Impozantní, robustnější mečovka, která byla do roku 1990 považována za poddruh mečovky xiphophorus montezumae, byla popsána jako samostatný druh až v roce 1990 (Rauchenberger, Kallman/Morizot). Žije v rychle tekoucích horských potocích a řekách se štěrkovým podložím, často chudých na vegetaci. Lze ji nalézt až do výšky 1200 m nad mořem v mexickém státě San Luiz Potosí.

Dospělý samec bez mečíku může ve vhodných podmínkách dorůst až 5 cm a samička přibližně o centimetr více. Jak její místo výskytu napovídá, je tato mečovka horská vhodná do chladnějších nádrží. Zimní pokles teploty na nějakých +17 °C snáší velice dobře i z dlouhodobějšího hlediska, respektive by se jí takto nízká teplota měla dopřát po dobu alespoň 6 až 8 týdnů, aby si odpočinula. U tohoto druhu mečovky je vhodné zvolit nádrž o objemu 200 l, jsou to vitální ryby, které jsou nepřetržitě v pohybu. Akvárium je dobré zčásti osázet rostlinami, aby se měl kam ukrýt potěr, ale především také samice před dotírajícími samci.

Jedno z chovných akvárií pro menší skupinu mečovek horských

V mém chovu je xiphophorus nezahualcoyotl z lokality Rio Tamesi Ocampo od roku 2014. S čistým svědomím můžu říci, že to jsou moje nejoblíbenější přírodně zbarvené mečovky, ač rozhodně nepatří mezi ty nejbarevnější, k těm bych řadil zcela určitě sytě červené xiphophorus helleri z Yucatánského poloostrova, nebo rovněž červené přírodní mečovky xiphophorus alvarezi z Guatemaly, ale o nich se zmíním třeba v nějakém budoucím článku.

Starý, ale stále aktivní samec nahánějící protějšek

I když se budu opakovat, volil bych chov větší skupiny, a to hned z několika důvodů. Jednak, jak je známo, drtivá většina živorodek jsou hejnové ryby, cítí se tak nejlépe a i mnohem více prosperují, jednak se tak rozptýlí aktivita a neustálé nahánění samic ze strany samců za předpokladu, že chovné hejno bude obsahovat převahu samiček. V neposlední řadě jde o důvod estetický. Kdo měl někdy možnost tyhle mečovky chovat, nebo byť jen pozorovat, určitě ví, o čem mluvím. Pozorování skvostných samců, jak si vzájemně imponují, nebo se předvádějí před samicemi a snaží se je zaujmout široce rozevřenými ploutvemi, je neuvěřitelný zážitek, který se prostě neomrzí.

Dospělý pár, u samečka je dobře zřetelný pěkně lemovaný mečík

Někteří jedinci se mohou dlouhou dobu tvářit jako samice, jsou robustní a bez mečíku, až později se u nich začne tvořit ocasní mečík a být zřetelné gonopodium

Jelikož to jsou všežravci, v přírodě loví různý hmyz, buchanky a sem tam si zobnou i něčeho zeleného. Mají větší tendenci požírat i svůj vlastní potěr oproti druhům převážně býložravým, proto, jak jsem uvedl výše, je z tohoto důvodu vhodné volit zarostlejší akvárium, nebo březí samici přelovit do porodničky. Jakmile potěr v akváriu přežije prvních několik týdnů a dosáhne velikosti nějakých 1,5 cm, dospělé ryby ho již tolerují a při dostatečném krmení ho nenapadají. Krmení snažím situovat spíše k živočišné formě, jako je různé mražené krmivo, když je možnost, tak i živé.

Krásný mohutný samec xiphophorus nezahualcoyotl

Z komerčně vyráběného se mi osvědčil mix malawi a lyofilizované nitěnky v kostkách nebo formou vloček. Zároveň jednou týdně dostanou i vločkovou spirulinu, abych doplnil i stravu rostlinnou. Osobně moc rád tyhle mečovky letním, jejich barvy a vzor je při podzimním výlovu překrásný, jako většině ryb jim venkovní pobyt prospěje a také se skupina rozroste o nějaké to mládě. Co se týče agresivity, nepovažoval bych je za nějaké rváče. Svoje problémy a postavení v hierarchii řeší souboji, kdy si navzájem imponují, ale nenapadají se.

Typicky vztyčená hřbetní ploutev, kterou můžeme pozorovat při námluvách i při imponování dvou samců

Moje akvárium obsahuje v současné době menší skupinku o počtu přibližně 15 ks ryb a ve druhém akváriu je potěr různého stáří, který držím odděleně, abych o druh nepřišel úplně, kdyby se s chovnou skupinkou něco stalo. Tento postup, kdy odlovím alespoň pár mladých a umístím je jinam do samostatného akvária, se v podstatě snažím praktikovat u většiny ryb, jelikož přírodní živorodky jsou velice špatně dostupné, a bývá tak problém doplnit stav po úhynu.

Za těch přibližně 10 let, co je chovám, jsem u nich nemoci nijak zvlášť nepozoroval, při dodržení čisté vody jsou z nich ryby poměrně odolné. Pokud by někdo chtěl začít s chovem přírodních mečovek (kdy celkově patří rod xiphophorus ke složitějším rybám), tak spolu s xiphophorus alvarezi, helleri je i x. nezahualcoyotl vhodný kandidát. Chce to však trpělivost se sháněním jedinců do chovu, protože to není běžný sortiment inzertních nabídek, reálnější je spíše šance se k nim dostat takzvaně přes někoho.

V měsíci lednu, ryby odpočívají v chladnější vodě, lehce pod +20 °C a nabírají síly na nadcházející chovnou sezonu. Přibližně začátkem února jim za pomocí topítka s termostatem začnu pozvolna zvedat teplotu a předkládat více mražené potravy, abych je vyprovokoval k reprodukci. Když zimuji jakýkoli druh ryby, s příchodem chladné vody a kratších dnů začínám podávat „chudou“ potravu, krmím spíše komerčními krmivy a sem tam dostanou jednou, někdy dvakrát týdně něco mraženého. Důvod je takový, že když se pak voda oteplí, den prodlouží a společně s tím začnu podávat pestrou stravu, mnohem ochotněji se množí. Samička rodí 20-30 drobných mláďat, kterým předkládám v prvních dvou až třech týdnech převážně živé, vylíhlé nauplie žábronožky solné, které občas vystřídá prachové komerční krmivo. V budoucnu bych se chtěl na mečovky horské více zaměřit a zvětšit chovnou skupinu. Je to druh, který u mě bude mít vždy stabilní místo.
 

 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský