Rozhodli jste se pro pořízení vlastních slepic nebo plánujete doplnit své stávající hejno, ale najednou tak trochu tápete v tom, co vlastně vybrat? Není divu. Svět drůbeže nabízí nepřeberné množství možností. Následující průvodce vám pomůže zorientovat se a sestavit hejno přesně na míru vašim potřebám a představám.

Hybrid z velkochovu vs. čistokrevné plemeno od chovatele

Než začnete vybírat slepice podle atraktivní barvy peří nebo požadovaného zbarvení vajec, je nezbytné pochopit zásadní rozdíly mezi hybridními nosnicemi a čistokrevnými plemeny. Tato volba totiž ovlivní nejen to, kolik vajec posbíráte, ale i to, jak dlouho budou slepice žít, co budou jíst a jaké s nimi budete mít chovatelské možnosti.

Zdraví, dlouhověkost a výživa 

Průmysloví hybridi (např. oblíbená ISA Brown nebo hybridi Dominant) jsou vyšlechtěni s jediným cílem, a tím je maximální snáška v prvních dvou letech života. Tento extrémní výkon si vybírá daň na jejich těle. Hybridky mají značné nároky na výživu - bez neustálého přísunu vysoce kvalitních a na bílkoviny bohatých krmných směsí jejich organismus strádá, berou si vápník z vlastních kostí a rychle se "vynesou". Po roce až dvou jejich snáška prudce klesá, často trpí na záněty vejcovodů a dožívají se nižšího věku. 

Plemeno ISA Brown • Foto: Peter Halasz, 2.5 Generic, Wikimedia Commons

Čistokrevná plemena naopak představují přirozenější model. Jejich roční snáška je sice nižší, ale jsou produktivní běžně 4 i více let. Jsou celkově vitálnější, odolnější vůči výkyvům počasí a dokážou si na zahradě najít více přirozené potravy, i když kvalitní základ stravy pochopitelně potřebují také.

Pořizovací cena a chovatelské možnosti

Pořizovací cena hybridů je poměrně nízká (často se pohybuje kolem 150 až 250 Kč za kuřici před snáškou), protože jsou kuřata produkována ve velkém. Musíte ale počítat s tím, že kuřice z velkochovu jsou zvyklé na halu s regulovanou teplotou a pocházejí z takřka sterilního prostředí, takže přechod na venkovní chov pro ně může být velmi náročný. 

Čistokrevné kuřice jsou dražší (od 400 Kč do 1000 Kč i více za vzácnější plemena), případně si můžete koupit násadová vejce a sami je doma vylíhnout. Pokud vás tohle láká a rádi byste doma měli každý rok svá vlastní kuřátka, rozhodně sáhněte po čistokrevných slepicích. 

U hybridů se dobrých užitkových vlastností dosahuje jen v první generaci (tedy u těch zvířat, která si koupíte z velkochovu), ale při dalším množení se genetika rozštěpí a takzvaný „hybridizační efekt“ se vytrácí. S čistokrevnou drůbeží se navíc můžete účastnit výstav, sdílet svoji chovatelskou vášeň s ostatními a také pokrýt část nákladů na chov například prodejem násadových vajec nebo odchovaných čistokrevných slepic a kohoutů.

Sestavení hejna podle barvy skořápky

V posledních letech se stal naprostým hitem takzvaný "duhový košík" neboli sbírání různobarevných vajíček. Barva skořápky je dána výhradně genetikou (a pak konkrétně barvivy, která se ukládají na skořápku při jejím průchodu vejcovodem) a nijak neovlivňuje chuť ani nutriční hodnotu vejce. Jaká plemena nebo hybridy zvolit pro konkrétní barvy?

● Klasická hnědá vejce: Toto je standard, který známe z obchodů. Světlejší či tmavší odstíny béžové až hnědé produkuje naprostá většina běžných nosných hybridů (včetně oblíbených ISA Brown nebo hnědých Dominantů). Z čistokrevných plemen nesou hnědá vejce například hempšírky nebo australky.

● Bílá vejce: Zářivě bílá vajíčka zažívají návrat. V chovatelství platí jednoduché pravidlo: slepice s bílými ušnicemi (kožní záhyb pod uchem) snášejí bílá vejce. Z hybridů je špičkou Dekalb White nebo bílé varianty Dominantů. Pokud chcete čistokrevné plemeno, naprostou klasikou je leghornka, oblíbená vlaška a přidat můžeme také nádherné černé minorky nebo andalusky, které všechny snáší velká, čistě bílá vejce. Ale pozor, všechna tato plemena jsou poměrně temperamentní a létavá.

Plemeno Dekalb White • Foto: Ralph, Pixabay

● Narůžovělá a krémová vejce: Skořápka má jemný, jakoby pudrový či narůžovělý nádech - přesně taková vajíčka snáší krásné a povahově mírné wyandotky. Dalšími skvělými kandidáty do této barevné palety jsou mohutné a klidné sasexky, okrasné faverolky nebo majestátní orpingtonky.

Plemeno wyandotka, je středně těžké plemeno kura domácího • Foto: Dim Hou, Pixabay

● Tmavě hnědá „čokoládová“ vejce: Královnou mezi čokoládovými vejci je bezpochyby francouzské čistokrevné plemeno maranska (nejčastěji chovaná v černo-měděném zbarvení). Na trhu je dnes už i hybridní varianta vyšlechtěná právě z maransek, která se prodává pod názvem Darkshell.

Maransky jsou klidné a nenáročné plemeno slepic • Foto: Nienetwiler, CC BY 2.5 CH, Wikimedia Commons

● Zeleno-modrá skořápka: Pastelové odstíny od nebesky modré po tyrkysovou a mentolovou mají na svědomí geny původem z Jižní Ameriky. Čistokrevným základem je araukana (slepice bez ocasu) a z ní odvozená ameraukana. Velmi populární je v zahraničí i plemeno Cream Legbar (lehká nosnice s chocholkou), které snáší modrá vajíčka. Velkochovy na poptávku zareagovaly vyšlechtěním hybridů pod označením Greenshell.

Araukany se vyznačují poměrně živým temperamentem • Foto: Melani Marfeld, Pixabay

● Olivově zelená skořápka: Tato barva se nevyskytuje u žádného čistokrevného plemene, ale je výsledkem chytrého křížení, nejčastěji maransek a araukan. Výsledný potomek snáší vejce v barvě khaki nebo olivové zeleně. Tito kříženci se obecně označují jako Olive Egger. Dnes už je seženete i jako komerční hybridy.

Vlastní kuřátka v líhni i pod kvočnou

Rozhodli jste se pro čistokrevná plemena a láká vás představa, že si hejno budete každé jaro sami obnovovat? Pak je namístě se zamyslet i nad mateřským pudem slepic, takzvanou kvokavostí. Zatímco u některých plemen je pud sezení na vejcích a péče o kuřata velmi silný, u jiných byl šlechtěním záměrně potlačen.

Nejlepší kvočny mezi slepicemi

Pokud chcete, aby se o vše postarala příroda, potřebujete spolehlivé kvočny - fantastické slepičí matky, které vydrží na vejcích 21 dnů trpělivě sedět a zahřívat je, vyklubaná kuřátka naučí hledat potravu a chrání je před predátory i nepříznivým počasím. Naprostou špičkou jsou v tomto směru hedvábničky. K dalším velmi spolehlivým kvočnám patří wyandotky, orpingtonky, kočinky nebo sasexky. Pod kvočnu můžete samozřejmě nasadit i vejce od jiných slepic - postará se o ně stejně, jako o vlastní. Počítejte však s tím, že po dobu sezení na hnízdě a vodění kuřátek slepice přerušuje snášku (celkem 3 týdny sezení a dalších 6 až 8 týdnů péče o potomky). Zhruba tři měsíce od ní tedy nedostanete ani jedno vejce. Zároveň má omezenou kapacitu co do počtu vajec, která dokáže obsednout (tedy dostatečně zahřívat). Kvočna velkého plemene zvládne vysedět maximálně 20 vajec, menší a zdrobnělá plemena jen kolem 10 vajec.

Nejlepší nosnice mezi čistokrevnou drůbeží

Na druhém konci spektra stojí plemena, u kterých chovatelé po generace šlechtěním mateřský pud omezovali, aby zajistili nepřetržitý přísun vajec. Sem patří především lehká nosná plemena, jako leghornky, vlašky nebo minorky. Tyto slepice vám budou snášet vejce téměř celoročně s výjimkou období přepeřování, ale na hnízdo s úmyslem vyvést kuřata zasednou jen naprosto výjimečně a obvykle nevydrží celou potřebnou dobu inkubace. U těchto plemen (a stejně tak u hybridů, kde je kvokavost rovněž nežádoucí a potlačená) se bez umělé líhně při chovu neobejdete. Vyžaduje to investici do samotného pořízení líhně, dále pečlivé hlídání teploty a vlhkosti, každodenní otáčení vajec a následné vytvoření umělé odchovny s tepelným zdrojem (tzv. umělou kvočnou nebo infražárovkou), pod kterým se kuřátka po vylíhnutí budou v prvních týdnech života zahřívat.

Chov na vejce i na maso

Pokud jste se rozhodli odchovat vlastní kuřátka (ať už pod kvočnou nebo v líhni), nevyhnete se otázce, co si počít se všemi těmi kohoutky - příroda je neúprosná a zhruba 50 % vylíhlých kuřat budou vždy kohoutci. V hejnu si je nenecháte, protože to by znamenalo příbuzenskou plemenitbu v budoucnu.

Ty nejhezčí můžete prodat do chovu jiným chovatelům, ale to pořád neřeší celý kohoutí problém. 

Pokud chováte čistě nosná plemena (např. leghornky nebo vlašky), kohoutci mají velmi lehkou tělesnou stavbu, rostou pomalu a jsou „samá kost a kůže“, lidově řečeno. Jejich výkrm na maso se moc nevyplatí, takže se obvykle porážejí v nízkém věku a v kuchyni najdou využití při přípravě kvalitního vývaru, případně jako mleté maso.

Na scénu ale naštěstí přicházejí kombinovaná plemena, která jsou pro tradiční venkovský dvorek naprosto ideální. Zvířata jsou mohutnější a klidnější. Jak už název napovídá, kombinují velmi slušnou snášku vajec (často i v zimě) s výbornou zmasilostí. Když si na jaře vylíhnete kuřátka od kombinovaných plemen, jako jsou sasexky, hempšírky nebo australky, nové kuřice si na podzim zařadíte do hejna pro snášku a nadbytečné kohoutky přes léto snadno vykrmíte. Chov čistokrevných plemen s kombinovanou užitkovostí tak představuje nejudržitelnější cestu, jak si zajistit soběstačnost v produkci vajec i drůbežího masa.
 

Autor textu: Ing. Jana Lacková, EPS

Fotografie: AdobeStock