logo
  • INZERCE
  • DISKUZE
  • AKCE
  • ČLÁNKY
  • Přihlášení
  • Oblíbené
logo

Jak nakrmit halančíky ? Díl 1.

       Jednou z velmi diskutovaných otázek je krmení halančíků. Živé, mražené nebo suché krmivo? Přiznám se, že po přečtení literatury v mých začátcích mě velmi odrazovala skutečnost, jak bývá uvedeno, že halančíci přijímají pouze živou potravu. Bydlím v panelovém domě ve městě a představa živého krmiva se mi zdála nemožná.

V zásadě můžeme krmivo rozdělit na:

1)  živé             

  • lovené v přírodě
  • z vlastního chovu

2)  mražené

3)  suché (vločky, granule apod.).

       Musím však zcela souhlasit s literaturou, že nejlepší krmivo je potrava živá, ryby po ní rychle rostou a samičky se výborně zaplňují jikrami. Ale velmi dobře lze použít i kvalitní krmivo mražené.

Krmivo lovené v přírodě

Černé komáří larvy
       Jsou naprosto nejlepším krmivem, které můžeme halančíkům nabídnout, obzvláště pro halančíky rodu Nothobranchius, kteří se v přírodě živí převážně jimi.
 
• Chov – Jednou z možností jak získat larvy je i samotný chov. Máme-li zahrádku, je nejjednodušší způsob použít nádoby na dešťovou vodu (plastové či plechové barely). Larvy se samozřejmě samy v těchto nádobách vyskytují, ale chceme-li zvýšit jejich produkci, můžeme přidat trochu slepičího nebo králičího trusu, cca ½ hrsti na 200 litrů a trošku sena. Seno je vhodné zavěsit na okraj barelu tak, aby se nepotopilo. Na něm se následně vytvoří řasa s mikroorganismy, jimiž se larvy živí. Nejlépe je založit více barelů, máme pak stále velmi kvalitní krmivo, u kterého nemusíme mít strach ze zavlečení nemocí. Na lov larev nám v takovém případě stačí pouze akvarijní síťka nebo punčocha, záleží, jak velkými larvami chceme krmit. Je samozřejmě možné,  přelít je přes sadu sítek s různými rozměry oček a tím je roztřídit podle velikosti. Máme-li larev nadbytek, můžeme je zcela jednoduše zamrazit a máme kvalitní krmivo na zimu.
     
        Další zajímavý způsob je vypěstování larev přímo z vajíček - z přírody   (z místa, kde víme, že se larvy vyskytují), nejlépe však z barelu, ve kterém larvy chováme. Při důkladném pozorování zjistíme, že u stěny, sena nebo jen tak plovoucí na hladině, se pohybují útvary velikosti přibližně 2 x 10 mm, vypadající jako „malá lodička“. Není to nic jiného než vajíčka komárů. Ty opatrně sesbíráme a doma dáme do misky s malým sloupcem vody. Někdy již po několika hodinách, obyčejně však do tří až pěti dnů, záleží na teplotě vody, se líhnou asi 2 mm velké larvičky, které jsou výborným krmivem pro potěr, jenž po nich rychle roste.
 
• Lov -  Nemáme-li místo, kde můžeme komáry chovat, nezbývá nám nic jiného, než si je nalovit v přírodě. Výhodou komářích larev je, že se vyskytují téměř všude, najdeme je jak v lesích, tak ve městech, v malých, stojatých kalužích a tůních bez ryb. Nejvíce larev získáme brzy na jaře a dále pak na podzim, ale jinak se dá říci, že jsou k mání od jara do podzimu. Protože dýchají atmosférický kyslík, dokáží přežít i ve vodách značně teplých, bez kyslíku. K jejich lovu je zapotřebí síťky s jemnými oky (monofil, punčocha), abychom chytili i ty nejmenší larvičky, chceme-li nalovit larvy větší, stačí i akvarijní síťka. Protože tyto kaluže jsou většinou s nízkým sloupcem vody, stačí síťka o délce 30 – 100 cm. Velmi vhodná je síťka čtvercová, protože se lépe hodí ke sběru z hladiny, kdežto pro kulatý tvar síťky potřebujeme větší hloubku. Transport larev je nejlepší na vlhkém plátně, které je napnuto v rámečku a uschováno v igelitovém sáčku. Larvy potřebují vlhko a atmosférický kyslík. Takto je můžeme přepravovat na velké vzdálenosti. Nebo je možné převážet larvy v PET láhvi, či kbelíku, vždy dáváme velmi málo vody a co nejvíce vzduchu.
 
• Uskladnění – Larvy je nejvhodnější uskladňovat v chladu, to znamená ve sklepě, a nebo v lednici (v PET láhvi s trochou vody). Vyrobíme si tak živou konzervu a při krmení je stačí pouze odlévat i s vodou do akvária. Takto v chladu můžeme uskladnit  rovněž vajíčka. Larvy ani vajíčka se v chladu nevyvíjejí a vydrží nám několik dnů až týdnů.
 
• Krmení – Při krmení je třeba dávat pozor, abychom nepřekrmili, protože z larev se samozřejmě vylíhnou komáři, kteří by nás obtěžovali svým bzukotem a ani jejich bodnutí by nebyla příjemná. Tomu můžeme předejít velmi těsným krycím sklem. Vylíhlé komáry necháme klidně v nádržích, kde je později sežerou ryby, obzvláště rodu Epiplatys. Zjara nám vylíhnutí hrozí jen výjimečně, ale na podzim je nebezpečí větší, protože larvy neprocházejí shodným vývojem a najdeme mezi nimi jak jedince těsně před vylíhnutím, tak i ty nejmenší. Proto doporučuji zvýšenou opatrnost.
 
Larvy pakomárů neboli „patentky“
       Jsou dalším kvalitním krmivem pro halančíky. Bývají známější jako mražené tabulky, které koupíme v obchodě. Lépe je však krmit patentkami živými, jež můžeme získat lovem, nebo je lze také zakoupit (přímo u firmy, která je mrazí, nebo u profesionálních akvaristů), v obchodech se zpravidla neprodávají a obchodníci je ani nenabízejí kvůli vysokému riziku vylíhnutí.

• Lov – V přírodě se pakomáři vyskytují v pomalu tekoucích potůčcích s bahnitým nebo písčitým dnem. Larvy bývají schovány v bahně v tenkých trubičkách, takže při pohledu na dno nejsou vůbec vidět. Pouze při velkých mrazech vylézají do středu toku, kde je můžeme zahlédnout jako červené skvrny, takto nejlépe zjistíme místo jejich výskytu. Lov není tak snadný jako u komárů, protože potřebujeme více času i prostoru. Je nutné mít sítko (velikost oček 1 x 1 mm) a naběračku. Z místa, kde víme, že se pakomáři vyskytují, nabereme směs jílu a písku a dáme ji do sítka. Pak tak dlouho propíráme, až se nám objeví čisté larvy, popřípadě larvy v trubičkách. Ty po příchodu domů ještě propereme a uložíme na větší síto, které musí ležet na hladině vody. Larvy časem přelezou dolů, nečistoty zůstávají na sítu. Pak larvy scedíme a můžeme krmit, uskladnit je, nebo po případě zamrazit.

      • Chov – Je také možné pakomáří larvy odchovat, jejich chov však není jednoduchý a myslím si, že pro obyčejného akvaristu nezajímavý, nebudu se jím tedy zabývat.
 
• Uskladnění – Přestože larvy dýchají kyslík z vody, musíme je vždy uskladnit na vlhkém a chladném místě mimo vodu (lednice či sklep), a to na rámečcích s vlhkým plátnem. Larvy pak 1 x denně na tomto rámečku propláchneme studenou vodou. Takto uskladněné vydrží velmi dlouho. Nikdy je nenecháváme přímo ve vodě, jelikož velmi rychle umírají.
 
• Krmení – Při překrmení ryb se larvy zarývají do dna, výhodou je, že po ukončení svého vývoje se z nich líhnou pakomáři, kteří vylétají ven a nekalí tak vodu jako nitěnky. Nevýhodné je, že nás mohou obtěžovat svým bzučením, ale nebodají.
 

Koretry

       Jsou poslední ze skupiny komárů. Jde o průhledné larvy, jež se volně vznášejí ve vodě, jsou však dravé, a proto jimi krmíme jen větší ryby, aby se krmené ryby samy nestaly potravou.
• Uskladnění – Je stejné jako u patentek.
 
• Lov – Koretry žijí v chladných a čistých vodách, zpravidla bez ryb. Lovíme je klasickou sítí na plankton. Někteří akvaristé je loví převážně v noci, kdy je lákají na světlo. Tuto techniku však nemám odzkoušenou, berte ji prosím s rezervou.
 
Nitěnky
       Jedná se o asi nejdiskutovanější krmivo. Někteří akvaristé tvrdí, že nitěnkami vůbec nekrmí, protože způsobují rybám zdravotní potíže. V tropických vodách se nitěnky navíc nevyskytují, proto tedy nejsou na rozdíl od komárů přirozenou potravou akvarijních ryb, zejména pak halančíků. Nicméně jsou potravou živou, která je daleko výživnější než potrava mražená nebo suchá. Z vlastní zkušenosti vím, že ryby přijímají nitěnky velmi ochotně a rychle po nich rostou, rovněž samičky se po nich dobře plní jikrami.
 
