Čtenáři iFauny a posléze Faunaportálu jsou zvyklí, že jednou za rok představíme nějakou významnou výstavu. V posledních letech to byla Moravie Brno, jenž počtem zvířat korespondovala s výstavou celostátní. Na Moravii Brno jsem ale k posuzování pozván nebyl. Když jsem přemýšlel o nějaké obdobně významné alternativě, přišla mi vhod účast našich chovatelů na největší výstavě voláčů Evropy, kterou hostil ve dnech 23. a  24. listopadu roku 2024 bavorský Strasskirchen. V krásné hale tamní organizace se konají ty nejdůležitější výstavy voláčů již velmi dlouhou dobu. Ne náhodou tam zamířily i kroky mnoha českých chovatelů, aby se zúčastnili mezinárodní speciální výstavy brněnských voláčů formou sdílené speciální výstavy u příležitosti stého klubového jubilea (1924-2024).

Upoutávka upozorňující na skutečnost, že na výstavě se koná hlavní speciální výstava českého klubu u příležitosti stého jubilea

Obeslat 4. bavorskou výstavu voláčů, kde bylo k vidění na 2.600 zástupců velkého množství v Německu chovaným zástupců (27 plemen) této nepřehlédnutelné holubí skupiny a uskutečnit zde speciální výstavu našeho klubu potřebovalo notnou dávku odvahy. Členové klubu si byli vědomi, že někteří z domácích holubářů budou mít ke konání za hranicemi výhrady. Ale pokud vezmeme v úvahu, že nikde u nás nebylo přes četná jednání možno nalézt tak důstojné a okázalé prostředí, rozhodnutí bylo zcela obhájeno. 63. mezinárodní speciální výstava brněnských voláčů pořádaná německým klubem pod záštitou klubu evropského zahrnovala 1083 jedinců. Na tomto překvapivém množství se podílelo téměř 200 brněnských voláčů z České republiky, ale vidět byli hodně i Rakušané, kteří se rozhodli svoji speciální výstavu integrovat do mezinárodní taktéž a přivezli 206 holubů.

Početné hosty přívítal Friedrich Günther

Srdečná atmosféra v hale ve Strasskirchenu

Vystavování v Bavorsku mělo nezapomenutelné aranžmá s perfektní výzdobou, péčí o holuby i samotné vystavovatele, pro něž bylo přichystáno občerstvení, jídelní stoly v hale i v předsálí, kde se dalo dlouze debatovat. Bohužel velkou kaňkou na této akci bylo dvouřadé uspořádání klecí, které znamenalo, že polovina holubů byla umístěna ve spodní řadě a významně znevýhodněna. Krčící se holub, zvláště pak voláč, ještě nikdy nikoho nenadchl. Částečně i tento fenomén se odrazil na velmi přísném hodnocení holubů, kde se to jen hemžilo predikáty dostatečný a dobrý a rozhodně se toto nízké hodnocení nevyhýbalo ani holubům z České republiky a Slovenska. Přísně byly posuzovány nedostatky v ucelenosti opeření, méně již málo křížená křídla. Dále byla trestána přítomnost hrubých partií, nedokonalý výstup bérců či rozbíhavý postoj, ale ten jen někdy a někým, neboť byl často přítomen na nejvíce extrémních a tím pádem nejvíce nápadných jedincích. Devizou nejlepších brněnských voláčů bylo vzpřímené držení těla, velmi podvázané volátko vyduté výrazně i zadním směrem, přiznaná (tedy jen přiměřeně osvalená) hrudní kost obloukovitého tvaru a plynule vybíhající nohy umístěné v zadní části těla, jenž měly jen mírně v patním kloubu povolený postoj, docela úzké v nasazení a dole rozšířené tak, aby byl postoj  úzký a našlapování na špičky prstů přirozené.

Vysoké nohy modrých mají někdy tendenci k rozbíhavému postoji po křížení s anglickými BV

Mezi některé nešvary holubů patřilo hrubé tělíčko, rovný postoj bez povolení v patním kloubu, slabá volatost za krkem, přikládání prstu či ke straně držený ocas. Mezinárodní výstavu brněnských voláčů posuzovali Jan Baláš z ČR a Juraj Cintula ze Slovenska, jakož i kolegové z Rakouska, Nick Dawyd z Velké Británie, Gregor Mathieu  a Marnicq Demeur z Belgie a posuzovatelé z Německa pod taktovkou Klause Erba a Josefa Wetzela (obmani).

Modrý s pěkným vydutím volete do všech stran

V hlavním sále chovatelské haly byli přítomni nejlepší holubi v „klecích cti,“ kde byla galerie šampionů oceněných 97 body. Vynikali zde modrý pruhový holub Fritze Kleineho a červený recesivní měsíčkový od Josefa Wetzela, následovaní modrým kapratým Aloise Krumböcka a černým tygrem Fritze Kleineho.

Podle mnohých nejdokonalejší brněnský voláč současnosti patří do dílny Fritze Kleineho

Naši chovatelé zde měli rovnou čtyři zástupce, konkrétně nejlepší isabelu výstavy od Jiřího Ludvíka, nejlepšího žlutě plavého pruhového od Kamila Vajdy,  nejlepšího černého bělopruhého od Josefa Pecky a nejlepšího černého sedlatého od Vítka Dostála.

V izabelách v celé výstavě dominovali naši chovatelé Ludvík, Smíšek i Pecka

Brněnský voláč bílý s vynikajícím opeřením stehen

Nejrozšířenějším rázem celé výstavy byli bílí, kde potvrdil dlouholetou dominanci Dieter Müller, jehož svěřencům k dokonalosti opravdu mnoho nechybí. S Dieterem se známe  již opravdu dlouho a je na něm vidět, že pro české chovatele měl velkou „slabost“ již od dob, kdy Josef Svozil a další chovatelé začali navštěvovat jeho chov a recipročně výstavy. Sám do České republiky vícekrát zavítal a vždy odjížděl spokojen. Z rozhovoru s ním vyplynulo, že jeho chov by nikdy nebyl na vrcholu, kdyby nekřížil. V této oblasti jsou mu léta velkým pomocníkem holubi od Fritze Kleineho, ale nebál se ani přikřížení norvičského voláče, které také chová. Dieter říká, že jen díky křížení jsou jeho bílí v tak dobré kondici peří. „Jedinou zárukou úspěchu chovatele brněnských voláčů je křížit, křížit a křížit.“ Tato slova jsou konec konců předobrazem úspěchu také u modrých pruhových a dalších vynikajících rázů. Ale ne vždy si přineseme křížením jen dobré znaky. Musíme se pokusit maximalizovat to pozitivní a v dalších letech odstranit druhotně získaná negativa. 

Do škály brněnských voláčů již napevno patří atraktivní stříbrní na bázi mléčného faktoru

Černým dominoval bez skrupulí další chovatel ze „severu“ Fritz Kleine. Jeho holubi jsou nejen dokonalí v typu, postoji a volatosti, ale mají též syté zbarvení. Hrstku andaluských dovezli hned dva vystavovatelé. Populárnější jsou stříbrní, vzniklí na bázi rozprostřeného účinku mléčného faktoru, jenž holubům zaručuje čisté zbarvení bez příměsi pigmentových skvrn. V typu těmto holubům sice cosi chybělo, ale barva je to opravdu působivá.

