Pokud můžeme v širých oblastech Orientu obdivovat různé artefakty tamního kulturního dědictví, zpravidla nás oslovuje jejich okázalost, propracovanost a nevšední zdobnost. Jakoby lidé zapomněli šetřit svůj čas a nepřestali se snažit o dokonalou podobu svého díla. Takoví jsou i holubi z populární orientální barevné řady, s nimiž se v českém holubářství setkáváme  při pohledu na orientální a staroorientální racky. Ve světě je  obliba  orientálního zbarvení skutečně významná, dokonce až taková, že příznivci z řad jeho šlechtitelů u poštovních holubů vytvořili skupinu na jedné známé internetové platformě, jenž čítá přes 25.000 členů. Jaká je podstata orientálního zbarvení, jaký má genetický původ, kde se uplatňuje a jak náročné je při šlechtění,  si povíme v následujících řádcích. 

Foto: Pávík černý lemovaný (fs)  

Tradiční pojetí (pravé) orientální barevné řady

       Krása holubů v orientálních barevných řadách vychází z efektu zjemnění celkového zbarvení, jenž vytváří pastelové odstíny původního zbarvení.  Barva samotná tak působí čistěji, lehčeji a svižněji. Skutečné kouzlo ovšem sestává ve schopnosti unikátního vybělení opeření. Pravá orientální řada vytváří velmi čisté, ostře lemované  vzory, kdy lemované (šupinaté) je veškeré barevné opeření u holubů plnobarevných (gen Spread) a recesivně červených a žlutých. U holubů plavých rázů pak vznikají slitě šupkaté, šupkaté a bělopruhé vzorky, jenž zpravidla doprovází  probělení koncových partií rýdováků a letek   do podoby  kulatých či oválných zrcátek. Vybělující efekty jsou zvláště líbivé během  letu, kde se při rozevřených křídlech a často i při rozšířeném ocasu během letových prvků přináší k pozorovateli neobvyklá směsice dojmů, jenž žádné jiné holubí zbarvení neumí.

       Orientální řada je tvořena rázy v plnobarevném založení (spread), kam patří barva černá, šedohnědá (někdy zaměňovaná za hnědou), hnědá, hnědožlutá, levandulová (popelavě červená a žlutá), jakož i červená a žlutá recesivní. Všechny tyto rázy mají vybělené středové oblasti per (s výjimkou ostnu pera), přičemž na jejich okrajích zůstává vysoce kontrastní lem v původním plnobarevném (rozprostřeném) zbarvení. Letky a ocas vykazují  stejnoměrné lemování, bez zrcátek. V koncových partiích - čili na nejdelších perech - lemovanost dokonale vyniká, zatímco na hlavě se  vytrácí, kdy hlava a krk působí až plnobarevným dojmem.

       Plavé rázy vykazují  v ocase a v koncových partiích ručních letek ostře ohraničená (bílá) zrcátka, přičemž jejich křídelní štíty nesou bělopruhý, šupkatý nebo slitě šupkatý vzorek, na konci ohraničený (u všech tmavých rázů) lemem v původním plnobarevném zbarvení. Plaví holubi mohou být modří, stříbřití, hnědě plaví,  hnědožlutě plaví, červeně plaví a žlutě plaví.

       Někdy se stále uplatňuje původní pojmenování silverety pro stříbřité, bluety pro modré, sulfurety pro  hnědožluté,  brunety pro hnědé a negrety pro černé. Holubi s okrem na hrudi jsou nazýváni sulfuroví (síroví). Bělopruhé,  šupkaté či slitě šupkaté jedince můžeme mít i na červené a žluté recesivní, pak mají ovšem také zrcátka a probělené konce letek.

       V juvenilním opeření jsou lemy per nápadnější,  do  žádoucího jemného vzorku pera vybělují ovšem již při prvním pelichání. Šlechtitelsky důležité je vyrovnávací párování, které by mělo docílit jemného, ale současně výrazného a pravidelného vzorkování. Vhodné je spojit jedince v ideální kresbě s protějškem spíše tmavším než světlejším.

