Psincový kašel, zkráceně také „psincák“, je vysoce nakažlivé infekční onemocnění napadající dýchací aparát psů. Nejedná se přitom o žádnou nemoc exotických zemí, nýbrž jde o poměrně časté onemocnění, které je rozšířené napříč psí populací celého světa. 

Pes se nejčastěji nakazí na místech s větší koncentrací zvířat v menším prostoru, např. psí akce, výstavy, psí cvičák nebo jiné kynologické akce. 
Vzhledem k vysoké nakažlivosti onemocnění je vhodné nemocného jedince izolovat od zdravých psů. Inkubační doba se pohybuje v průměru asi jednoho týdne. 

Zajímavostí je, že onemocněním v průběhu života projde takřka každý pes alespoň jednou, někteří jedinci mohou být náchylnější a prodělat onemocnění několikrát. Ostatně stejně tak, jako lidé chřipku. 

Najdou se i takoví psi, kteří žádné známky onemocnění nevykazují, přesto v sobě původce psincového kašlu již dávno mají. V takovém případě se jedná o přenašeče nemoci, kteří mohou tuto infekci roznášet dokonce i celý měsíc. 

Jak poznáte, že se jedná o psincový kašel? 

Psincový kašel je charakteristický svými nezaměnitelnými příznaky. Pro onemocnění je typický dráždivý kašel. Ten může být doprovázen vypuzením husté tekutiny – hlenu, což nutí zvíře neustále pokašlávat. 

Na počátku nemoci je kašel zprvu spíše suchý, dráždivý. Majitel jej může zpozorovat při chůzi na vodítku, kdy se pes po zatáhnutí rozkašle dusivým a suchým kašlem, který lze obtížně zastavit. 

V případě, že se situace s kašlem opakuje i v klidové situaci, když není pes v pohybu (převážně v noci) a začínají se objevovat i další příznaky (nechutenství, únava i po krátké vycházce nebo průzračný výtok tekutiny z nosu), je potřeba zbystřit a zamyslet se, zda jste nemohli přijít do kontaktu s nakaženým psem. V každém případě je velmi vhodné (v případě déle trvajících příznaků i nezbytné) navštívit veterinárního lékaře a stav zvířete s ním konzultovat. 

Zvíře je nakaženo psincovým kašlem. Co teď? 

Pokud se onemocnění psincovým kašlem potvrdí, není třeba hned panikařit. V mnoha případech má nemoc pouze lehký průběh a vy si vystačíte s jitrocelovým sirupem a nastolením klidového režimu.

Sirup je k dostání bez předpisu téměř v každé lékárně. Dejte si ovšem velký pozor na jeho složení. Jitrocelý sirup podávaný psům nesmí obsahovat látku zvanou xylitol. Tato látka je pro psy totiž vysoce toxická, neboť může způsobit snížení krevního cukru, a tím i hypoglykémii. 

Pokud chcete zvířeti přilepšit, přidáním vitaminu C vůbec nic nezkazíte. Vhodné je také časté větrání v místnosti, kde se nemocné zvíře nachází (pozor, nezaměňujte si s vytvářením průvanu, chceme docílit pouze vyměnění vzduchu větráním), případně využít zvlhčovač vzduchu. 

V případě, že se zvířeti ani po několika dnech podávání jitrocelového sirupu neuleví nebo se jeho stav dokonce zhorší, je zapotřebí vyhledat veterinárního lékaře. Ten pravděpodobně nasadí antibiotika vhodná proti boji s nemocí nebo navrhne jiný efektivní způsob léčby. 

Jak zvýšit své šance na vyhnutí se nákaze

Počet nakažených jedinců psincovým kašlem pravidelně stoupá s příchodem sychravého počasí, typického pro podzimní a jarní období. Protože v tomto období mají původci onemocnění nejvhodnější podmínky, je více než vhodné posilovat imunitu svého čtyřnohého parťáka. Toho lze docílit nejrůznějšími způsoby. V současnosti již bez problému nalezneme na trhu chovatelských potřeb nejrůznější komplexy vitaminů a minerálů na podporu imunity u psů. 

Pokud je to možné, omezte své návštěvy akcí s větší koncentrací psů na jednom místě v uzavřeném prostoru a snažte se zabránit olizování předmětů nebo povrchů na místech jako jsou psí parky, výběhy aj. 

Za jedno z nejlepších preventivních opatření je považováno očkování proti tomuto nakažení, které je dnes také k dispozici. Nezapomínejte však ale, že ani toto opatření nemá stoprocentní účinnost. Není proto vhodné tvrdit, že naočkovaný jedinec nikdy neonemocní. Pravděpodobnějším tvrzením je, že takovéto zvíře bude mít, v případě onemocnění, lehčí průběh nemoci. 
 

Autor textu: Monika Kučerová

Fotografie: Adobe Stock