Červený s perfektním postojem a vzpřímeným držením těla

Červených bylo dodáno též skromnější množství, navíc bez účasti přihlášených jedinců fenomenálního chovatele Zinka, ale byla zde řada výtečných jedinců od Svena Swedera. Jeho nejlepší holubice, jasná šampionka výstavy, obdržela však jen 92 bodů, neboť posuzovatelé museli na každém holubovi počítat ocasní pera a letky a jak chybělo jediné peříčko, automaticky byl holub zařazen do kategorie dobrý (91-92 bodů). Díky chybějícímu pírku, na výstavě konané v listopadu, kdy ještě u mnoha jedinců dobíhá přepeřování, bylo do kategorie dobrých zařazeno na této výstavě asi 30 holubů, vesměs těch lepších. U početnějších žlutých jsem byl fascinován délkou nohou, tvarem figur ale i výraznější délkou krku a přitom kulatou volatostí u jedinců z dílny Nick Dawyd – Gregor Mathieu. Ale výstavu vyhráli jiní chovatelé, především Wolfgang Wetzel a náš chovatel Marek Fila, jenž na žluté získal dokonce dvakrát 96 bodů. Jeho další chovný samec oceněný „jen“ 95 body mohl pomýšlet díky své prošlechtěnosti i na známky nejvyšší. Možná doplatil na své umístění vespod klecí. Devizou těchto holubů je nejen vzpřímené držení těla, ale i dokonale podvázaná volatost, kdy se dokonce pírka pod voletem stáčejí dozadu a vyniká tak ostrá linie mezi voletem a zúženou hrudí.

Německé chovatelství je založeno na oblibě tzv. základních rázů, kde nesmí chybět modří pruhoví. Zde jsme měli několik želízek v ohni, ale opravdu se prosadil jen Jan Baláš, jenž dovezl druhého nejlepšího chovného samce a také nejlepší chovnou holubici. S mladými holubicemi získal dvojici cen a nebýt Dominika Olzingera a Maximiliána Wenzla, dominoval by i zde.

Modří kapratí jsou dnes docela rozšířeni, slouží za rezervoár kvality

Následovali modří kapratí, kde vedle již – v úvodu  zmíněné – holubice Aloise Krumböcka a jedinců od Heiko Köhlera a Rudi Baswalda, si připsal další výtečné známky a peněžité ceny za 95 bodů Jan Baláš na mladé holubice.

Červeně plavý s výborným podvázáním volete

Trošku stranou bývají stříbřití, žlutě plaví a červeně plaví, ale neprávem, neboť zejména žlutě plaví byli dlouho dokonalým rázem s perfektními volaty a dlouhýma nohama. Čest této barvy nejlépe prezentoval náš chovatel Kamil Vajda ziskem 97 bodů. Byl jsem rád za dodání novinky – brněnských voláčů hnědě plavých.

Typově zajímavější byli modří bělouši, kde sice zvítězil Oliver Mederer, ale hodně na paty mu šlapal Jiří Ludvík, jenž dodal nejlepšího mladého holuba a výtečnou mladou holubici a získal dvě hodnotné ceny. Němečtí posuzovatelé jdou u modrých běloušů „hodně po barvě a kresbě“, ale asi to není úplně to nejpodstatnější. Po bělouších žlutě/červeně plavé řady, kde se zadařilo ziskem čestné ceny Kamilu Vajdovi, přišli ke slovu černí tygři.

Černí tygři patří k nejtypičtějším brněnským voláčům

Tento černý tygr vyniká uchvacujícím celkovým dojmem

Ani zde nenalezl konkurenci Fritz Kleine, ale pochválit musím i našeho mladšího chovatele Ondru Kabeláče, jehož holubi se sice bodově až tak neprosadili, ale byli mimořádně kontaktní až komunikativní a bylo na nich možno nalézt řadu předností. U tygrů v rázech červeném a modrém dosáhli na 94 bodů odchovanci Ondřeje Kabeláče  a Jana Baláše, který na velmi raritního modrého získal i věcnou cenu.

Modrý tygr má sice chybný nepodkleslý postoj, ale vykazuje cenné zbarvení

Čapíci bez tabulky působí jemným dojmem

Čápci pestré skladby rázů jsou naší radostí i starostí. Ovšemže dominoval jejich nestor Manfred Müller z Německa, ale na 95 bodů a čestnou cenu dosáhl i žlutý čápek Josefa Pecky. Tento náš chovatel zcela ovládl černé bělopruhé a právem obsadil místo v galerii nejúspěšnějších. Dalších bělopruhých byla jen hrstka, až na modré bělopruhé, kde se bodově mezi nejlepší vyšvihl Kamil Vajda s dvojicí čestných cen za 95 bodů a také Juraj Cintula ze Slovenska si připsal úspěch za 94 bodů a cenu na chovnou holubici. 

Modří bělopruzí patří k prošlechtěným raritním rázům

Pokud někdo nazývá královským rázem brněnského voláče holuby isabelové, pak nám zde nastaly opravdové žně. Naši chovatelé vyhráli vše, na co sáhli. U mladých holubů se prosadil Josef Pecka za 96 bodů, u mladých holubic vítěz barvy Jiří Ludvík za 97 bodů a 96 bodů, Josef Smíšek bral za 95 bodů také věcnou cenu, u chovných holubic bodoval Josef Smíšek hned dvakrát a získal dvě velké ceny za 95 a 96 bodů. Srdečně gratuluji. 

Kolekce červených měsíčkových patřila k nejštíhlejším na výstavě 

Tento červený měsíčkový vynikal nejlépe podvázaným voletem na celé výstavě

Měsíčkoví začali černými a Petr Zeman zde bral čestnou cenu za 94 bodů, nejlepší jedince překvapivě dovezlo duo Dawyd/Mathieu s velmi propracovanými detaily. U červených měsíčkových sahal po absolutoriu Josef Wetzel, jenž byl dříve vyhlášen kvalitou holubic. Nyní se nebál předvést i dokonalé samce s mimořádně podvázaným voletem a celkovou jemností.

Černý měsíčkový s pěkným tvarem volete a na tento ráz perfektním křížením křídel

Někteří z těchto jedinců by mohli být vzpřímenějšího držení těla a mít čistější zobák, ale jiné přání bychom mohli vyslovit jen stěží. I na tento ráz získal cenu náš chovatel Petr Zeman. Nejobeslanější modří měsíčkoví byli doménou Floriana Ullspergera, český chovatel Jan Baláš získal alespoň čestnou cenu. Po dalších rázech měsíčkových se ke slovu přihlásili sedlatí. Začali jsme obrovským úspěchem naše chovatele Víta Dostála, jenž zcela ovládl černý ráz, na něhož získal predikát vynikající za 97 bodů a všichni jeho holubi byli poctěni nějakou věcnou či peněžitou cenou. Čtyři další ceny získal na žluté, modré a červené sedlaté a jen tímto dokázal, proč je o jeho holuby v zahraničí takový zájem. Dvakrát se do galerie oceněných dostal i moravský chovatel Miroslav Vyoral.

V závěru výstavy předvedl novinku – andaluské měsíčkové – slovenský chovatel Jozef Siget, čímž mne velmi potěšil. Tuto novinku hodnotím jako jednu z nejzajímavějších v posledních letech. A byli to i holubi kvalitní, neboť získali dvakrát věcnou cenu.

Mandlový pěkných tvarů, ale s rozbíhavým postojem

U mandlových jsme měli vyšší očekávání a tak po jedné ceně pro autora článku a pro Jana Baláše lze brát jako zklamání. Lépe si vedl ve výstavní kategorii AOC B, kde se nijak nehodnotí barva, jakož i barva očí a třeba drápků, se svými odchovy Vít Dostál, jenž obdržel ceny dvě. Mně se velmi líbila holubice straka od Dietera Müllera, jenž měla nerozbíhavý postoj a také kulatou volatost na relativně dlouhém krku.

Tato straka jako jedna z mála vykazuje výtečné vydutí volete za krkem i při dlouhém krku

Náš klub na výstavu dovezl nádherné skleněné ceny pro šampiony. V rámci naší jubilejní speciální výstavy získaly titul šampion na jednotlivce Marek Fila za žlutého, Kamil Vajda na pruhového, Jiří Ludvík na bělopruhého (isabela) a Vítek Dostál za kresleného (sedlatý). V soutěží kolekcí získali absolutorium Marek Fila na jednobarevné (žlutí), Jan Baláš na modré pruhové, Josef Pecka na bělopruhé a Vítek Dostál na kreslené.

Naši chovatelé se o sobotním večeru zúčastnili slavnostního banketu a schůze evropských chovatelů brněnských voláčů v nedalekém hotelu, kde dobrá hudba a zábava přispěly k budování jedné velké evropské rodiny, jejíž jsme již pevnou a nedílnou součástí. 

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Fotografie: Mgr. Bc. Alexandr Veselý