Jednu z nejmenších skupin okrasných holubů, ale s největším dopadem na emoce návštěvníků výstav a dalších pozorovatelů, tvoří holubi se zvláštním rozvojem pernatých ozdob. Tyto holuby jsme si zvykli nazývat strukturovými, podle ne zcela přesné definice, vycházející z předpokladu, že jejich bujné opeření vykazuje zvláštní strukturu. Pernaté ozdoby nejsou ve třídě ptáků žádné anomálie, ale platí za zcela přirozený doplněk, jehož primární význam má roli upoutání pozornosti během svatebního tance. Zatímco u volně žijících ptáků jsou obvykle nápadnější a zdobenější samci, u holubů  jsou pohlavní rozdíly neznatelné.

Způsob chovu 

Primitivní formy zvláštních pernatých útvarů vznikaly u holubů v dávných časech, kde jakýkoliv takový jev vyvolával pozornost a zájem. Podchytit a zdokonalit tyto ozdoby trvalo celá staletí, s vrcholem rozvoje dosažení dokonalosti pernatých ozdob někdy ke konci 20. století, kde se jejich kvalita tak nějak dostala na pomyslný vrchol a tam v podstatě setrvává. Spíše než s pernatými ozdobami se v posledních letech setkáváme s tendencemi vylepšit postavy, postoje a další znaky typu. Jsou to tedy holubi, kde se chovatel maximálně vyžije a může předvést, co opravdu umí. Je zde stále co zdokonalovat a vylepšovat.

Chovatele u nás sdržuje Klub chovatelů strukturových holubů

Všichni strukturoví holubi mají zobák střední délky, vesměs jsou i menších postav, takže se již z této definice jedná o prvotřídní a velmi úspěšné rodiče. Sám používám třeba čínské holuby nebo staroholandské kapucíny jako chůvy pro náročnější plemena. Spolehlivost v odchovu je sice vyšší po oteplení, ale nejsou výjimkou i úspěšné odchovy z přelomu zima/jaro, zvláště u specializovaných chovatelů. Pernaté ozdoby mohou být v některých případech handicapem během pojímání. Proto je možné je zkrátit zastřižením, kdy se soustředíme i na oblast kolem kloaky. Po tomto jednoduchém  opatření máme velmi  motivované rodiče, kteří se nám odvděčí vitálním potomstvem. 

Bílý pávík ušlechtilého typu, chov. J. Barták

Ve skupině strukturových holubů máme několik plemen, u kterých se původní chocholka zvětšila do podoby kapuce či paruky. Evidujeme zde šmalkaldského barevnohlávka, který kombinuje náročnou kresbu s dominujícím bílým zbarvením, kdy barevné jsou jen hlava s obojkem a ocas s oběma krovkami. Tento holub má sněhobílou paruku a delší rousy se supími pery.  U nás se nechová americký svatý holub, který je plnobarevnou variací na stejné téma, jen rousy a paruka jsou u nich ještě větší. Nejkvalitnějším strukturovým holubem z hlediska barvy je staroholandský kapucín, vykazující lesklé a syté barvy při atraktivní prodloužené mniší kresbě, jeho držení těla je vodorovné a paruka velmi široká, připomínající kápi mnichů kapucínů, je tedy nazývána mnohem častěji kapuce než paruka. U parukářů je paruka největší, do dokonalosti prošlechtěná, ale v poslední době se zaměřujeme spíše na typ velmi vzpřímeného, dlouhého a štíhlého holuba.

Černý běloocasý pávík prezentující atraktivitu tohoto dnes již vzácného rázu

Nejpočetnější strukturoví holubi jsou šlechtění pro krásu do vějíře rozprostřeného ocasu. Evidujeme mezi nimi nejznámějšího holuba planety, holuba pávíka, jenž je šlechtěn a vystavován jak v americkém směru, kde se jedná o nejkulatějšího holuba ze všech, s velmi širokým a nízkým postojem, hlavou pevně položenou na obrovském a uceleném vějíří. Mezi širokou veřejností je známější pávík „starého typu“, který je v několika evropských zemích vystavován jako pávík „zahradní.“ Doménou těchto holubů je rovněž vějíř, ale ten může mít i roztřepené prapory per, postavy a postoje jsou vyšší, hlava je volně nesená, tedy neleží na horní podušce (horních krovkách ocasních). Přítomný je běžně i typický potřes krku, dokazující, že pávíci jsou příbuzní s rejdiči. Největším z pávíků je indický, vykazující ohromné tělo, vzpřímeně drženou hlavu a velký vějíř, tvořící ¾ kruhu. Jeho hlavu obvykle zdobí špičatá chocholka a nohy jsou opeřené hustými rousy. Všichni pávíci se vzácně chovají i s hedvábným opeřením, které je tvořeno z per s nespojenými prapory. Holubi mají plně zachovalou termoregulaci, ale nelétají. Existují i další, lokální plemena pávíků. 

Čínský holub andaluský

Z jiného soudku je kudrnáč, jehož peří má jedinečnou, jemnější a hůlkovitou strukturu, u delších per pak vídáme typické zvlnění. Všechna pera křídelních štítů jsou nejméně jednou, ale mnohdy i vícekrát stočená do podoby kudrn. Jedinečnou škálu pernatých ozdob vykazuje i čínský holubů, kombinující sílu znaků hlavy racků s dokonalým rozvojem pernatých ozdob po celé přední ploše těla, od krčního límce, přes horní a dolní podušku až po kalhotky na nohách. Mnohdy jsou líbivé i kačírky, rostoucí některým z nich na hřbetě. Pro španělské příbuzné plemeno chorrera jsou kačírky zcela typické. Čínské holuby máme menšího i většího typu, ale u nás je rozšířen i americký typ, založený na velmi vzpřímených a krátkých postavách. 

Moderní parukář v barvě mandlové - rozprostřené - spread

Evropský seznam eviduje také dánského parukáře, ptarmigana, maďarského pávíka, limburského parukáře a také seldžuckého rejdiče, jenž je mezi strukturové holuby zařazen omylem. Naopak zajímavou novinkou jsou polští pávíci s kapucí, kombinující přednosti parukáře a pávíka v jednom holubovi. Na internetu je velmi populární fotomontáž parukáře s hustými rousy, tedy bude jen otázka času, než se plán změní ve skutečnost. 

Nejlepšího hodnocení dosahují posuzovatelé parukářů ve zvýšených voliérách

Povahově jsou „nejsložitější“ šmalkaldští barevnohlávci, jenž vznikli křížením s barevnými holuby, od nichž převzali určitou ostražitost až izolovanost. Úspěšné odchovy u nich docílíme při naprostém klidu během hnízdění. U indických pávíků, kteří jsou ze strukturových holubů největší, vybudujeme holubník s velkou podlahovou plochou a umístění hnízdních budníků v dolních částech holubníku. Někteří starší jedinci jsou tak velcí, že preferují hnízdění na zemi. U pávíků amerických se osvědčily budníky volné, bez jakýchkoliv překážek a takových rozměrů, aby se tam holubi mohli v klidu odpářit. Někteří chovatelé budníky zcela zastíní, jiní je nechávají otevřené. Pávík si prostě poradí.

Pávíci starého typu jsou docela létaví a zcela nenároční holubi, všemi směry. Kudrnáči velmi dobře prosperují ve volném i voliérovém chovu. U nich jsou výhodnější vyšší hnízda, kde nehrozí vynesení mladých z hnízd. Čínští holubi jsou rovněž zcela nenároční, spokojí se s nejmenšími budníky a hnízdy ze všech strukturových holubů. U temperamentních staroholandských kapucínů je vhodné vytvořit jim odpovídající podmínky a větší voliéru. Parukáři jsou dnes chováni převážně v boxech po páru. Jen část chovatelů preferuje společný chov, případně chov kombinovaný. Mnozí chovatelé parukářů tyto nechávají hnízdit na zemi v krabicích od banánů. Jiná plemena holubů strukturových u nás rozšířena nejsou. 

Pro výletky strukturových holubů se vyplatí postavit samostatné oddělení, kde by nejlépe prosperovali. Stačí forma voliéry se zástěnou proti nepřízni počasí (dvě strany). Z hlediska krmného je dobré přidat těmto holubům zrnin s vyšším přídavkem bílkovin. Oblíbený je nejen hrách, ale i peluška či vikev, případně granule s obsahem sóji. U plemen s oranžovýma očima nezapomínáme na kukuřici.   

Všechna plemena strukturových holubů naši chovatelé dovezli ze zahraničí a pravidelně tam nejlepší z nich doplňují chovný materiál. Byly provedeny opakované importy z různých míst Evropy i ze Severní Ameriky. Pro cílevědomé chovatele je tak nutno počítat i s určitými výdaji. Přesto jsou dnes potomci těchto dovezených holubů nabízeni za velmi lidové ceny, což by teoreticky mohlo přispět k většímu rozšíření plemen z této skupiny mezi naše chovatele. V současné době vnímám jako určitou brzdu nemožnost vystavovat pávíky starého typu na našich výstavách, jako je tomu v Německu, Polsku či jinde. Možná by tato cesta pro naše chovatele nemusela být špatnou volbou, ale naopak novou motivací. 

Novinka z Polska - pávík s parukou

Posuzování a vystavování

Pro posuzování strukturových holubů jsou důležité praktické znalosti s jejich chovem, kde i nejmenší detaily mohou být pro hodnocení důležité. Bohužel jen málo všeobecných posuzovatelů vykazuje snahu se v tomto ohledu více zdokonalit a pokud si na zkušenou berou jiná plemena, málokdy to bývají holubi strukturoví. Pro posuzování v pohybu je u plemene pavík (americký směr) zcela nezbytné hodnocení kvality ve voliérách, kde tito holubi předvádí i chůzi, symetričnost, dokonalost položení hlavy ve středu nad horní poduškou a celkový dojem. Pokud máme pávíky posuzovat jen v klecích, specializovaní posuzovatelé sebou přináší malou voliérku, kde kvalitu postoje a chůze zhodnotí aspoň u nejlepších jedinců. Před posouzením jsou vějíře pávíků amerického směru urovnány a pera srovnána v rukou šikovného chovatele, aby byl pohled na vějíř naprosto dokonalý. Pro správnou chůzi je dobré předchozí provádění klecové drezury, což konec konců platí i pro další plemena, nejen ze skupiny strukturových holubů. 

Hodnocení pávíků probíhá s nejlepšími výsledky ve voliérách

Pro parukáře je také nejlepší forma posuzování ve voliérách, ale tyto nesmí být v běžné výšce, nýbrž na zvýšeném podstavci tak, aby na ně posuzovatel neviděl shora a oni by se pak krčili a plašili. Při pohledu z boku jsou to majestátní, nebojácní a hrdí holubi. 

Ostatní strukturové holuby hodnotíme v běžných klecích, kdy pro pávíky, indické pávíky i parukáře máme stanoveno, že na velkých výstavách budou mít klece minimální rozměr 50x50x50 cm. V těchto klecích je posouzení – v rámci možností - adekvátní, holubi netrpí nedostatkem místa, nýbrž mají velkorysé podmínky pro zachování kvality pernatých ozdob. 

Obecně lze konstatovat, že hodnotíme poměr velikosti těla a rozvoje pernatých ozdob. Tento poměr by měl vždy být ve prospěch rozvoje pernatých ozdob, ovšemže při zachování správného celkového dojmu. 

U pávíků a parukářů si všímáme nejdříve postoje. Je to nejdůležitější oblast, související s mnoha dalšími znaky, jako je vyváženost těžiště těla, symetrie těla a chůze a s mnoha dalšími oblastmi, včetně dobré oplozenosti. Postoj pávíků i parukářů je maximálně posunutý dopředu, holubi imponují na špičkách prstů v naprosto vyšponovaném postoji. U pávíků jsou nohy široké a nízké, u parukářů vyšší střední, kdy spodek těla je bohatě zapeřen a holubi vypadají, jako by rostli ze země. U obou plemen si přejeme i úzká, rovná a tenká křídla, ve tvaru ostrého nože. U parukářů oceňujeme naprosto kolmé držení těla a dlouhého krku, kde velké kulaté paruce pomáhá v dokonalém pojetí i podvázání úzké a dlouhé hrudi pod parukou. 

Pávík moderního typu s ohromným vějířem - chovatel. V. Bílek

Pávíci mají postavu ve tvaru dokonalého míče nebo někdy též zaoblené krychle, kdy hlava je esovitě zahnutá směrem dozadu a její zadní část pevně dosedá na vějíř. Vějíř je tvořený nejméně 26 pery, zpravidla více jak 32 pery, rozprostřenými do kulatého vějíře, jenž se dotýká krajními rýdováky podlahy. Nedokonalost některých per vějíře je možno zachránit při předvýstavní úpravě. Jako posuzovatelé se zaměřujeme nejen na postoj, ale také správné nesení vějíře, které je dosti kolmé a nad hlavou má vynikat významná část vějíře (tzv. top tail).

