Atraktivita holubů s výrazným rozvojem tzv. bradavičnatých znaků, tedy ozobí a obočnic, se v českém holubářství projevila v existenci tří národních plemen. Patří sem bagdeta moravská, česká i vzácná ostravská. V mezinárodním kontextu se nejčastěji setkáváme s dragouny, kariéry, indiány a norimberskými bagdetami, v míře mnohem menší s jinými plemeny s převažujícím původem v Německu či Polsku, kde tvoří cenné a neokázalé skvosty. Bradavičnaté znaky jsou úspěšně přenášeny i na jiné skupiny plemen, nejvíce na holuby tvaru a rejdiče, kde se pro dotyčná plemena dají uplatnit zkušenosti popsané v tomto díle seriálu.
Při šlechtění bradavičnatých znaků nesmíme zapomínat na to, že se vyvíjejí s věkem holubů a každá linie má jiný časový harmonogram růstu. Některá plemena, jako jsou třeba dragouni nebo česká plemena bagdet, jsou plnohodnotně vystavovatelná již prvním rokem života, u většiny dalších se však musí počkat do druhého roku života. Bradavičnaté znaky si svoji vrcholnou formu drží taky dvě až tři sezony, pak může docházet k povolení některých jejich oblastí a holubovi zůstává jen chovná, nikoliv výstavní hodnota. U většiny z plemen se nachází linie „rychlé“, u kterých je možno růst bradavičnatých znaků považovat za perfektní již v druhém roce života, kdy je vhodné takové jedince zařadit do „výstavního“ týmu. Bohužel u takových linií dochází v dalších letech k rychlejšímu vyzrávání znaků a výstavní využití nebývá dlouhé. Proto se chovatelé velmi často přiklání spíše k liniím pomalejším, kde se bradavičnaté znaky vyvíjí umírněnějším tempem, ale o to déle pak drží kvalitu a tvar.
Některé bradavičnaté znaky byly přeneseny i na rejdiče (zde pražský krátkozobý z chovu autora článku)
Všechny chovy bradavičnatých holubů po čase trápí příbuzenská zátěž, neboť chovná základna v dnešní době již není tak silná jako bývala v minulosti. Také je více než u jiných plemen prováděna selekce odchovů z hlavního páru, jenž cenné znaky nejlépe předává. Aby se zabránilo příbuzenské depresi a také z důvodu zlepšení tělesných parametrů, je možno přistoupit k meziplemennému křížení. V praxi se nejlépe uplatňují do křížení holubi tvaru, mezi nimiž vynikají američtí výstavní či giganti, tedy osvalená plemena s původem v poštovním holubovi.
Staropolský poštovní holub vyniká utvářením ozobí při jednoduchých tvarech
Jindy se mohou uplatnit někteří rackové, zejména u indiánů, kde vylepšují šířku a délku těla a pomáhají v dosažení kulatějšího tvaru hlavy a silného nasazení zobáku. U ostravských bagdet pomáhají polská plemena, u českých třeba i německý indián.
Německý indián vykazuje řadu podobných znaků s českou bagdetou
Jako univerzální plemena ke zlepšení délek slouží především extrémní bagdety francouzské nebo silnější bagdety norimberské, využívané nejvíce u bagdet moravských. Bradavičnaté znaky jsou pevně zakódovány v holubí DNA a v minulosti byli tito holubi obrovsky rozšířeni, proto je jejich obnovení po křížení s jinými plemeny až překvapivě rychlé.
Francouzská bagdeta se sice u nás asi nechová, ale pokud může nějaké plemeno přispět ke zvětšení délky krku a nohou, neexistuje nic lepšího
Tvarově umírněná štajhajmská bagdeta u nás rovněž rozšířena není
Tradiční bradavičnatá plemena byla v minulosti využívána k přenášení zpráv a na jejich bázi vznikl moderní poštovní holub. Již dávno nejsou tito holubi tímto způsobem využíváni, ale zůstal jim jeden povahový rys, který nelze plně odšlechtit. A tím je ostražitost, kterou někteří pozorovatelé zaměňují s lekavostí a roztěkaností. Aby hnízdění probíhalo co nejklidněji, je lepší využívat zastíněných budníků. Svárlivost některých plemen lze potlačit preferencí individuálních sedaček a pokud to lze i poskytnutím volného proletu. V něm tito holubi nejlépe prosperují. Vzdušné a suché prostředí holubníku, kde je zajištěn perfektní odvod vzduchu, nejlépe vyhovuje kondici ozobí a obočnic. Těmto útvarům silně vadí vlhko a prach. Jednou týdně je dobré bradavičnaté útvary zkontrolovat a případná místa, kde se drží nečistoty (např. kvasinky) omýt vodou s přídavkem hypermanganu či jinou dezinfekcí. U holubů bradavičnatých nepodceňujeme prevenci léčby trichomonázy.
