiové kosti a gritu nebo písku pro lepší trávení. A samozřejmostí je neustálý přístup k čerstvé vodě. 

Jak na úspěšný odchov?

„Moje nejkrásnější vzpomínka na neofémy se týká mého prvního úspěšného odchovu. Jako každý den jsem šla kontrolovat budky a v jedné na mě čekalo překvapení v podobě šesti malých huňatých kuliček schoulených do jedné větší kuličky,“ vzpomíná chovatelka. Jak ale takový odchov správně provést? 

Mláďata v budce

Mláďata v rozmezí věku 9 až 17 dní

Neofémy dosahují pohlavní dospělosti už kolem 10. měsíce věku, přesto se doporučuje s odchovem počkat alespoň do 18 měsíců. Předčasné rozmnožování může vést k problémům s plodností a dalším zdravotním komplikacím. V období hnízdění je vhodné jednotlivé páry oddělit.

Mládě staré 12 dní

Pro hnízdění postačí budka z překližky o rozměrech 18 × 18 × 30 cm. Jako podestýlku můžete použít kukuřičnou drť, ovesné vločky nebo směs rašeliny a hoblin. „Při hnízdění nedoporučuji neofémy často kontrolovat a nahlížet do budky, jsou na rušení docela citlivé a samice může snůšku či mláďata opustit,“ doplňuje Šárka. 

Mládě staré 17 dní

Mládě staré 22 dní

Asi týden po spáření začíná samice snášet obden celkem 4–7 bílých vajec. Inkubace trvá 18–21 dní a zajišťuje ji výhradně samice. Po vylíhnutí mláďat se o krmení stará samice, zatímco ji samotnou krmí samec. Mláďata vylétají z budky přibližně po 4 týdnech a ještě dalších 10–14 dní dostávají potravu od samce. Pohlavní dimorfismus se začne projevovat mezi 7. a 10. měsícem, přičemž některým jedincům trvá až rok, než získají plně vybarvené peří.

Mládě staré 28 dní, již opustilo budku

Proto pro stoprocentní určení pohlaví využijte DNA testy, abyste pak místo páru nenabízeli dvě samice. 

 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Šárka Knoblochová

Zdroje:  Chov papoušků Lišany, Avian Life, Aviculture Hub