Sa Dragonera je malý neobydlený ostrov u západního pobřeží Mallorky, který sehrál velmi důležitou roli v ochraně přírody Baleárských ostrovů. Díky svému protáhlému tvaru, připomínajícímu ležícího draka, a nejčastějším obyvatelům – endemickým ještěrkám Lilfordovým (Podarcis lilfordi gigliolii) získal své charakteristické jméno. 

Ve středověku byla Sa Dragonera častým útočištěm pirátů a korzárů, kteří odsud podnikali nájezdy na mallorská pobřežní sídla. Proto se v oblasti budovaly strážní věže a majáky, aby chránily obchodní cesty a obyvatele. Od roku 1995 je Dragonera chráněným přírodním parkem pod jménem Parc Natural de Sa Dragonera. Dlouhou dobu však byl v soukromém vlastnictví a v 70 letech 20. století zde byla plánována velká výstavba turistických sídel (hotel, kasino, přístav…). Tyto záměry vyvolaly odpor veřejnosti a ekologických aktivistů a vyústily v symbolické obsazení ostrova v roce 1977.

Ještěrka Lilfordova (Podarcis lilfordi gigliolii) je na ostrové velmi rozšířená

Aktivistům se podařilo zabránit rozvoji zástavby a v roce 1987 ostrov odkoupila ze soukromého vlastnictví Rada Mallorky (Consel de Mallorca). Od té doby je chráněným územím bez trvalých obyvatel, otevřeným pouze pro regulovanou turistiku. Dnes je symbolem toho, jak se Mallorka postavila proti masovému turismu a zachovala kousek své divoké přírody. 

Ostrov obývají také gekoni zední (Tarentola mauritanica)

Ostrov měří přibližně 4 kilometry na délku a necelý kilometr na šířku, jeho nejvyšší bod Na Pòpia dosahuje výšky okolo 360 metrů. Je známý svou zachovalou přírodou a mimořádným bohatstvím fauny. Symbolem ostrova se stala již zmíněná endemická ještěrka, která se tu vyskytuje v neuvěřitelných počtech a nebojácně se přibližuje i k návštěvníkům. Ostrov je také významným hnízdištěm ptáků – žijí zde například racek Audouinův (Larus audouinii), ostříž jižní (Falco eleonoarae) kormorán chocholatý (Gulosus aristotelis) nebo buřňák baleárský (Puffinus mauretanicus).

Na Dragoneru se lze dostat pouze lodí z okolních přístavů, zejména ze Sant Elm či Port d’Andratx. My jsme využili asi nejfrekventovanější možnost ze Sant Elm, odkud jezdí trajekt šestkrát za den. „Provozní doba“ ostrova je od 9:00 do 17:00. Povolení k nocování na ostrově dostávají zpravidla jen vědečtí pracovníci. Lístek na trajekt vyjde přibližně na 20 Euro za dospělého a plavba trvá asi 15 minut. Určitě si během ní nezapomeňte vytáhnout dalekohled, protože je zde skvělá šance pozorovat třeba buřňáky baleárské pohodlně usazené na hladině moře.

Zátoka Cala Lladó s velkou malbou ještěrky Lilfordovy

Hlavním vstupním místem je zátoka Cala Lladó, kde se nachází malé informační centrum a právě zde vás přivítá první ještěrka v podobě obří malby v přístavu a také správce, který podrobně popíše výběr tras v několika jazycích.

První ještěrky potkáte hned po výstupu z lodi a v okolí informačního centra jim je věnováno mnoho cedulí

Od informačního centra vedou turistické stezky k majákům a vyhlídkám. Návštěvníci se mohou vydat na kratší procházku k pobřeží nebo na delší túru až na vrchol ostrova, kde byla v roce 1580 postavená obranná věž Torre de na Popia, která měla pomoci bránit jak samotný ostrov před nenechavými piráty, tak i sousední pobřeží Mallorky.

Pár ještěrek Lilfordových (Podarcis lilfordi gigliolii) 

Všechny trasy jsou zajímavé z hlediska pozorování ptáků. Začátkem května už byla většina rostlin rozkvetlá, což vytvořilo dokonalou středomořskou atmosféru. Většinu ostatních turistů jsme nechali odejít po značených trasách a nám stačilo ujít několik stovek metrů, abychom se setkali doslova s tisíci jedinců ještěrek. Ty na vás shlíží doslova z každého kamene a hemží se i po stezkách. Příležitostí k pořízení pěkných fotografií je tedy opravdu dost.

Ještěrky zde můžete obdivovat opravdu zblízka

Podarcis lilfordi giogliolii je jedním z 27 uznávaných poddruhů ještěrky Lilfordovy. Potkat se s ní můžete výhradně na ostrově Sa Dragonera. Dosahuje délky těla až kolem 8 cm, s ocasem až 1,8× delším než tělo.Zbarvení je variabilní - od zelené po hnědou, často se světlými bočními pruhy a tmavšími liniemi na hřbetě. Břišní část bývá světlá, hrdlo může být skvrnité.

Barevná variabilita ještěrek na ostrově Sa Dragonera je opravdu velká. Zde modravě zbarvený samec

Ještěrky Lilfordovy (Podarcis lilfordi gigliolii) potkáte doslova na každém kroku

U mláďat se lze setkat s modrým zbarvením ocasu. Jako potravu přijímá hmyz, pavouky, plže i části rostlin. Byl dokonce prokázán vzájemně prospěšný vztah mezi ještěrkou Lilfordovou a keřem chvojníkem křehkým (Ephedra fragilis). Ještěrky se živí nektarem z květů chvojníku a jeho plody. Pomáhají tak s opylováním květů a rozšiřováním semen prostřednictvím trusu.

Samec stimulujíci samici k páření

Páření ještěrek

Pozorován byl i kanibalismus – požírání mláďat nebo částí ocasů jiných jedinců nebo využívání zbytků kolem hnízd ostřížů. Na malém ostrově s tak ohromným počtem ještěrek si prostě nemůžete vybírat a vezmete zavděk jakoukoli stravitelnou potravou. Izolované ostrůvkové populace, jako v tomto případě, mohou dosahovat vysoké hustoty, ale zároveň jsou velmi zranitelné vůči ekologickým změnám či invazním predátorům, jako jsou kočky,  potkani nebo mývali.

TIP - Protože na ostrově nejsou žádné restaurace ani obchody, je nutné přinést si vlastní vodu a občerstvení. Počítejte s tím, že na ostrově strávíte přibližně 3 hodiny.
 

Autor textu a fotografií: Ing. Daniel Koleška, Ph.D.