Pokud přemýšlíte nad chovem gekonů, pagekon lišejníkovitý pro vás může být díky své klidné povaze tím pravým. Následující článek o jeho chovu vznikl ve spolupráci s Jaroslavem Forejtem, zakladatelem REPTILclubu.

Pro vědu objevil pagekona lišejníkovitého francouzský lékárník a herpetolog Arthur Bavay v roce 1869. Nový druh pojmenoval Platydactylus chahoua. Později se pagekon dočkal zařazení do Rhacodactylus, aby nakonec v roce 2012 skončil v rodu Mniarogekko, který sdílí s druhem Mniarogekko jalu. České druhové jméno „lišejníkovitý“ odkazuje na zbarvení imitující stromovou kůru se vzorem mechu či lišejníku. Zbarvení bývá skvrnité s různými odstíny šedé, zelené, hnědé a růžové barvy. Mláďata se rodí světle šedá, finálního zbarvení dosahují v prvním roce života.  

První nález učinil Artur Bavay v roce 1869, při svých cestách po Nové Kaledonii • Foto: Adobe Stock

Délka dospělých jedinců se pohybuje mezi 20–25 cm (podle některých zdrojů až 30 cm), přičemž skoro polovinu tvoří ocas. Na hlavě trojúhelníkového tvaru má pagekon velké oči bez víček a se svislými zorničkami. Pět prstů na každé končetině má zespodu přísavné lamely a na konci drápek. Samce poznáte podle zvětšených pouzder hemipenisů, výraznějších prenatálních pórů a delších postranních kloakálních trnů. Pohlavní znaky začínají být patrné v prvním půlroce života. 

Život ve volné přírodě 

Pagekon lišejníkovitý je endemitem Nové Kaledonie, kde obývá stromy v okolí řek. Jeho jídelníček tvoří různé druhy hmyzu a ovoce. Na přilepšenou si občas uloví i malou ještěrku. Samice klade většinou dvě vejce, která se krátce po snesení slepí k sobě, a v následujících 60–90 dnech (dokud se mláďata nevylíhnou) je bedlivě hlídá. V zajetí se tento druh může dožít až 15–20 let. 

Samice klade většinou dvě vejce

Povaha pagekona lišejníkovitého

Jaroslav Forejt, autor článku o chovu pagekona lišejníkovitého na webu Gekko, jej charakterizuje následovně: „Povaha těchto gekonů je velmi klidná. Dá se s nimi manipulovat, aniž by skákali ven z terária, na ruku se dají vzít bez problémů. To považuji za velkou výhodu oproti druhu Rhacodactylus ciliatus (pagekon řasnatý, pozn. red.), kteří zůstávají hodně plaší až zbrklí. Chov nečiní žádné větší problémy, jen je nutné dodávat více vápníku zejména chovaným samicím.“ 

Pagekon lišejníkovitý samec

Pagekon lišejníkovitý samec

Kde pagekona ubytovat 

Pagekoni jsou obecně samotářští a měli by být chováni jednotlivě, což platí zejména pro samce, kteří se neradi dělí o své teritorium. Pagekon musí mít v teráriu dostatek místa pro uplatnění svých lezeckých schopností. Web ReptiFiles doporučuje jako minimální velikost terária pro jednoho pagekona 60 x 60 x 90 cm. Mladé pagekony (méně než 20 g) je lepší umístit do terária o polovičních rozměrech (30 x 30 x 30 cm). Jako substrát můžete zvolit rašelinu nebo stačí papírové utěrky. Ty se hodí zejména pro mladé pagekony, kteří se teprve učí lovit a mohli by spolu s kořistí pozřít i zeminu. V neposlední řadě do terária umístěte větve, vhodné rostliny (klidně i umělé) a kůru, nejlépe korkovou, která ve vlhkém prostředí nemá tendenci plesnivět a hnít. 

Pagekon musí mít v teráriu dostatek místa

„Chovám je v teráriu z OSB lamina o velikosti 33 x 50 x 75 cm. Vnitřní vybavení tvoří větve kroucené vrby a umělé rostliny. Substrát nepoužívám, na dně jsou uložené papírové utěrky, které obden vyměňuji. Pro potřeby zahrabání vajec je v teráriu umístěn plastový kelímek s vlhkým lignocelem, přikrytý kůrou,“ píše na svém blogu Jaroslav Forejt.

Jakou zvolit teplotu a vlhkost

V přírodě se pagekoni během dne zahřívají spánkem na slunných místech a v noci hledají potravu. Také v teráriu potřebuje pagekon místo, respektive větev, na vyhřívání s vyšší teplotou (25–30 °C) a spodní, chladnější zónu, kde může v noci teplota klesnout až na 22 °C. Jako zdroj světla postačí bílá žárovka. UVB lampa není zapotřebí za předpokladu, že pagekon získá dostatek vitaminu D3 z potravy. Vlhkost, která by se měla pohybovat mezi 60–80 %, udržujte rosením.

 Pokožka je pravidelně svlékána, jelikož nemůže růst s tělem gekona

Jaroslav Forejt na svém blogu popisuje také roční periodu chovu. Od října do listopadu rosí a krmí obden, přičemž z krmné dávky postupně vyřazuje ovocnou složku. Teplota v teráriu se v těchto měsících pohybuje mezi 25–30 °C. Ke konci listopadu upravuje dobu osvitu a výhřevu na 9 hodin denně.

V prosinci rosí a podává potravu (jednoho hmyzího zástupce na pagekona) v pondělí, středu a sobotu. Dále Jaroslav Forejt vypíná topení a svítí úspornou žárovkou 9 hodin denně. Denní teplota dosahuje maximálně 25 °C a noční klesá i na 21 °C.
  
Na konci prosince opět zapíná topení a nastavuje osvětlení a výhřev na 12 hodin denně. Do krmné dávky vrací ovocnou složku a střídá ji s hmyzí potravou. Krmí obden a teplotu udržuje mezi 25–30 °C.

Čím pagekona krmit

Jak jsme již zmínili, ve volné přírodě se pagekon lišejníkovitý živí hmyzem a ovocem, což je ideální kombinace i pro jedince chované v zajetí. Živý hmyz by měl tvořit zhruba 70 % jídelníčku. Jako základní složka se osvědčili švábi, doplnění během léta o smýkaný hmyz, jako jsou kobylky nebo sarančata. Čas od času lze nabídnout i larvy zavíječe voskového, moučné červy nebo mouchy. 

Živý hmyz by měl tvořit zhruba 70 % jídelníčku

Zbylých 30 % stravy by mělo tvořit ovoce. Vhodné jsou dětské přesnídávky bez přidaného cukru nebo rozmačkané či nastrouhané zralé ovoce, např. banány, jablka, hrušky, mandarinky, kiwi nebo hroznové víno. Důležité je dodávat vápník a vitamín D3, zejména u mladých zvířat a chovných samic. V teráriu by měla být také miska s drcenými vaječnými skořápkami, které samice konzumují v období březosti. Ačkoliv pagekoni často pijí vodu z listů po rosení, musí mít k dispozici také misku s vodou.

Jak na odchov 

První věcí, kterou je nutné si pohlídat, je věk a kondice samice. Ta by v době prvního páření měla být stará minimálně 18 měsíců a přijímat dostatek vápníku, bez něhož se tvorba silně kalcifikovaných vajec neobejde. 

Čerstvě vylíhlé mládě

V teráriu, ve kterém k páření dojde, mějte připravené místo vhodné ke kladení vajec, např. plastovou nádobu s mírně vlhkým substrátem, jako je perlit, lignocel nebo mech. Zároveň ale počítejte s tím, že ho samice nemusí využít a vám nezbyde než hledat, kde snůška nakonec skončila. Poté, co dáte chovný pár dohromady, kontrolujte, zda se „milenecký“ vztah nemění v souboj o přežití. Ne všichni pagekoni si totiž sednou. 

Mládé staré několik dnů

Po úspěšném spáření naklade samička 1–2 vejce (v chovné sezóně mohou samice snést 3–5 snůšek s přibližně pětitýdenním intervalem). Snesená vejce přendejte do inkubační nádoby, přičemž zachovejte jejich původní polohu, tzn., neotáčejte je. Inkubační nádobou může být třeba průhledná krabička s větracími otvory a substrátem, Jaroslav Forejt používá značku Seramis. Ideální je inkubace při teplotě 25–27 °C na suchém substrátu. Vlhkost zajišťujte zvýšením vlhkosti vzduchu, nikoli přemokřením substrátu. Příliš vlhký podklad vede k nadměrnému nasávání vody do vajec, což může způsobit úhyn zárodku. Inkubace trvá podle teploty 60–100 dní. Mláďata po vylíhnutí umístěte nejlépe do jednoduchých plastových boxů s papírovou utěrkou, větvičkami a miskou s mletými vaječnými skořápkami a krmte přiměřeně velkým hmyzem a ovocem. 

 

Autor textu: Dominika Jandorová

Úvodní fotografie: Adobe Stock

Fotografie: Jaroslav Forejt 

Zdroje: Gekko, ReptiFiles, Sticky Paws Geckos, The Chahoua Chamber