Pastevectví představuje jeden z nejstarších způsobů lidské obživy, který se vyvinul již v pravěku a přetrval až do dnešní doby. 

Podstata této činnosti spočívá v chovu hospodářských zvířat výhradě na pastvě. K rozvoji docházelo zpočátku hlavně v oblastech, se špatnými klimatickými podmínkami pro intenzivní zemědělství – většinou se jednalo a horské oblasti, stepi, pouště, ale také oblasti arktického a subarktického podnebí. 

V současnosti se nejedná pouze o zemědělskou činnost, pastevectví mnohdy ovlivňuje tradice, kulturu nebo životní styl specifické pastevecké komunity a jejího okolí. 

Role pastevce

Pastevec je člověk, který svůj život přizpůsobuje potřebám stáda. Jeho každodenní činnost zahrnuje přesuny stáda za pastvou nebo zajištění vody a ochranu zvířat před predátory. S ochranou zvířat člověku často pomáhají ovčáčtí a pastevectví psi. 

Nároky na pastevce jsou kladeny především v oblasti klimatu, vegetace a etologie zvířat. Zkušený pastevec je schopný včas určit blížící se nepříznivé počasí a přizpůsobit tomu výběr trasy. 

Tato osoba tráví se svým stádem téměř celý rok. Až k jeho konci, v chladnějších měsících, jsou stáda sháněna do nížin, kde přečkávají nepříznivé zimní klima. 

V mnoha kulturách je činnost pastevce spjata s kočovným způsobem života. Pastevectví je také významný kulturní prvek, se kterým se pojí i tradiční hudba, zvyky, oděv, a také společenská hierarchie. 

Plemena zvířat

Mezi typická plemena zvířat vhodná k pasteveckému způsobu života patří ta, která jsou velmi odolná k nepříznivým klimatickým podmínkám, nenáročná na chov a dobrých reprodukčních vlastnost. Z ovcí se jedná především o plemeno Merino, Cigája, Suffolk nebo Romanovská ovce, u koz jsou to hlavně plemena Burská koza, Angorská ovce nebo Bílá krátkosrstá koza. 

Ze skotu se tímto způsobem chová například Skotský náhorní skot, Hereford nebo Zebu, z koní jsou to plemena Mongolský kůň nebo Islandský kůň. V některých částech světa se tímto způsobem chovají také sobi nebo velbloudi. 

Současnost

Tradičnímu pastevectví se v současnosti věnují převážně chudší oblasti světa. Na kontinentu Afriky se jedná hlavně o Etiopie nebo Keňu. Zde ještě stále aktivně žijí některé pastevecké kmeny. Krásným příkladem jsou Masajové, jenž chovají především kozy, ovce a skot. 

Tento působ obživy můžeme sledovat také v Jižní Americe, především v Peru a Bolívii, kde takto chovají lamy a alpaky. 

Ani Evropa není výjimkou a je možné tento způsob života spatřit u naších sousedů ve Slovensku nebo v Rumunsku. V moderní podobě na pastevectví můžeme narazit například v Alpách nebo Karpatech, kde se kombinuje s turismem. 

Tradiční pastevectví čelí dnes mnoha výzvám, ať už v důsledku klimatické změny, úbytku pastvin, zalidněnosti světa nebo z ekonomických důvodů.

Ovšem i nadále zůstává náplni života množství lidí po celém světě. Zároveň představuje udržitelný způsob hospodaření v oblastech, kde nejsou z jakýchkoli důvodů možné jiné formy zemědělství. 

Výhody a nevýhody pasteveckého chovu

Velkou výhodou tohoto způsobu chovu jsou nízké náklady na krmení a ustájení, protože se zvířata pasou a není třeba koupě krmiva v takovém množství. Další nespornou výhodou je využití neúrodné půdy, na které je pěstování plodin nemyslitelné.  Nezanedbatelný klad spočívá také v ekologickém přínosu, neboť pastevectvím udržujeme krajinu, zabraňujeme zarůstáními luk a podporujeme přirozenou biodiverzitu. 

Nevýhodou může být naopak méně intenzivní produkce masa, mléka nebo vlny v porovnání s intenzivními chovy. Pastevectví klade také vysoké nároky na území, skýtá vyšší riziko přenosu nemocí mezi zvířaty nebo vyšší ztráty v chovu v důsledku predátorů nebo nepříznivých podmínek. 

Jedná se o přirozený způsob chovu, který je ale je méně efektivní a zcela závislý na přírodních podmínkách. Z tohoto důvodu se v dnešních vyspělých oblastech kombinuje s moderními metodami zemědělství. 
 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock