Chov hospodářských zvířat nabývá v posledních desítkách let stále větší intenzifikace. Ovšem i při stále se zvyšující užitkovosti těchto zvířat musí být i u nich dodrženy nějaké základní požadavky na chov, které mají za úkol zajistit co největší možnou úroveň chovů a welfare stránku. 
Jaké jsou tedy některé ze základních požadavků, které zemědělci musejí ve svých chovech splňovat? 

Bezpečné materiály

Mezi jeden ze základních obecných požadavků chovu hospodářských zvířat patří bezpečnost. Technologie používané v jednotlivých chovech musí splňovat požadavky zajišťující bezpečnost a požadovanou úroveň welfare. Používané materiály musí být pevné a dezinfikovatelné, stěny a povrchy využívané u ustájení zvířat musí splňovat statut zdravotní nezávadnosti. U využití roštových technologií chovu je nezbytné zajistit odpovídající velikost a rozmístění roštů dle jednotlivých ustájených kategorií zvířat. V žádném případě nesmí nastat situace, kdy je zvířatům umožněno prostrčit končetiny skrze rošty. 

Stručně řečeno, chovatel by měl co nejvíce omezit možné riziko jakéhokoli poranění zvířete. 

Antibiotika, rezidua nebo hormonální látky?

Často se v různých neodborných médiích nebo internetových diskuzích dočítáme, že hospodářská zvířata jsou v současnosti běžně „napumpována“ steroidy nebo jinými hormonálními látkami. Že bez nich by dnešní intenzivní chovy nevypadaly tak, jak je běžně vídáme. Vědí ale tvůrci těchto tvrzení, co na to říkají naše zákony a vyhlášky? A že postihy za jejich porušení se nevyplatí brát vůbec na lehkou váhu. 

Látky s thyreostatickým, hormonálním nebo beta androgenním účinkem na zvířata nemohou být dle legislativy České republiky zvířatům chovaným na našem území (až na výjimky) vůbec aplikována nebo podávána. 

Naopak látky, které zanechávají v organismu nežádoucí rezidua (může se jednat například i o antibiotika určené k léčbě určitého onemocnění u zvířete) jsou sice povoleny, nicméně produkty získané od těchto zvířat mohou být dále použity až po uplynutí tzv. ochranné lhůty. Tu si můžete představit jako nějaké časové období trvající od poslední aplikace léčiva až do chvíle, kdy dané produkty (maso, mléko) již neobsahují žádná rezidua léčivých látek v takovém množství, které přesahují stanovené maximální limity (tzn. nemají negativní vliv na zdraví člověka). 

Tyto ochranné lhůty jsou rozdílné pro různé veterinární léčiva, ale také pro jednotlivé jatečné produkty (maso, mléko, vejce).

Zákonem stanovené minimální rozměry

Dalším z neméně důležitých základních požadavků pro chov hospodářských zvířat je stanovení minimálních rozměrů ubikací a technologií chovu, ve kterých jsou tito živočichové chováni. 

Protože každý druh zvířat má ve svých jednotlivých životních fázích rozdílné požadavky pro svůj chov, během života zvířete se tyto rozměry několikrát mění. Jednotlivé minimální rozměry, ve kterých lze zvířata chovat jsou poté závislá na jejich hmotnosti, způsobu ustájení (například skupinové x individuální, pastevní x vnitřní) a použité technologii chovu (například na roštech x podestýlce). 

Tyto zákonem stanovené rozměry naleznete podrobně rozepsané pro jednotlivé druhy a kategorie hospodářských zvířat ve Vyhlášce č. 208/2004 Sb., Vyhláška o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. 

Na závěr je dobré dodat, že na území České republiky jsou rozlišovány životní podmínky, ve kterých mohou být zvířata chována, rozdílně dle toho, k čemu jsou tato hospodářská zvířata určena a využívána. Z toho vyplývá, že pro stejný živočišný druh (například skot) můžete v naší legislativě najít rozdílné podmínky chovu, a to podle toho, zda se jedná o zvíře určené pro vědecké účely, v zájmovém chovu nebo hospodářské zvíře. 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Pixabay

ZDROJE:
DOUSEK, Jiří, MÜLLEROVÁ, Hana. Ochrana zvířat v ČR – teorie a praxe. In Kapitoly o právech zvířat: „My a oni“ z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. Müllerová, H., Černý, D., Doležal, A. a kol. Praha: Academia, 2016.
Vyhláška č. 208/2008 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.