Aspekty, které chovatelé kladou na šlechtění holubů různých skupin se liší s ohledem na stanovené cíle a preference, které jsou v každé ze skupin holubů odlišné. Postupně probereme dílčí úskalí u holubů tvaru, slepičáků a  bradavičnatých plemen, voláčů, barevných holubů, bubláků, strukturových holubů, racků a rejdičů. Vedle aspektů šlechtitelských se budeme zabývat i  procesem posuzování, jenž je u dnes užívaného evropského systému pevně ukotven právě směrem ke společným „skupinovým“ charakteristikám. 

Prácheňský káník nese všechny typické prvky našeho českého šlechtění

Skupina holubů tvaru je velmi silná a v českém prostředí se opírá o existenci moravských pštrosů, benešovských holubů, prácheňských káníků a slezských barevnohlávků. Dříve jsme holuby v této skupině označovali termínem užitkoví.  Současný název holubi tvaru je více explicitní, neboť užitkovost již nepatří k předním sledovaným znakům, ale o to více cennější je tzv. typ těchto vesměs mohutných plemen. Překvapivě časté jsou však i požadavky na kvalitní barvu, rozvoj pernatých ozdob či jiných vybraných znaků. V mezinárodním pojetí jsou holubi tvaru „poskládáni“ nejen z tradičních zástupců pocházejících z Evropy, ale nověji sem patří i  exotičtější holubi lalůčkovití (původem z Orientu), výstavní anglické, americké i staré kontinentální linie se společným předkem v podobě holuba poštovního a někteří zástupci letově „dovedných, či akrobatických“ plemen. 

Mezi poměrně nová plemena, nedávno dovezená do Čech, patří nizozemský výstavní holub

Historické pozadí chovu holubů tvaru je spojeno se snahou o dostatečnou zmasilost a tímto zajištěnou dobrou jatečnou výtěžnost holoubat, schopnost polaření, kdy holub si nacházel vše podstatné ke krmení v okolí usedlosti, jakož i nenáročnost, odolnost a schopnost odolávat nástrahám v podobě pernatých predátorů. Vedlejším produktem byla produkce trusu užívaného v zemědělství. Průkopníkem v tomto kontextu jsou zejména chovy holubů ve středověké Francii. Holub tehdy tvořil levný a kdykoliv dostupný rezervoár kvalitního masa. V pozdějším pojetí se k užitkovosti přidává i snaha o zajímavé zbarvení a následně se objevují snahy o prošlechtění některých zajímavých tvarů, kdy tímto uměním zpočátku disponovali chovatelé z Britských ostrovů. V průběhu 19. a 20. století se přidala snaha o dokonalejší zbarvení a u chovatelů ze Severní Ameriky přišel nový pohled na osvalení a typičnost některých tamních plemen, jenž se prosadila v Evropě koncem 20. století ve velkém měřítku. 

Výraznými tvary i kontrastními vzorky vyniká libanonský holub

Šlechtění holubů tvaru je obecně zaměřeno na silnou konstituci těla, dobré osvalení, rovný tvar hrudní kosti, široký postoj a utažené opeření.  Snaha o získání holubic v identickém typu a velikosti jako jsou samci je chválihodná, ale po čase naráží na limity úspěšnosti odchovu, kdy reprodukce u velkých holubic může být znatelně horší. Proto je standardy stanovená hmotnost u holubic obvykle udávána v rozmezí o 50 až 100 gramů nižší než u samců. Holubice by měly mít tělesné tvary obdobného typu jako samci, ale v lehčích konturách. Nižší hmotnost, případně i s tím spojená atraktivní kratší zadní partie, holubici zajistí lepší snůšku a snazší péči o odchovy. Kratší holubice pak eliminuje délku zadní partie u odchovů na přípustnou toleranční mez.

Žlutý šupinatý ráz moravského pštrosa byl zvětšen přes kingy

Způsob odchovu

U holubů tvaru praktikujeme takřka výhradně přirozený odchov, kdy nevyžadujeme ke krmení mladých pomoci chův. Některá plemena, mezi nimiž vynikají košoa, jsou sami jedněmi z nejvyhledávanějších chův – krmičů, pro plemena vzácnější. Holubi tvaru lépe prospívají v chovu volném než ve voliérovém, který však dnes převažuje.  

U voliérového chovu je u holubů tvaru větší náchylnost k onemocnění zažívacího traktu. Chovatel provádí opatření k získání lepší kondice chovu nejen na bázi preventivní, kam patří nejčastěji umístění chovu na rošty, jenž mohou být i ve voliéře, ale také formou preventivního očkování. Oblíbené je očkování bezpečnou injekční vakcínou Salmovac proti salmoneloze. Dnes už je dostupná i slovenská vakcina proti několika kmenům e. coli, což je další z vážných problémů, zejména při reprodukci těchto těžších plemen. Holubi tvaru netrpí tolik na respirační neduhy, ale odchovy se vyplatí vakcinovat proti nemoci mladých holubů, již způsobují převážně rotaviry, jakož i zabezpečit povinné očkování proti paratyfu.

V krmné dávce se uplatňují i větší zrniny, jako je soja, bob nebo kukuřice. Ale nikdy nesmíme holuby překrmovat, aby nezatučněli. Důležité dietetické schopnosti má ječmen, který je některými chovateli neprávem opomíjen. Osobně doporučuji i přídavek ovsa, jenž může zlepšit kondiční parametry i v chovech uzavřených. 
            
Pro některá silná plemena je typická odchovná metoda v boxech, které mají minimální rozměry asi 1x1x1 metru. Chovný pár je během sezony umístěn separátně, hnízdění tak probíhá řízeně a nedochází k šarvátkám mezi samci. Z boxů můžeme páry na střídačku pouštět i ven, čímž získají holubi na kondici. Většina plemen je při reprodukci chována společně a snahou dnešních chovatelů je udržovat svůj chov při takovém stupni prošlechtění, aby reprodukce probíhala snadno a bez komplikací. Zasazení odchovu do zimních měsíců a počátku jara přináší u odchovu větší postavy, takže předsunutí začátku chovné sezony se jistě vyplatí. 

Aspekty posuzování

Při posuzování je nejpodstatnější metodou forma hodnocení holuba v rukou. Až při uchopení holuba do dlaní pohmatem zjišťujeme, jaká je jeho reálná kondice, osvalení, stavba těla, šířka hrudi a další znaky. Toto hodnocení má základní význam v tom, že jen při pohledu z dálky o holubovi tvaru nevíme nic podstatného. U některého jedince tvoří velikost jen peří a při uchopení do rukou zjišťujeme, že je bez osvalení a naopak na pohled menší holub utaženého opeření, který může působit dojmem holuba menšího, může mít překvapivě silnou muskulaturu. Ve snaze o docílení silných postav se u řady plemen objevují chyby v ucelenosti opeření. Nejčastěji se jedná o volné opeření v podocasníku, o širší či delší opeření ocasu, jeho stříškovitý tvar, dále o volné - jakoby varhánkované - opeření křídelních štítů, špatně krytá záda, dále o rýhy na krku či hlavě nebo pozvednuté opeření v těchto partiích. Chyby struktury opeření nekompromisně trestáme. 

Říman patří mezi nejdelší holuby

Hmotnost u holubů tvaru můžeme vážit, ale není to nutností, neboť slabý jedinec nikdy nevykazuje žádoucí šířku hrudi, zobáku či hlavy a těmito znaky se od dobrého umístění zcela vymezuje. Naopak u přerostlých jedinců nám nadbytečnou hmotnost vždy prozrazuje volné a  příliš načechrané opeření. Hmotnost u holubů tvaru je zpravidla rozložena do délky, u takových plemen jako je třeba říman nebo košoa. Nebo je vměstnána do co nejkratší formy, obvykle ve tvaru postavy přirovnávané ke kvádru, kde nejlepšími příklady jsou texan, gigant nebo štraser.