Pávík s výborným top tailem

Preferujeme jedince s širšími postoji, užšími křídly, pěkně nesenými a přiměřeně velkými vějíři a ve velmi utaženém opeření. Aby malé tělíčko uneslo velký vějíř, bylo nutno získat silné běháky, které dnes mají kroužek č. 8, dříve stačila sedmička. U parukářů preferujeme hustotu, šířku a velikost paruky, bodové uspořádání růžic, které se nachází po obou stranách paruky v její dolní části. Velkou přednost mají štíhlí a dlouzí parukáři s přiměřenou zadní partií, i zde je opeření dokonale utažené. 

Jedna z povedených novinek- kudrnáč andaluský z chovu Ing. Macka

Kudrnáč bílý chocholatý kompaktního typu

Kudrnáč červený chocholatý štítník z chovu autora článku - mládě

U kudnáčů mají bělouši trochu delší postavy, ale díky tomu mají i nejlepší kudrnatost. Pokud jsou postavy široké, jejich větší délka nevadí. Naproti tomu bílí kudrnáči a někteří štítníci jsou velmi kompaktních postav a to působí také nevšedně. Kvalita kudrn je dnes absolutní, pokud hovoříme o nejlepších chovech. U lokálních chovatelů je samozřejmě různorodá. Barevný rejstřík rázů dnes rozšiřují zejména chovatelé v Orientu, v Evropě jen chovatel ze Slovenska (Ing. Macko – andaluský a andaluský bělouš). Bílí kudrnáči mají vždy oranžové oči, jsou to vybělení bělouši. Obecně není u kudrnáčů vadou širší rozložení ocasních per, neboť tato pera nejsou rovná, ale zvlněná.

Indický pávík mléčný štítník z chovu autora článku

Indičtí pávíci byli do naší země opakovaně dovezeni z předních zemí, nejprve z USA a pak z Francie. Bohužel ne vždy se podařilo kvalitu importovaných holubů udržet. Společně s pávíky a parukáři je u nich přítomno obrovské množství barevných a kresebných modifikací. Kvalitní indický pávík musí oslovit obrovskou postavou a velkým vějířem, má silný krk, velmi dlouhé a bohaté rousy a špičatou chocholku. U nás jsou často k vidění postavy malé a s tím korelující další nedostatečnosti. 

Čínský holub kompaktního typu

Čínský holub je k posuzování vděčným objektem. Máme zde několik typů, kdy společným jmenovatelem je bohatý rozvoj pernatých ozdob na přední polovině těla. Bohaté podušky nesmí být svisle dělené, což je přehlíženou vadou, stejně jako pěšinka mezi horní a dolní poduškou široká nebo nepravidelná. Kačírky na hřbetu by měly projít předvýstavní úpravou.  Kvalitněji působí jedinci s širokou hlavou a zobákem, jakož i kratší zadní partií a pozvednutou hrudí (znak amerického směru, u německého nevyžadováno). 

Staroholandský kapucín žlutý

U staroholandských kapucínů a šmalkaldských barevnohlávků je to rovněž o barvě a kresbě. Nesmíme zapomínat na široké hrudi, bohaté a široké kapuce, u kapucínů též zvláštní důraz na perlové zbarvení očí, vyšší postoj a vodorovně nesený, nepříliš dlouhý ocas. Častým nešvarem je vystavování stříkaných kapucínů, kdy u těchto není zachována prodloužení mniší kresba, kterou vyžaduje vzorník. Autor článku aktuálně šlechtí staroholandské kapucíny mandlové. Obohatit barevnou škálu plemene se daří dosud více chovatelům v USA nebo Orientu. Evropští chovatelé zdokonalují převážně jen typ. 

Voliéra šmalkaldských barevnohlávků

Co říci závěrem?

Strukturoví holubi jsou z hlediska posuzování nároční na znalost speciální terminologie. Objevují se zde pojmy jako řetěz, hříva, klobouk (parukář), límec, podušky, pěšinka, kalhotky, kačírky (čínský holub), kudrny, uzavřené prstence (kudrnáč), kapuce (kapucín), vějíř, horní poduška, dolní poduška, top tail, carriage a motion (pávík) a další. Některá plemena mají náročnou kresbu, zasluhující přísnost během posouzení, u jiných není přesnost kresby vůbec důležitá (pávík, indický pávík) a zde se zaměřujeme převážně na hodnocení typu. Vedle obecných charakteristik se v prvé řadě zaměřujeme na strukturové ozdoby, jakožto primární plemenný znak. 

 

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý