Vodní prvek v zahradě je vždy vítaným zkrášlením části pozemku. Přitahuje vodní i suchozemský hmyz a často i impozantní a pestře zbarvené vážky, ptactvo využívá mělčiny ke koupání, různí malí savci sem chodí uhasit žízeň v horkých dnech. Pod vodou se prohání jeseteři, koi kapři, někdy až úctyhodných rozměrů, břehy pokrývá vegetace a časně z léta kvetou lekníny.

To je takový ten klasický scénář zahradního jezírka, se kterým se setkáme nejčastěji. Provoz i samotné pořízení všeho potřebného se může vyšplhat k vyšším finančním částkám (filtrace, UV lampy, fontánky, čerpadla na vodopády, chemie a další komponenty). Nicméně je ještě další způsob, jak se všemu drahému vyhnout, a přesto si užívat neokoukané až exotické zákoutí zahrady. Níže popíšu poznatky v chovu akvarijních ryb, respektive některých vhodných kandidátů pro celoroční chov v jezírku, a to celé bude podtrženo mrazuvzdornou exotickou vegetací na jeho břehu. Vždy mě lákalo mít na zahradě něco neobvyklého, něco, co není úplně běžnou záležitostí, a nějak spojit tropické rostliny, vodní plochu a akvarijní ryby, prostě si na zahradu přinést kousek exotiky, a přesto za to moc neutratit.

Úplně první jezírko, kam byly v roce 2014 vypuštěny kardinálky

Jelikož mě už odmala zajímaly tyhle věci, měl jsem jisté teoretické a v některých případech i praktické zkušenosti. Zbývalo to jen doladit, zaměřit se na určitou oblast, nasbírat další informace a začít zkoušet. V roce 2014 jsem se do toho tedy pustil. Vykopal jsem na zkoušku menší jezírko o přibližně 2 m v průměru s hloubkou okolo 1 m. Ještě před tím jsem ale musel zvolit rybí osádku, ideálně z těch druhů, které pocházejí z co nejpodobnějších klimatických podmínek, jaké jsou v zimě u nás. Po přečtení mnoha článků o tom, jaké má daný druh v přírodě v zimním období podmínky, kde všude se dokázal adaptovat, jak je přizpůsobivý, jaké druhy se chovaly například okolo roku 1900 ve studených akváriích v nevytápěných místnostech, nemohla volba padnout na jinou rybu než na kardinálku čínskou (tanichthys albonubes). Zná ji každý akvarista, ale jen málokdo už ví, že je to endemit „bílé hory“, kde mrzne a sněží.

Večerní stmívání uprostřed studené zimy v podhůří Orlických hor v malé vesničce Záměl

Často o ní bylo zmiňováno, jak byla chována v nevytápěných akváriích ve studené vodě, kde prosperovala a z jara s příchodem oteplení se ochotně třela. Nicméně ryby těchto parametrů jsou dávno pryč. Současné akvarijní populace jsou již z generace adaptované v zajetí na teplou vodu a venku by nepřežily. Z přírody se ryby naštěstí nedovážejí, jelikož jsou ve své původní domovině čím dál vzácnější a jejich budoucnost je nejistá. Naštěstí se mi ale podařilo sehnat ryby, které byly drženy v chladnější vodě. U nich byla podstatně vyšší šance, že se nějakým způsobem přizpůsobí studenější vodě s příchodem dalších generací, kterým jsem vždy snížil o několik stupňů vodu v době zimování. Nakonec se tak stalo a já v roce 2014 vypustil hejno do připraveného jezírka.

Pohled, který přináší jistou úlevu, konec zimy a tající silný led

Přišla první zima a pro mě období očekávání, jak vše dopadne. Když konečně dorazilo jaro a s ním oteplení, netrpělivě jsem vyhlížel, zda kardinálky uvidím. Bohužel kdykoli jsem přišel k jezírku, bylo tam „mrtvo“. Smířil jsem se tedy s tím, že to nevyšlo. Jednoho dne tam však byly, nebylo jich mnoho, jednalo se o pár jedinců, ale byla tam obě pohlaví. Přežily ty nejsilnější a nejzdravější ryby, které předaly své geny dalším generacím. Každá nová generace byla adaptovanější na studenou vodu, až se za několik let vytvořila stabilní populace, která v jezírku žije a množí se do současnosti.

Rájovec macropodus ocellatus, ukrývající se v řasách

Tohle původní menší jezírko zaniklo, přišel čas vybudovat větší, hezčí a především hlubší, kdy v hluboké vodě je mnohem stabilnější teplota i při těch nejsilnějších mrazech, a ve spodní části se tak drží příznivá teplota +4 °C až +5 °C. Zhotovil jsem rybníček o průměru 400 cm s hloubkou necelých 180 cm a množstvím různých mělčin.  Jak to tak bývá, u jednoho druhu nezůstalo a postupně přišly do jezírek druhy nové a neméně zajímavé. Vhodný adept byl kvůli výskytu nádherný halančík paraphanius alexandri (dříve aphanius mento), pocházející z tureckého města Elbistan, kde mají podobné zimy jako u nás, rájovec čínský (macropodus ocellatus), který se adaptoval v povodí řeky Amur v Rusku, a medaka japonská (oryzias latipes), v jejímž případě mrzne a sněží i v tom nejsevernějším místě výskytu.

Samec halančíka paraphanius alexandri z lokality Elbistan – Turecko

U posledně jmenovaného druhu se mi bohužel nepovedlo v tu dobu sehnat přírodně zbarvené jedince, a tak v jednom menším jezírku žije stříbrná forma spolu s paraphanius alexandri a v druhém jezírku společně s kardinálkami, rájovci a halančíky žije forma zlatá. Nejen že to nezůstalo pouze u jednoho druhu, ono to nezůstalo ani u jednoho jezírka. V současné době jich mám více, i když výše popsané je největší s největším počtem druhů. Před téměř dvěma lety se mi díky kolegovi povedlo ze zahraničí sehnat medaky japonské v přírodních barvách a ještě ke všemu lokalitní, jedna populace pochází z Jonaga v Japonsku a druhá z Aiči-kenu.

Mezi listy leknínů se prohánějí zlaté medaky oryzias latipes

Jonago populace dostane v budoucnu svůj menší, hlubší rybníček, ve kterém pak již zůstane natrvalo. Jak jsem uvedl, je hezké mít něco neobvyklého v jezírku. Když už to jsou exotické ryby, bylo by hezké mít trochu exotiky i kolem jezírka, což byl v celém projektu ten nejsnadnější úkol. Břeh jsem osadil banánovníky, kapradím a orchidejemi. O kousek dál rostou stromové juky, masožravky, kaktusy, vše mrazuvzdorné a odolné vůči našim podmínkám.

Kousek od rybníčku rostou různé kaktusy, tento měří okolo 80 cm

Břeh jezírka lemuje několik mrazuvzdorných banánovníků musa basjoo

Pěstuji je bez jakéhokoli vytápění v polykarbonátových krytech tak, jak to mnozí znají při pěstování palem, citrusů a podobných rostlin. O kousek dál rostou fíkovníky a tomel (kaki), mrazuvzdorných rostlin s různými podmínkami je mnoho, a tak je z čeho vybírat.

Ve volné vodě je možné zahlédnout medaky, mělčiny lemují řasy, do kterých se ryby třou

Jezírko pro přírodní yonago medaky japonské, kde budou jako samostatný druh, osadím čajovníkem čínským, který je rovněž mrazuvzdorný, a banánovníky musa basjoo. Aby byl vodní život v největším jezírku ještě zajímavější, byla mi před lety věnována populace přírodně zbarvených krevetek neocaridina davidi, již uvyklá na chov v rybníčku. U všech druhů, které žijí venku či zimují pod ledem, jen udržuji otvor, aby mohly unikat plyny.

Zákoutí mezi dvěma rybníčky doplňuje posezení u ohniště

Závěrem musím říct, že kromě oryzias latipes, které se vždy silně namnoží, není možné ode mě zbylé druhy získat. Není to tím, že bych nechtěl, ale protože jejich počty si drží určitou hranici a já ji nechci narušovat odlovem jedinců. V neposlední řadě je nutné mít jezírko bez přítoku a odtoku do volné přírody, aby se tak zamezilo úniku. Ač je malá šance, že by jedinci v přírodě dlouhodoběji přežili, jelikož je tam mnohem více překážek, které by museli překonat, stále platí, že žádný nepůvodní organismus do naší přírody nepatří.
 

Autor textu: Luboš Jedlinský

Autor fotografií: Luboš Jedlinský