Gigant modrý bělouš s typickou postavou ve tvaru kvádru

U amerických plemen vyžadujeme krytí ohbí křídel u široké hrudi zde se nacházejícím opeřením. Postavy nesmí být zatučnělé či s deformovanou hrudní kostí. Devizou bývá silný krk a široká hruď, kdy tato značná šířka se nachází i v ramenou, odkud se výrazně (trojúhelníkovitě) zužuje směrem k ocasu. Typické je i složení ocasu doslova na jedno pírko (texan, gigant, show racer a další). 

U našich národních plemen – oproti zahraničním, zejména německým – obvykle sledujeme nejen výšku, ale i šířku hlavy a zobáku, kdy preferujeme kratší a široký tvar zobáku, jakož i dobrou klenbu hlavy (čela) při její výtečné šířce. Obvyklý je u příslušných rázů i požadavek červených obočnic a pěkně prokrveného (živého) kořene zobáku. Ideálně žádáme doslova vysoké čelo, kónický tvar krku, silnou postavu a široký postoj spíše na nižších než vysokých nohách.  U výstavních plemen na bázi holuba poštovního dbáme na šířku zobáku a především na výšku a šířku dolní čelisti zobáku, která by v ideálu měla dosahovat parametrů čelisti horní. Kvalitu chovu zvyšujeme jak mezirázovým, tak zejména meziplemenným křížením. U některých plemen se uplatňuje například king, ale i další plemena, obzvláště amerického směru šlechtění. 

Tento americký výstavní má volnější opeření, osvalení nutno zjistit při hodnocení v rukou

Uniformitu typu získáváme snadno u plemen, kde není šlechtění zaměřeno na dokonalost zbarvení, u holubů kreslených a barevně náročných je tato meta jen obtížně dosažitelná. Typickými příklady jsou moravský pštros, kde je velký rozdíl mezi základními rázy a tzv. varietami nebo prácheňský káník, kde černí jsou dalece nejprošlechtěnějším zbarvením. U všech našich plemen je mimořádně vyvinutý lesk, svit a intenzita a čistota barvy. Na dokonalost zbarvení klademe důraz i u některých plemen zahraničního původu, jako jsou třeba koburský skřivan, košoa nebo rys.

Jedním z plemen šlechtěných na dokonalost zbarvení je rys

Barevnost a plemenné zastoupení

Hnědá barevná řada je holubů tvaru zastoupena u tradičních plemen třeba u římanů, jinak je velmi vzácná. Nejpočetnější spektrum barevnosti soustředí plemena „americká“ jako jsou giganti či američtí výstavní, jenž těží z barevných modifikací mandlové, andaluské, dominantního opálu a řady jiných. U holubů lalůčkovitých zase máme velmi široké spektrum barev „orientálních“, jenž se jinde nevyskytují. 

Gigant modrý kapratý - dominantní opál

Také u rodobarvého texana, kde lze rozpoznat pohlaví podle zbarvení jedince od narození po celý život, se nachází nádherné barvy

V českém holubářství jsou dodnes nejpopulárnější moravští pštrosi, které v oblibě následují giganti, texani, kingové, rysové, benešovští holubi, prácheňští káníci, koburší skřivani, slezští barevnohlávci a nově třeba američtí výstavní. Máme vynikající chovy německých výstavních holubů, kteří v posledních letech takřka ignorují naše velké výstavy. Situace se zlepšuje u košoa, kde osvětu zajišťují chovatelé přímo z Německa napojeni na př. Mestekovou.

Lahore představuje holuba tvaru s velmi náročnou kresbou, vysokým čelem a pernatými ozdobami nohou

Mondéni pomalu mizí z našich výstav

Z našich výstav mizí štraseři, maďarští obři, španělé, římani, montaubánci či  damascéni. Slušnou základnu si jakž takž udržují lahore a mondéni. Novinkami jsou exhibiční výstavní holubi, ostatní plemena se jen mihnou a vzápětí o nich není slyšet, jak se to stalo se sotobankami, gierskými holuby, polskými výstavními a dalšími plemeny.  

Soutský chocholatý patří mezi plemena u nás takřka neznámá

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý