Jsou naprosto nejlepším krmivem, které můžeme halančíkům nabídnout, obzvláště pro halančíky rodu Nothobranchius, kteří se v přírodě živí převážně jimi.

 

• Chov – Jednou z možností jak získat larvy je i samotný chov. Máme-li zahrádku, je nejjednodušší způsob použít nádoby na dešťovou vodu (plastové či plechové barely). Larvy se samozřejmě samy v těchto nádobách vyskytují, ale chceme-li zvýšit jejich produkci, můžeme přidat trochu slepičího nebo králičího trusu, cca ½ hrsti na 200 litrů a trošku sena. Seno je vhodné zavěsit na okraj barelu tak, aby se nepotopilo. Na něm se následně vytvoří řasa s mikroorganismy, jimiž se larvy živí. Nejlépe je založit více barelů, máme pak stále velmi kvalitní krmivo, u kterého nemusíme mít strach ze zavlečení nemocí. Na lov larev nám v takovém případě stačí pouze akvarijní síťka nebo punčocha, záleží, jak velkými larvami chceme krmit. Je samozřejmě možné,  přelít je přes sadu sítek s různými rozměry oček a tím je roztřídit podle velikosti. Máme-li larev nadbytek, můžeme je zcela jednoduše zamrazit a máme kvalitní krmivo na zimu.

     

        Další zajímavý způsob je vypěstování larev přímo z vajíček - z přírody   (z místa, kde víme, že se larvy vyskytují), nejlépe však z barelu, ve kterém larvy chováme. Při důkladném pozorování zjistíme, že u stěny, sena nebo jen tak plovoucí na hladině, se pohybují útvary velikosti přibližně 2 x 10 mm, vypadající jako „malá lodička“. Není to nic jiného než vajíčka komárů. Ty opatrně sesbíráme a doma dáme do misky s malým sloupcem vody. Někdy již po několika hodinách, obyčejně však do tří až pěti dnů, záleží na teplotě vody, se líhnou asi 2 mm velké larvičky, které jsou výborným krmivem pro potěr, jenž po nich rychle roste.

 

• Lov -  Nemáme-li místo, kde můžeme komáry chovat, nezbývá nám nic jiného, než si je nalovit v přírodě. Výhodou komářích larev je, že se vyskytují téměř všude, najdeme je jak v lesích, tak ve městech, v malých, stojatých kalužích a tůních bez ryb. Nejvíce larev získáme brzy na jaře a dále pak na podzim, ale jinak se dá říci, že jsou k mání od jara do podzimu. Protože dýchají atmosférický kyslík, dokáží přežít i ve vodách značně teplých, bez kyslíku. K jejich lovu je zapotřebí síťky s jemnými oky (monofil, punčocha), abychom chytili i ty nejmenší larvičky, chceme-li nalovit larvy větší, stačí i akvarijní síťka. Protože tyto kaluže jsou většinou s nízkým sloupcem vody, stačí síťka o délce 30 – 100 cm. Velmi vhodná je síťka čtvercová, protože se lépe hodí ke sběru z hladiny, kdežto pro kulatý tvar síťky potřebujeme větší hloubku. Transport larev je nejlepší na vlhkém plátně, které je napnuto v rámečku a uschováno v igelitovém sáčku. Larvy potřebují vlhko a atmosférický kyslík. Takto je můžeme přepravovat na velké vzdálenosti. Nebo je možné převážet larvy v PET láhvi, či kbelíku, vždy dáváme velmi málo vody a co nejvíce vzduchu.

 

• Uskladnění – Larvy je nejvhodnější uskladňovat v chladu, to znamená ve sklepě, a nebo v lednici (v PET láhvi s trochou vody). Vyrobíme si tak živou konzervu a při krmení je stačí pouze odlévat i s vodou do akvária. Takto v chladu můžeme uskladnit  rovněž vajíčka. Larvy ani vajíčka se v chladu nevyvíjejí a vydrží nám několik dnů až týdnů.

 

• Krmení – Při krmení je třeba dávat pozor, abychom nepřekrmili, protože z larev se samozřejmě vylíhnou komáři, kteří by nás obtěžovali svým bzukotem a ani jejich bodnutí by nebyla příjemná. Tomu můžeme předejít velmi těsným krycím sklem. Vylíhlé komáry necháme klidně v nádržích, kde je později sežerou ryby, obzvláště rodu Epiplatys. Zjara nám vylíhnutí hrozí jen výjimečně, ale na podzim je nebezpečí větší, protože larvy neprocházejí shodným vývojem a najdeme mezi nimi jak jedince těsně před vylíhnutím, tak i ty nejmenší. Proto doporučuji zvýšenou opatrnost.

 

• Lov – V přírodě se pakomáři vyskytují v pomalu tekoucích potůčcích s bahnitým nebo písčitým dnem. Larvy bývají schovány v bahně v tenkých trubičkách, takže při pohledu na dno nejsou vůbec vidět. Pouze při velkých mrazech vylézají do středu toku, kde je můžeme zahlédnout jako červené skvrny, takto nejlépe zjistíme místo jejich výskytu. Lov není tak snadný jako u komárů, protože potřebujeme více času i prostoru. Je nutné mít sítko (velikost oček 1 x 1 mm) a naběračku. Z místa, kde víme, že se pakomáři vyskytují, nabereme směs jílu a písku a dáme ji do sítka. Pak tak dlouho propíráme, až se nám objeví čisté larvy, popřípadě larvy v trubičkách. Ty po příchodu domů ještě propereme a uložíme na větší síto, které musí ležet na hladině vody. Larvy časem přelezou dolů, nečistoty zůstávají na sítu. Pak larvy scedíme a můžeme krmit, uskladnit je, nebo po případě zamrazit.

Koretry