       Problém ale tkví v něčem jiném. Velikost komárů je 1 až 1,5 cm, naopak velikost nitěnek je až 6 cm. Nitěnka se i při takové velikosti dokáže smotat do velmi malého rozměru, a když ji ryba spolkne, mohou nastat v jejím trávícím procesu potíže. Ryby totiž zpravidla potravu dokonale nerozmělní v ústech, ale hned ji polykají. V tom případě nitěnka v útrobách ryby ještě nějakou dobu žije a hrozí nebezpečí, že ve snaze uniknout způsobí protržení střev ryby a její úhyn. Přitom pomoc je velmi snadná. Stačí nitěnky nasekat na 1 až 1,5 cm dlouhé kousky, a tak snížit toto riziko na minimum. Proto nitěnkami pravidelně krmím. Např. při odchovu 100 ks ryb je pro mě přijatelnější krmit nitěnkami, sice ztratit 2-3 ks, ale odchovat zbylé ryby do výborné třecí kondice, než abych oněch 100 ks trápil na krmivu suchém či mraženém a získal tak degenerované a tření neschopné jedince.
       
       O čistotě nitěnek se vedou dlouhé diskuse. Je zcela jasné, že musíme používat nitěnky z čistých zdrojů. Při nákupu v akvaristické prodejně nám nezbývá nic jiného než to zkrátka risknout.
 
• Lov – Nitěnky jsou 5 až 6 cm velcí červi žijící částečně zavrtáni do bahna. V přírodě se vyskytují v mírně tekoucích vodách, někdy spolu s patentkami. Zpravidla již z břehu vidíme jejich červené chomáče, které lovíme a čistíme stejně jako patentky. Pozor – nitěnkami, které již máme vyčištěné, můžeme krmit nejdříve za dva dny z důvodu nutnosti vyprázdnění jejich střev. Nitěnky totiž mají schopnost absorbovat do sebe škodlivé látky, jež mohou následně ohrozit ryby. Této schopnosti absorpce látek se dá využít, jestliže potřebujeme rybám dodat vitamíny nebo jiné léčivé látky – stačí nitěnky ponechat nějakou dobu v těchto roztocích a pak krmit.
 
• Uskladnění – Nitěnky uskladňujeme v tekoucí vodě (necháváme vodu stále mírně protékat) nebo je uložíme do lednice s malým množstvím vody – chomáč nitěnek musí vždy asi z jedné poloviny vyčnívat nad hladinu. Vodu 1 x denně měníme, při dobrém skladování vydrží nitěnky i několik týdnů.
 
Cyklop (perloočky a buchanky)
       Tento plankton zpravidla nalezneme v každém rybníku či stojaté vodě. Jde vždy jen o sezónní výskyt, kdy je plankton doslova přemnožen.V jiném období je na stejné lokalitě planktonu nedostatek. Proto je vhodnější lovit na více místech.
 
• Lov - Lovíme sítí na plankton tak, že v rybníce pomalu opisujeme osmičku. Jako výplň sítě používáme monofil, méně vhodná je punčocha. Plankton dále roztřídíme přes síta a ihned krmíme.
 
• Transport - Nejlépe je přenášet jej ve vlhku na rámečcích potažených plátnem. Méně vhodný je přenos ve vodě, kdy zpravidla určité procento ztratíme, záleží na teplotě a množství přenášeného krmiva.
 
• Uskladnění - Pro uskladnění planktonu je více možností. Máme-li nadbytečnou nádrž, můžeme jej uskladnit přímo v ní se vzduchováním. Plankton zpravidla vydrží ještě nějakou dobu naživu. (Jedná se jen o malé množství na pár dní.) Další z možností je uskladnění malého množství v PET láhvi s čistou vodou v lednici, při krmení pak potřebné množství i s vodou odlijeme do nádrže. Plankton můžeme také velmi dobře mrazit nebo sušit. Nejlépe je ovšem zkrmit co nejvíce planktonu čerstvého. Moji halančíci plankton přijímají do velikosti 1-2,5 cm, nezdá se mi totiž, že by dospělý nothobranchius s oblibou přijímal malé buchanky. Planktonem krmím raději v zimním období, protože, jak známo, v letních měsících se vyskytují tzv. „štípavé“ buchanky, které potěr zahubí. Přenášíme-li nalovený plankton v zimním období do místnosti, je lépe jej nechat nějakou dobu temperovat, protože při vpuštění do teplé nádrže okamžitě hyne.
 
       V prostředí, kde lovíme krmivo, se samozřejmě vyskytují i jiné druhy vodního hmyzu nebo jeho larev, které mohou být velmi kvalitní potravou pro naše halančíky. Měli bychom ale v takovém případě dávat pozor na to, co zkrmujeme. Larvy jepic, šidélek atd. bývají vítaným zpestřením, ale naopak larvy potápníků a vážek mohou jen uškodit. Proto bychom měli vždy vědět, co do akvária dáváme. Nezapomeňme, že někteří živočichové mohou být zákonem chráněni.   
 
Pokračování příště...
 
Text : Redakce faunaportal.cz
Foto: Samphotostock
 

 

Hlavní menu

Napište nám

Sociální sítě

Copyright 2025 © faunaportal.cz

Created by MVKV Solutions, s.r.o.

TOPlist