Oblíbili si ji třeba prezidenti Rutherford B. Hayes a Jimmy Carter, herec James Dean nebo zpěvák John Lennon. Siamská kočka po právu patří mezi nejoblíbenější plemena. Je inteligentní, hravá a miluje svou rodinu. A přitom má královskou krev.  

Původ siamské kočky můžeme vysledovat až do thajského království Ayutthaya (1351–1767 n. l.), kde byla poprvé vyobrazena a popsána v básnické sbírce Tamra Maew („kniha kočičích básní“).

Siamek si vážili i v thajské královské rodině, v níž plnily roli společníků a duchovních strážců paláců a chrámů. Podle jedné z legend hlídaly siamské kočky královské poklady tak bedlivě, že z toho začaly šilhat, což jim zůstalo dodnes. Byly také častým darem zahraničním hodnostářům na důkaz přátelství. 

Ostatně i na západ se poprvé podívaly v roce 1878 coby dar americkému prezidentovi Rutherfordu B. Hayesovi. Do Velké Británie siamky zase dovezl britský generální konzul Edward Blencowe Gould a daroval je své sestře, Lilian Jane Gouldové, která se později stala zakladatelkou Klubu siamských koček.

Původní siamské kočky, jak je známe z historie, se značně lišily od těch moderních. Byly robustnější, měly kulatější obličej a kratší, silnější ocas zahnutý na konci. Naopak moderní siamky vyšlechtěné v polovině 20. století jsou štíhlejší, s delším tělem a ocasem, výrazně trojúhelníkovým obličejem a velkýma, špičatýma ušima. Rozdíly mezi siamkami jsou natolik výrazné, že kočky původního typu dostaly vlastní název „thajské“ a v některých organizacích se chovají jako samostatné plemeno. 

Barevné variety

Kromě tradiční siamské kočky „seal point“, která má tmavě hnědé znaky a krémově zbarvené tělo, patří mezi oblíbené také siamská kočka „chocolate point“ s čokoládovými znaky, „blue point“ s modrými znaky nebo třeba „lilac point“ se znaky v barvě lila.

Barevné znaky, které zdobí jinak světlá těla siamek, vznikají díky mutaci tyrozinázy, enzymu podílejícího se na tvorbě melaninu. Zmutovaný enzym je při normálních tělesných teplotách nefunkční, v chladnějších (< 33 °C) oblastech kůže (končetiny, hlava) se však stává aktivní a produkuje barevný pigment. Ačkoliv se tedy siamská koťata rodí bílá, případně béžová, během prvních měsíců života se jim na chladnějších částech těla vytvoří barevné znaky. Obecně také platí, že dospělé siamské kočky žijící v teplém podnebí mají světlejší srst než kočky žijící v chladném podnebí. 

Temperament a zdraví 

Siamka patří mezi kočičí plemena se „psí“ povahou, takže počítejte s tím, že ji budete mít neustále za zády a bude-li se cítit odstrčená, dá vám to mňoukáním jasně najevo. 

Abyste se během dne dostali i k něčemu jinému než k hraní si s kočkou, můžete si rovnou pořídit dva jedince. Ani dvě siamky však nezvládnou být delší dobu bez lidské společnosti. Dlouhodobá samota u nich může vyústit v deprese a úzkosti. Jinak toho siamka moc nevyžaduje – jen jednou týdně vykartáčovat a pravidelně čistit uši a zastřihávat drápky. Nutné jsou také pravidelné kontroly u veterinárního lékaře. Toto jinak relativně zdravé plemeno je náchylné k amyloidóze (onemocnění jater), astmatu, zubním kazům a některým druhům rakoviny. Siamské kočky se průměrně dožívají 15, někdy až 20 let.

Autor textu: Dominika Jandorová

Fotografie: Adobe Stock

Zdroje: Daily Paws, PetMD, WebMD, Ministry of cat, PangoVet