Nošení těžkých nákladů, produkce vlny, údržba pastviny…, lamy toho zvládnou hodně, a proto není divu, že si získávají oblibu i mimo domovské Andy. Navíc nemají vysoké nároky na chov a svou čistotností strčí do rouna kozy i ovce. Jediné riziko se skrývá v tom, že by si vás mohly splést s lamou. 

Lama guanako je sudokopytník z čeledi velbloudovitých •  Foto: Adobe Stock

Zkusme si nejprve udělat pořádek v taxonomii, protože ta je u „lam“, které mají mimochodem nejblíže k velbloudům, nikoliv k ovcím, jak se dříve myslelo, trošku složitější. Americká společnost mammalogů uznává jediný rod Lama, do kterého řadí divoké guanaka a vikuně a domestikované lamy, alpaky a vyhynulé chilihueque. Královská společnost rozeznává rody dva: Lama (lama krotká a guanako) a Vicugna (alpaka a vikuně).

Lama vikuňa je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile • Foto: Adobe Stock

Nicméně všechny druhy jsou si geneticky velmi podobné a mohou se proto mezi sebou křížit. V zájmových chovech se pak můžeme nejčastěji setkat s lamou krotkou a alpakou, proto se zaměříme právě na tyto dva druhy. 

Lama vs. alpaka

Ač jsou si lamy a alpaky velmi podobné, rozdíly přeci jen najdeme a to hlavně ve velikosti, srsti, tvaru hlavy a povaze. Alpaky jsou menší, měří asi 90 cm v kohoutku a váží mezi 55 a 65 kg. Lamy dosahují výšky až 150 cm v kohoutku a vážit mohou až 150 kg. Lama má oproti alpace prodloužený čenich a delší uši. Srst alpak je jemnější, a proto je také považovaná za kvalitnější oproti hrubší srsti lam. Co se týče povahy, alpaky jsou plašší, zatímco lamy sebevědomější, odvážnější a také se častěji uchýlí k plivání. 

Lama krotká či lama glama je domestikovanou formou druhu lama guanako • Foto: Adobe Stock

Alpaka či lama alpaka je domestikovaná forma druhu vikuňa • Foto: Adobe Stock

Když už jsme u toho plivání, věděli jste, že to, co lamy plivou, nejsou sliny, ale obsah žaludku? Přesnější by proto bylo říct, že na sebe zvrací. Jak uvádí web Lamacentra Hády, po intenzivním souboji, ve kterém si lamy navzájem vyměňují obsah žaludku, tak může dojít k tomu, že další čtvrt hodinu nedokáží pozřít jediné sousto. K plivání se mohou lamy uchýlit v případě zastrašování, boje o místo ve stádě a když chce březí samice dát dotěrnému samci najevo nezájem o páření. Na člověka však správně ochočení jedinci neplivou, z čehož plyne důležitost tréninku. Chov lam a alpak sdílí mnoho společného, z toho důvodu budu pro větší plynulost v následujícím textu slovem „lama“ označovat jak lamy krotké, tak alpaky. 

Nezbytnost tréninku

Přestože lamy působí klidně, dokážou být nepředvídatelné, zejména pokud nejsou správně ochočené. Jejich povaha se přirovnává k povaze kočičí, samy si vybírají, kdy a jak s člověkem navážou kontakt, bez tréninku se ovšem mohou stát až agresivní. 

Díky tréninku jsou zvířata klidnější a lépe zvládají stres, nechají si v klidu ostříhat srst a neberou člověka jako člena stáda, nad nímž si musí potvrzovat dominanci. Užitečné je trénovat nasazování a sundávání ohlávky, chůzi na vodítku (lamy chodí rády na procházky), základní povely (přijít na zavolání, zastavit, lehnout a vstát na pokyn). Hlavně si však musíte udržet respekt a nestát se další „lamou“, jinak se i krmení promění v boj. 

Požadavky na výběh

Lamu byste nikdy neměli chovat samotnou. Jde o stádové zvíře, které potřebuje příslušníky svého druhu. Přirozené jsou pro ně rodinné skupiny tvořené samcem a 7 až 8 samicemi. Pro zájmový chov je optimální počet 6 až 10 lam, přičemž nemůžete chovat více samců pohromadě. Dospělí samci jsou totiž teritoriální a agresivní vůči dalším zástupcům svého pohlaví. Pokud byste měli pohromadě samců více, mohli byste se sice těšit na napínavé souboje v plivání a přetlačování, ale také by hrozilo, že to slabší ze zápasníků nepřežije. Jelikož samci v boji využívají přetlačování hlavou a kousání do nohou, jsou na hlavu a končetiny hákliví a nedoporučuje se je na těchto místech ani hladit. 