Ještě než vůbec bradavičnatého holuba umístíme do výstavní klece, musíme absolvovat menší či větší kolečko předvýstavní přípravy v závislosti na plemeni a stáří holuba, kterého budeme vystavovat. Jen tak můžeme pomýšlet na úspěch na výstavě. Přípravu zasluhují obočnice, které zbavíme drobných nečistot mechanicky vlhkým hadříkem. Po oschnutí do obočnic vmasírujeme některý z pevných a nepříliš vlhkých tuků, ideálně jelení lůj. Při aplikaci tuku s vyšším obsahem vody by obočnice byly lepkavé, ulpívalo by na nich peří a jiné nečistoty po víření vzduchu v přenosce nebo na výstavě a poměrně rychle by tukový obal vysychal. Po aplikaci „suššího“ tuku lepkavost nevzniká a obočnice dlouho vydrží „živé“, což platí jak u obočnic modrošedých, tak také u světlých či žlutých a zejména u červených. Stejným tukem potřeme i prsty. Na ozobí nic takového nepatří, to musí být bíle ojíněné. Přípravu u většiny plemen zasluhuje špička zobáku, kterou srovnáme s dolní čelistí pomocí kleštiček na nehty a případné nedokonalosti v sevření čelistí či jinde upravíme jemným smirkem či pilníčkem. Dlouhodobou kondici peří udržujeme u těchto holubů kombinací dobré zdravotní kondice, opatřením proti parazitům a pravidelnou koupelí. Mějme na paměti, že často se jedná o plemena docela lekavá, kdy se vyplatí je zvykat na pobyt ve výstavní kleci dopředu. Nervozitou vynikají kariéři.
Kariér je jedním z mála plemen, kde se ve větší míře uplatňuje hnědé zbarvení
Při hodnocení (a šlechtění) kariérů si všímáme co nejvíce vodorovného držení zobáku, jenž je velmi dlouhý, silný a rovný. Délka od jeho konce po střed očí by měla dosahovat nejméně 50 mm. Hlava je úzká s plochým temenem a zakulaceným záhlavím, obočnice ve vyšším věku tříkruhové se slabým pudrem, oči u většiny rázů živě červené až oranžové. Ozobí u starších holubů vytváří útvar podobný vlašskému ořechu, přičemž dolní ozobí tvoří z uvedeného útvaru třetinu až čtvrtinu. Krk je u těchto holubů velmi dlouhý a úzký již v nasazení u trupu, v ideálu zcela kolmo nesený. Ocas i postava jsou poměrně dlouhé, ale vzhledem k celkové ohromující výšce těchto holubů a svažujícímu se držení ocasu nepůsobí zadní partie takřka nikdy dlouhým dojmem. Nohy jsou silné, velmi dlouhé a vždy neopeřené. Opeření není příliš bohaté, mělo by pevně přiléhat.
Kariér vyniká velmi vzpřímeným držením těla
U posuzování si zvláště všímáme tělesných délek, postoje, náznaku lalůčku na hrdle, načervenalých či nepravidelných obočnic a všech vad zobáku. Chovatelským pomocníkem je kárový tvar vnitřní obočnice, jenž zaručuje dokonalý odvod nečistot z očí. Vzorníky se o něm již nezmiňují. Kariéři se docela často vyskytují v hnědé barevné řadě, jenž je obecně u holubů vzácná.
Dragouni měli dříve s kariéry dost společného, ale dnes vynikají spíše protikladné znaky. Postava dragounů je perfektně opeřená a vypadá jak z kamene. K tomu se přidává úžasná šířka hrudi a dokonalé osvalení, korelující se silným postojem. Držení těla je velmi vzpřímené a tento fenomén pomáhá zmírnit i celkový dopad často delšího a bohužel i širšího ocasu.
Dragoun patří k plemenům, kde důležitější jsou znaky typu než kvalitní zbarvení
Zobák a celá horní linie hlavy jsou drženy v pozvednuté rovině, jako by holub sledoval oblohu. K široké hrudi patří široká lebka a z ní vycházející široce nasazený zobák s obdivuhodnou hloubkou obou čelistí, jenž jsou zakončeny nejspíše nejvíce tupým tvarem v holubí říši. Jedinci s hlubší dolní čelistí než horní jsou nejcennější. Na unikátní tvar hlubokého zobáku navazuje dlouhé podélně vrásčité ozobí, jenž se táhne až do poslední třetiny horní čelisti zobáku. U hlavních rázů jsou oči rubínově červené barvy, které dokládají nezdolný temperament dragounů. Obklopují je obočnice, jenž jsou u hlavních rázů modrošedé barvy, směrem k čelu největší šířky. Ve vyšším věku jsou obočnice výrazněji bradavičnaté.
Silnozobých dragounů ubývá i na akcích v Německu
Žádoucí silnozobí jedinci vykazují velmi silně nasazený krk, jenž díky tomuto jevu vypadá kratší, než ve skutečnosti je. Při hodnocení netolerujeme slabé postavy, dlouhý krk, úzkou nebo „hranatou“ hlavu, dělené ozobí, slabý či běžně držený zobák, hrubé nebo nepravidelné obočnice a nevýrazné probarvení očí.
Naši nejlepší chovatelé dragounů Kunhart a Novák zachyceni na výstavě v Lipsku
U nás chovaní angličtí indiáni často trpí na dva přehlížené fenomény. Prvním je povolený tvar (spuštění) vnitřního kruhu obočnic již v druhém roce života a pak je to absence čistozobosti. Oba tyto nešvary jsou způsobeny špatnými chovatelskými přístupy. Spuštěné vnitřní obočnice v raném věku mají příčinu v celkové kondici chovu, příbuzenské zátěži a prašném prostředí holubníku. Absence čistozobosti jde na vrub malého zapojení těch zbarvení, které by čistozobost vylepšily, zejména barevného rázu žlutého nebo šedohnědého a spojování jen intenzivně vybarvených holubů do párů.
J. Janssens se svojí chloubou - indiánem šedohnědým
Z hlediska posunu typu nám v posledních letech ukazuje cestu fenomenální belgický chovatel Jen Jansens. Jeho snaha přenést na indiána širokou, ale přitom krátkou postavu (do 24 cm), jakož i kratší, široce nasazený zobák a tvar hlavy co nejkulatější a co nejširší, již mnohokrát dosáhl reálný rozměr. Česká republika je velmocí v chovu indiánů, kde dlouhá léta vynikal chov nestora Františka Krška z Hodonína.
Cílevědomé chovy norimberské bagdety jsou u nás opravdu malopočetné
Norimberská bagdeta je u nás chována spíše okrajově, ačkoliv si zaslouží mnohem více empatie. Při jejím hodnocení si více všímáme tvarových zvláštností a délek zobáku, krku, síly hlavy a postavy, jakož i hrdého postoje a vodorovně drženého ocasu, než dokonalosti kresebné.
Ostravská bagdeta patří k nejvzácnějším plemenům s unikátními tvary
Naše trio relativně dobře známe. U bagdet ostravských v poslední době udělal ohromný pokrok Pavel Wieder, jenž v neskutečně krátké době vytvořil ustálenou linii dokonale vzpřímených bagdet s dlouhými krky, výtečně tvarovanou hlavou a perfektním postojem. Jeho linie měla jediný nešvar, a to mírně povolené opeření v křídelních štítech. Ve všech dalších znacích na dlouhou dobu ukázala, jaký pokrok lze vytvořit u národního plemene, pokud chovatel chce a umí. Dnes již př. Wieder tyto bagdety nechová a z našich výstav se tento moderní trend pomalu vytrácí. Při posuzování jej ale budeme muset vyžadovat a snažit se chovatele motivovat k práci.
Moravskou bagdetu krášlí užší špičatá chocholka
Hodnocení moravských bagdet je založeno na české myšlence o výrazné hlavě, červených obočnicích, silné postavě a krku. Do poměrně ustálené populace dodal nový rozměr atraktivní krátké partie rakouský chovatel. Z hlediska mezinárodního jsem již léta zastáncem názoru, že by se moravská bagdeta prosadila v různých koutech světa, pokud by byla více „vysoká“. Do zahraničí se tak rozšiřuje jen velmi ohraničeně.
Česká bagdeta černá s nepravou bělopruhostí
Česká bagdeta černý bělopruhý čápek ve špičkovém zbarvení i typu
Česká bagdeta chocholatá bělopruhý čápek je velmi vzácná
Česká bagdeta je chovatelsky nejumírněnějším plemenem. Její barevnost ovlivňují různé podoby modifikátoru pencil, pro které je tato bagdeta často nepravě bělopruhá nebo šupinatá, případně s probělenými nejdelšími pery, což nelze považovat za vadu. Z hlediska barevnosti jen mírně trestáme určitá zahnědnutí či jiné nevhodné efekty, obvykle se vyskytující přinejmenším v ocase, ale také s rozvahou. Česká bagdeta je holubem typu, kdy si všímáme šířky postavy, krku a hlavy, jenž je předobrazem silné stavby zobáku a dobrého rozvoje obočnic a ozobí, jenž se nesmí vzájemně dotýkat. A tam, kde se požaduje výrazná hlava se ruku v ruce objevuje delší zadní partie, již hodnotíme z uvedeného důvodu s citem.
1. výletky
2. na roční holuby a roční holubice a
3. starší holuby a staré holubice.
Jen tak je možné poměřovat tyto holuby objektivním způsobem. V každé z těchto kategorií by měl připadnout vítěz, jenž je nástinem ideálu v dalším prošlechťování plemene.
Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý
Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý
Publikováno:
26.1.2025 16:40
0 hlasy
Copyright 2025 © faunaportal.cz
Created by MVKV Solutions, s.r.o.