Desetinozí korýši mají velice silně vyvinutou schopnost regenerace. Pokud přijdou o končetinu, tykadlo, klepeto, nebo dokonce i o oko a oční stopku, dorostou jim postupně tyto části těla pod krunýřem. Po dalším svlékání krunýře je pak regenerát plně funkční, i když často nedosahuje původní velikosti. Nové regeneráty se mohou lišit též ve zbarvení, a především u velkých jedinců trvá několik dalších svlékání krunýře, než plně dorostou. Kvůli špatné vyživovací kondici či nevhodným podmínkám prostředí nemusí regenerát dorůst okamžitě a založí se až po odstranění problému. Rovněž pokud korýš přišel o končetinu či oko krátce před svlékáním krunýře, nestihne regenerát již dorůst a objeví se až po dalším svlékání.

Poškozené prsty pravého klepeta raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) • Foto: Jiří Patoka

Pokud korýš ztratil větší počet končetin najednou, bude se snažit svléknout se co nejdříve. Pokud na to ale není připraven a dostatečně vyživen, mohlo by to skončit jeho úhynem. Proto v takovém případě prostrčí nové a slabé regeneráty otvory po odtržených končetinách. Tyto slabé, krátké a nepigmentované nožičky alespoň částečně zastávají svou funkci a korýš se díky nim může dostat k potravě a vykrmit se natolik, že bude schopen následně úspěšně svléknout krunýř. Regeneruje vždy celá končetina, takže pokud je poškozená natolik, že ji dotyčný korýš nemůže používat, sám si ji odtrhne, aby mohl proběhnout proces regenerace. V tomto ohledu jsou desetinožci tedy sami sobě chirurgem. Je třeba poznamenat, že takto se chovají především dospělí jedinci; u mláďat je totiž frekvence svlékání krunýře výrazně vyšší, proto poškozená končetina zregeneruje i bez odtržení. Pokud je nový regenerát výrazně menší než původní končetina, začne plnit všechny funkce až po opakovaném svlékání krunýře, kdy dosáhne postupně původní velikosti. Takto se například samci raků červených (Procambarus clarkii) s regenerovanými klepety vůbec nepokoušejí o páření, protože by nedokázali správně uchopit a imobilizovat samici.

Dospělá samice raka Holthuisova (Cherax holthuisi), která přišla v souboji o většinu kráčivých končetin, prostrčila nové regeneráty skrz otvory po odtržených končetinách ještě před svléknutím krunýře • Foto: Jiří Patoka

Zvláštním případem, kdy korýš může přijít o končetinu, je speciální obranná reakce zvaná autotomie. Autotomie je schopnost některých druhů spočívající v odvrhnutí či odlomení klepete nebo jiné končetiny, na kterou predátor soustředí pozornost, zatímco napadený korýš může uniknout do bezpečí. Schopnost autotomie je rozvinuta především u druhů čeledi Porcellanidae (tzv. „porcelánoví krabi“) z infrařádu měkkochvostí (Anomura), poprvé ale byla zaznamenána u krevet rodu Macrobrachium. Autotomie byla pozorována i u raků, kteří si raději odlomí klepeto, než aby se za něj nechali vytáhnout z nory. Zajímavostí je, že pokud je rak uchopen za obě klepeta, již k autotomii nedochází. Ztrátu jednoho klepeta tedy dotyčný rak patrně dokáže kompenzovat, pokud by ovšem přišel o obě klepeta najednou, bylo by to pro něj natolik fatální, že se raději nechá vytáhnout z nory ven.

Rak ničivý (Cherax destructor) s malým regenerátem levého klepeta • Foto: Miloslav Petrtýl

Regenerát pravého klepeta samice raka modroklepetého (Cherax gherardii) se velikostí i zbarvením odlišuje od klepeta levého • Foto: Miloslav Petrtýl

Deformovaný (zkrácený), ale funkční pohyblivý prst u levého klepeta raka pruhovaného (Faxonius limosus) • Foto: Jiří Patoka

Může se stát, že je nový regenerát deformovaný, což je nejmarkantnější u velkých klepet. V některých případech nemusí deformace nutně znamenat nefunkčnost regenerátu – např. hroty klepet se mohou při sevření výrazně překřížit, přesto klepeto může bez větších potíží plnit svou uchopovací funkci. Bylo zaznamenáno i rozdvojení regenerujícího dlouhého tykadla (tzv. antény). Deformace může být také zapříčiněna necitlivou manipulací při svlékání krunýře či s čerstvě svlečenými jedinci, kdy může snadno dojít k fatální deformaci.

Rozdvojení dlouhého tykadla u raka karmazínového (Cherax wagenknechtae) • Foto: Barora Patoková

Schopnosti regenerace je využíváno i v produkčních chovech, především krevet a humrů, kdy se vybraným jedincům mechanicky odstraňují oční stopky (tzv. ablace očních stopek), aby se zajistilo jejich synchronizované svlékání krunýře. Ablace může být unilaterální (odstranění jedné stopky), nebo bilaterální (odstranění obou stopek). Spolu s oční stopkou se odstraní v ní umístěný X-orgán produkující hormony potlačující svlékání krunýře, dojde k narušení hormonální rovnováhy, a tím se svlékání vyprovokuje. Jelikož pak mají samice krevet měkký krunýř, mohou se pářit a urychlí se dozrávání jejich vajíček ve vaječnících. U humrů je po ablaci očních stopek prokázán zvýšený příjem potravy a následně i větší přírůstky. Ačkoliv má tato metoda více méně pozitivní ekonomický dopad na produkční chovy, je značně kontroverzní a v přímém rozporu se zásadami welfare, etikou chovu a ochranou zvířat proti týrání. Zároveň je třeba poznamenat, že z hlediska produkčních chovů je velkou nevýhodou fakt, že tato metoda může přivodit mortalitu u jedinců v horší kondici, vajíčka nakladená samicemi po ablaci očních stopek jsou často defektní a zárodky se v nich nevyvíjejí, případně se samice i po svlečení krunýře odmítají pářit. Pokud samice proceduru přežije, regenerát oční stopky a oko dosáhne původní velikosti přibližně po šesti měsících.

Používané metody ablace oční stopky: A) zmáčknutí stopky a odtrhnutí oční koule; B) podvázání chirurgickou nití a zaškrcení, výhodou je okamžité uzavření rány; C) elektrokauterizace neboli upálení stopky pomocí kovové tyčky rozžhavené elektrickým proudem; D) rozdrcení; E) přestřižení stopky přibližně v polovině její délky; ve všech případech se jedná o drastický a zcela neetický zásah • Kresba: Jiří Patoka

Znalosti mechanizmů vyvolávajících svlékání krunýře jsou stále nedostatečné, proto je potřeba orientovat výzkumné aktivity na podrobné prozkoumání a popsání neurohumorálního systému desetinohých korýšů, který zásadně ovlivňuje jejich metabolické aktivity. Teprve až tomuto systému zcela porozumíme, bude případně možné vypracovat šetrné metody, které budou ovlivňovat proces svlékání krunýře u této skupiny vodních bezobratlých živočichů.

Autor textu: Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS. (Česká zemědělská univerzita v Praze)