V případě malé skupiny o 2 až 3 zvířatech se může stát, že si lamy adoptují člověka jako dalšího člena stáda a začnou s ním soupeřit o dominanci. Nedostatek starších, zkušených zvířat navíc ztěžuje socializaci mladších lam, nemají totiž od koho odkoukat, jak se chovat. 

K ubytování lam budete potřebovat dostatečně velký, oplocený výběh s jednoduchým přístřeškem se třemi bočnicemi. Definovat „dostatečně velký výběh“ není vůbec jednoduché, zdroje se v udávaných mírách často liší a vliv hraje i kvalita pastvy. Lamy, které mají k dispozici méně kvalitní pastvu, potřebují více prostoru, který jim zajistí dostatek potravy. Tereza Sedláková a Monika Šebánková ve své práci o chovu lam a alpak uvádí: V případě dobré pastvy platí, že na 1 ha připadají 3–4 dospělé lamy nebo 6–7 dospělých alpak.

Jinak jsou lamy vcelku nenáročné a navíc fungují jako velmi efektivní sekačky. Zkonzumují i méně kvalitní píci a ani vám při tom nerozdupou půdu jako třeba ovce, místo tvrdých kopyt totiž mají na spodní straně chodidla mozolovité polštářky. Jejich další výhodou oproti ovcím a kozám je čistota. Vykonávat potřebu chodí jen na pár vybraných míst a vy tedy nebudete mít zaneřáděný celý výběh.

Nakrmit a ostříhat, prosím

Pastva tvoří důležitou součást jídelníčku, je však potřeba ji doplňovat senem (v létě i v zimě), minerály (hlavně selen a zinek) a vitaminy, protože naše půda má jiné složení než v Andách, odkud lamy pochází. Abyste si usnadnili práci, můžete využít některou z prodávaných krmných směsí. Také počítejte s tím, že stromy v dosahu lam budou mít okousané listí i kůru. K dispozici musí mít lamy také vodu v podobě vodní plochy. 

Lamy je nutné jednou ročně ostříhat. Stříhání se provádí ideálně v květnu nebo v červnu, aby se zvířata v létě zbytečně nepřehřívala a zároveň měla srst čas dorůst na zimu. Z jedné lamy získáte 3 až 4 kg vlny. Při stříhání zkontrolujte také stav paznehtů a zubů. Při ošetřování naplno doceníte výhody správného tréninku a ochočení.  

Věštění březosti 

Lamy mají poměrně dlouhou březost, zpravidla kolem 11 až 13 měsíců. Její přesná délka se však často liší, protože samice umí porod odložit v závislosti na vnějších podmínkách. 

Zjistit, zda je lama březí není vůbec jednoduché. Změny na těle bývají patrné až v pozdní fázi březosti. V praxi se proto často využívá tzv. „spit-off test“ neboli plivací test. Pokud připustíte samce k samici a on skončí poplivaný, samice je pravděpodobně březí. Z toho také vyplývá, že samec by měl žít odděleně od samic. Nicméně spolehlivějšími metodami jsou stanovení hladiny progesteronu v krvi či ultrazvukové vyšetření. Mládě se většinou narodí jenom jedno, výjimečně přijdou na svět dvojčata.

Po porodu mládě rychle vstává a už během prvních hodin saje mlezivo, které je klíčové pro jeho imunitu. Matka mládě kojí přibližně devět měsíců, a přestože už dříve začíná přijímat seno a trávu, není vhodné jej odstavovat nebo prodávat před dosažením věku 8 měsíců. 

Ačkoliv samice můžou zabřeznout již během prvního roku života, doporučuje se se s pářením počkat minimálně do věku 2 let a váhy 40 kg u alpaky nebo 90 kg u lamy. Příliš časná březost ohrožuje jak matku, tak mládě. Pozor si dejte také na to, abyste nepářili jedince blízce příbuzné, jinak by mohla mláďata trpět závažnými vrozenými vadami. Proto sledujte původ zvířat alespoň dvě generace zpětně, případně kombinujte zvířata z tuzemských a zahraničních chovů. Pečlivý výběr rodičovského páru je základem zdravého potomstva a úspěšného chovu.

 

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock / Dominika Jandorová

Zdroje: Alpaka farma, Lamacentrum Hády, Tereza Sedláková & Monika Šebánková, Chov a welfare lam a alpak, 2021