Jak už český název napovídá, zbarvením se jedná o úplně odlišnou rybu, než jak tomu bylo v předchozím díle této minisérie zabývající se rodem poeciliopsis. Popsal ji už v roce 1848 Heckel. Má široký areál výskytu ve Střední Americe, najdeme ji od Mexika po Nikaraguu a Honduras. V globálu se zatím nejedná o v přírodě ohrožený druh, ale vzhledem k velké oblasti výskytu mohou mít některé lokality odlišnou genetiku. Je tak možné, že z nich budou jednou nové samostatné druhy.

Vzrostlý sameček pocházející z lokality Rio Tamasopo v Mexiku

Živoroděnka tečkovaná je podstatně větší a robustnější. Samičky se v optimálních podmínkách můžou přiblížit délce 6 cm, což je přibližně jednou tolik, než jak je tomu u jejich protějšků. Podstatně štíhlejší sameček má přeměněnou ploutvičku v pohlavní orgán gonopodium, který je vzhledem k velikosti jeho těla výrazný. Tím se dá lehce rozlišit pohlaví už v relativně nízkém věku, kdy je ještě velikost obou pohlaví přibližně stejná.

Gonopodium je u tohoto druhu markantní

Živorodka je to neskutečně přizpůsobivá. Najdeme ji v mělkých vodách různých biotopů od říčních systémů a potůčků, v bažinách s teplou vodou chudších na kyslík, rybnících až po zaplavené oblasti a zavlažovací kanály. S oblibou vyhledává porosty vodní vegetace a řas, které jí slouží jako úkryt, ale i jako zdroj obživy a vhodné prostředí pro rozmnožování. Její strava je rozmanitá, jelikož se jedná o všežravce, spásá řasy, měkké části vodní vegetace, ale zároveň si pochutná i na drobných bezobratlých, jako jsou korýši, vodní larvy hmyzu nebo i samotný suchozemský hmyz spadlý do vody. 

Dospělá březí samice z lokality Rio Tamasopo Mexico

V přírodě se shlukují do velkých hejn, kdy predátora zmatou chaotickým plaváním a posléze úprkem do husté vegetace. Celkově to jsou mírumilovné ryby, které se mezi sebou nenapadají a společenstvo funguje i v přítomnosti různě velkého potěru, který se zdržuje spolu s dospělými rybami. Ať už ve volné přírodě, nebo v akváriích, námluvy vždy začínají svatebním tancem, který pak přejde v samotné páření, kdy se s jedinou samicí může pářit i více samců najednou. Z jednoho oplození pak samice může postupně porodit několik vrhů bez toho, aby se znovu pářila. Březost trvá přibližně 28 dní, poté matka porodí 10 až 30 relativně velkých mláďat.

Samička v porodní elementce

V mém chovu jsou několik let, během té doby jsem měl postupně v akváriích tři různé lokality. V současné době mám lokalitu Rio Tamasopo Mexico, s tou ve své domovině brázdí vody mimo jiné i královna mečovek xiphophorus montezumae. A druhá lokalita je Rio Del Oro Mexico. Vzhledově to jsou, alespoň na první pohled, stejné ryby. Ale jak to tak chodí, ani vzhledově stejné ryby z různých lokalit se nemíchají do jedné skupiny. V budoucnu by se totiž mohlo na základě molekulární analýzy ukázat, že i ze zdánlivě totožných zvířat může vzniknout nový druh, a tím by se genetický materiál znehodnotil.

Právě narozená mláďata dosahují velikosti několika milimetrů

Vzhledem k jejich větší velikosti je to, co se týče potravy, mnohem jednodušší než u drobných druhů. Není zde problém předkládat koretry, patentky, dafnie, drobné granule, které snadno pozře i samec. Vše podávám jak živé, tak i mražené. To střídavě doplňuji o vločky z řas, ale i o vločky s přídavkem živočišné složky. Ovšem komerční suché krmivo by se nemělo stát hlavní částí jídelníčku.

Vůči vyšší teplotě jsou relativně tolerantní a krátkodobou teplotu nad +25 °C snášejí poměrně dobře. To otevírá bránu k sezonnímu chovu v nádobách pod širým nebem. V zimním období jim v akváriích klesá teplota k nějakým +18 °C – jsou v části rybárny, kde teplota ani při delších mrazech venku neklesá pod tuhle hranici. Ryby se však obvykle v nižší moc nemnoží a odpočívají, nabírají síly na následující reprodukční sezonu.

S jejím příchodem nahrazuji chudé krmení pestrou stravou. Tehdy, jako u většiny ryb, používám s velkou oblibou černé komáří larvy ze zaplavených oblastí luk a vylitých koryt řek, které se vyskytují relativně brzy z jara. Ryby se po nich velmi dobře množí. Už po dvou nebo třech týdnech, kdy jim stoupne teplota vody a jídelníček několikrát týdně doplňuji právě o černé komáří larvy, je vidět na samcích chuť se se samicemi pářit.

Ani tento druh, ač zahraniční články tvrdí něco jiného, není z dlouhodobého hlediska snadná ryba a umí velmi dobře zamotat hlavu i zkušeným chovatelům. Z velkých hejn od obou lokalit mám jen dvě malé skupinky v počtu několika kusů, které se začínají pomalu zase množit. Ovšem než si vybudují stabilní větší populace, může uběhnout i několik let.

Velmi podobně je na tom i několik mých kolegů především v zahraničí, se kterými jsem v kontaktu, kdy i jejich velké, dobře prosperující populace se ztenčily na několik málo jedinců, nebo už o ně přišli úplně. Budu doufat v to, že se stav mých akvárií pomalu zase zvýší a tak jako kdysi budu moci šířit druh mezi ostatní zájemce o přírodní živorodky. Obě populace dostaly nová akvária a je jim věnována nadstandartní péče, která začíná přinášet svoje ovoce.

Třetí a poslední díl z minisérie o živoroděnkách bude o okouzlující a v akváriích vzácné poeciliopsis fasciata, do třetice s odlišným vzhledem.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský