

Celosvětově rozšířené závažné virové onemocnění postihující centrální nervovou soustavu všech teplokrevných živočichů, tedy i člověka. To je vzteklina (rabies).
Přestože v Evropě dnes již existuje poměrně účinná prevence v boji proti tomuto onemocnění (očkování lidí i zvířat), v mnoha dalších částech světa se stále jedná o významný zdravotní i veterinární problém.
Vzteklina je vysoce nakažlivé akutní virové onemocnění, jehož původcem je RNA virus rodu Lyssavirus. Virus napadá centrální nervovou soustavu teplokrevných živočichů (savců). Jedná se o onemocnění přenosné ze zvířete na člověka, resp. z nakaženého jedince na všechny teplokrevné živočichy.
K nakažení dojde nejčastěji pokousáním a následným přenosem prostřednictvím infikovaných slin.
Mezi klinické příznaky nemocných zvířat patří především změny chování (především podrážděnost až agresivita), bolestí svalů, nadměrné slinění, reakce na světlo a paréza až paralýza. Onemocnění končí u psů smrtí, resp. utracením zvířat.
Pokud se klinické příznaky rozvinou u člověka, je pro něj toto onemocnění téměř vždy smrtelné.
Jedinou vhodnou ochranou je očkování psů proti vzteklině již od mladého věku. V České republice je nezbytná vakcinace rovněž jezevců a lišek chovaných v chovaných v zajetí.
Česká republika je od roku 2004 až do současnosti oficiálně zemí vztekliny prosté. Tento dlouhodobý stav je dán především souborem preventivních opatření proti vzniku a šíření vztekliny, jako je ze zákona povinná vakcinace psů nebo orální vakcinace volně žijících zvířat vnímavých na toto onemocnění. V rámci prevence rovněž Státní veterinární správa i nadále monitoruje zvířata na našem území sloužící jako rezervoár vztekliny. Zvířata podezřelá na nakažení musí být neprodleně vyšetřena.
Pokud se podíváme hlouběji do historie, vzteklina se na našem území vyskytovala v poměrně znepokojivém množství. Na počátku 19. století hovoří zdroje o několik set případů vztekliny u psů, koček a dalších zvířat ročně. Ve 20. letech 20. století se jednalo o 400-600 potvrzených případů, z nichž převážnou část nemocných představovali psi. Dochází rovněž k úmrtí v důsledku vztekliny také v lidské populaci
Po 2. světové válce se vzteklina přesouvá z měst a vesnic do přírody. Hlavním rezervoárem se stává liška obecná. Největšího rozšíření vztekliny na našem území bylo zaznamenáno roku 1984. Jednalo se o 2232 potvrzených případů, drtivou většinu z nich u lišek.
Významné opatření v boji proti tomuto onemocnění na našem území nastává v roce 1953, kdy byla nařízená povinná vakcinace psů proti vzteklině.
Roku 1989 byla na části našem území (Klatovy, Domažlice, Tachov) zahájena také orální imunizace u volně žijících zvířat (lišek). V dalších letech došlo k rozšíření tohoto území.
Princip orální vakcinace spočívá v ukrytí očkovací látky uvnitř návnady. Návnada slouží jako potrava pro lišky, při jejím pozření dojde ke kontaktu s očkovacím virem a vytvoření imunity zvířete.
Díky těmto opatřením dochází k významnému útlumu onemocnění mezi volně žijícími zvířaty. Orální vakcinace lišek se prováděla 2x ročně. Od roku 2002 nebyl na našem území potvrzen žádný pozitivní případ vztekliny a roku 2009 byla orální vakcinace lišek ukončena.
V nedávné době, roku 2015, byla vzteklina na našem území potvrzena u netopýra. Česká republika však statut země vztekliny prosté neztratila.
V některých evropských zemích se vzteklina bohužel vyskytuje až do současnosti.
Z okolních jsou případy vztekliny hlášeny z Polska a Slovenska. Nutno podotknout, že se jedná o malé množství pozitivních případů ročně. K datu únor 2025 jsme se na západním Slovensku mohli setkat se 2 ohnisky nákazy vztekliny, v Polsku (převážně na západě země) se jednalo o 6 ohnisek. Malé množství případů hlásí také Rumunsko nebo Moldavsko.
Nakažení člověka je ve státech Evropské unie spíše raritou. V roce 2023 byl na území států Evropské unie (resp. Evropského hospodářského prostoru EHP) zaznamenán pouze 1 případ vztekliny u člověka. Největší riziko nakažení člověka nastává při cestování mimo Evropu do zemí, kde se vzteklina ještě stále vyskytuje.
Vzteklina je celosvětově rozšířené onemocnění. Protože většina států mimo EU nemá stanovena žádná preventivní opatření proti vzteklině nebo opatření na tlumení tohoto onemocnění, s nákazou se ve státech třetích zemí můžeme setkat poměrně běžně.
K nejvíce úmrtím v důsledku nakažení vztekliny u člověka dochází v rozvojových zemí Afriky a Asie.
Autor textu: Monika Kučerová
Fotografie: Adobe Stock
Zdroje:
Státní veterinární ústav Praha
Státní veterinární správa České republiky
Evropský informační portál o očkování
Publikováno:
VČERA 20:56
0 hlasy

Copyright 2026 © faunaportal.cz
Created by MVKV Solutions, s.r.o.