Perská kočka patří mezi nejstarší a také nejoblíbenější kočičí plemena. Zamilovala si ji třeba královna Viktorie nebo Marilyn Monroe. Pokud se i vy rozhodnete pro její chov, připravte si kartáč, kočičí šampón a kondicionér.
Dlouhá hustá srst, krátké silné nohy, velká kulatá hlava s ušima posazenýma daleko od sebe, velké oči a zkrácený čenich, který se někteří chovatelé snaží zploštit ještě více. Už stavba těla naznačuje, že perská kočka není žádný velký sportovec, nýbrž mnohem raději odpočívá na lidském klíně. Právě svým vzhledem a přátelskou povahou si získává srdce chovatelů po celém světě.
Perská kočka pravděpodobně pochází z oblasti Íránu, Arménie, Turecka či Iráku, ovšem jak se dostala do západní Evropy, nevíme. Podle jedné z teorií se v roce 1626 italský obchodník Pietro della Valle vrátil z cesty do Persie (dnešního Íránu) s impozantní dlouhosrstou kočkou, která se výrazně lišila od turecké angory, jež se do Evropy dostala přibližně ve stejné době. Spojením obou plemen vznikla robustní kočka s krátkým čenichem a hedvábnou, ale hustou srstí.
Na počátku 20. století se tyto selektivně vyšlechtěné peršanky staly velmi populární i na výstavách a v roce 1906 byla perská kočka uznána severoamerickou organizací chovatelů koček (CFA) jako jedno ze základních plemen. Některé organizace uznávají jako samostatné plemeno v rámci skupiny perských plemen himalájskou kočku, která má světlé tělo a tmavší barvy na obličeji, uších, nohách a ocase. Setkat se můžete také s názvem exotická kočka, který označuje perskou kočku s krátkou srstí.
Perská kočka je známá pro svou milou a klidnou povahu. Skvěle vychází s dětmi, dalšími kočkami a při správné socializaci i se psy. Nejlépe se cítí v blízkosti svých majitelů, ale nevadí jí ani občasná samota.
Nejnáročnější je při chovu tohoto plemene péče o srst. Dlouhá hustá srst vyžaduje každodenní pečlivé kartáčování a pravidelné koupání za použití kočičího šamponu a kondicionéru. Umytou srst nezapomeňte vysušit a dobře rozčesat. Pozornost věnujte také očím, které mají tendenci slzet a bude je proto potřeba otírat.
Velké oči a zkrácený čenich působí roztomile, kočce samotné však přináší spoustu zdravotních komplikací, včetně špatně fungujícího nososlzného systému, kvůli kterému se slzy hromadí a stékají po obličeji, měkkého a dlouhého patra, které přispívá k neprůchodnosti dýchacích cest a dýchacím obtížím, a vad zubů a čelistí, kdy zuby rostou směrem ven, což ztěžuje přijímání potravy a zvyšuje riziko vzniku plaku a zánětu dásní. Jak je vidět, nezodpovědné selektivní šlechtění udělalo z perské kočky jedno z nejčastěji nemocných plemen, což je ostatně jeden z klíčových faktorů, který je při koupi nutné zvážit.
Pokud hledáte kočičího lenocha, který se radši nechá hladit, než aby šplhal po závěsu, je pro vás peršanka tím správným plemenem. Zároveň to však není kočka, kterou byste mohli vypustit ven a navečer jí pouze nachystali misku před dveře. Potřebuje totiž vlastního kadeřníka a často bohužel i veterináře.
Autor textu: Dominika Jandorová
Fotografie: Z archivu a se souhlasem Martiny Borikové
Zdroje: The Spruce Pets, CFA, Catster, iDNES
Publikováno:
29.9.2024 19:42
0 hlasy
Copyright 2024 © faunaportal.cz
Created by MVKV Solutions, s.r.o.