Genetická podstata

       Již v éře vzniku „moderního“ českého pojetí genetiky holubů, kterou nám ve svých dílech z doby před 30-35 lety zpřístupnil brněnský odborník docent Havlín, bylo publikováno, že na dokonalém efektu orientální barevné řady se může podílet vícero dalších genů, respektive některé další geny či dokonce jejich soustavy. Jak pokroková byla tato zjištění dokázaly četné šlechtitelské zahraniční pokusy z pozdější doby, kdy bylo prokázáno, že ke správnému zbarvení holubů z pravé orientální barevné řady je nutná kombinace čtyř genů. Základním je gen, respektive modifikátor zbarvení označený jako frill stencil, nesoucí genetický symbol fs. Je to faktor recesivní, jenž není umístěn na pohlavním chromozomu, tudíž k jeho ideálnímu projevu je nutné homozygotní založení spočívající na jednoduché bázi, kdy vlohu fs předají odchovu jak holub, tak holubice (mohou to být heterozygoti). Modifikátor úspěšně ovlivňuje plnobarevné i plavé, intenzivní i rozředěné rázy ve všech barevných řadách a jejich četných modifikacích, avšak primárně jen na nejdelších perech, nejnápadněji na ocase (rýdovácích), příp. letkách. Jaký modifikátor má na svědomí probělení holubů v pravé orientální řadě na křídelních štítech, těle a krku? Nic jiného než třígenová soustava toy stencil, známá z různých plemen barevných holubů či voláčů, kde vyvolává bělopruhé, šupkaté či slitě šupkaté vzorky. Jedině kombinace obou těchto modifikátorů vede ke kvalitnímu, čistému projevu orientálního zbarvení.

Foto: Černý lemovaný fs pávík (výtečný typ, ale chybějící projev Ts)		Foto: Černý lemovaný fs pávík dobrého typu i zbarvení (mohl by vykazovat větší vějíř)
Foto: Černý lemovaný fs pávík nadějného typu i zbarvení		Foto: Hnědý lemovaný fs pávík

        Jenže komplex toy stencil (Ts), rovněž nepohlavně vázaný, to je opravdový šlechtitelský oříšek. Jedná se o  sestavu genů Ts1 (bronz- „částečně“ dominantní), Ts2 („částečně“ dominantní) a ts3 (bílé vzorky - recesivní), kdy posledně jmenovaný recesivní gen se musí sejít v homozygotním založení (od obou rodičů), aby byl projev tohoto přenáročného genového komplexu čistý. Docílit správného účinku všech zmíněných genů (fs, Ts1, Ts2, ts3) na jednom holubovi je relativně jednoduché u „starých“ plemen, jako je orientální racek, ale pro přenos orientálního zbarvení na plemena nová představuje takovou náročnost, že se jí máloco vyrovná. Dobré zbarvení holubů v orientální barevné řadě je především založeno na potlačení bronzových jevů, dnes stále se objevujících  u širšího spektra rázů staroorientálních racků, jakož i dosažením pravidelných lemů per s čistě bílými středovými plochami, bez náznaku  pepření.

Foto: Mléčný šupkatý fs pávík (dobrá genetika na raritním barevném podkladě)		Foto: Modrý bělopruhý fs pávík (nápadná zrcátka v ocase a solidní bělopruhost)
Foto: Modrý bělopruhý fs pávík (s náznaky bronzu komplexu Ts)		Foto: Modrý šupkatý fs pávík (s bronzovými efekty TS ve štítech)

       

       Závěrem této kapitoly je dobré si připomenout, že pravá orientální řada dnes není mezinárodně nazývána frill stencil, ale frill toy stencil. Označení  v sobě zahrnuje symbiózu obou modifikátorů (frill stencil a toy stencil), bez jejichž spoluúčasti by nebylo – dle našich současných znalostí - možno žádaného efektu orientální barevné řady docílit. 

 

Foto: Holoubata pávíků frill toy stencil v chovu A. Kernse		Foto: Zajímavě zbarvená holubata (frill toy stencil) pávíků
Foto: Chovný pár pávíků černých lemovaných frill toy stencil vynikajícího zbarvení u A. Kernse USA

Šlechtění orientální barevné řady

       Pomineme-li obrovský zájem o šlechtění barevně lemovaného opeření nebo šlechtění holubů s bílými vzorky a zrcátky v ocasu a letkách u poštovních holubů, nacházíme také u okrasných holubů některá plemena, na která je orientální řada delší dobu přenášena. Jedním z nejvděčnějších a nejlépe popsaných je holub pávík. Chovatelé, kteří se přenosem zbarvení „frill toy stencil“ na tomto plemeni zabývali/zabývají, se nebojí prozradit, že získání správného vybarvení odchovů a dotažení kvalitního typu plemene trvá i déle než 20 generací. Stihne-li šlechtitel každý rok dvě generace, což se v tomto případě jeví nezbytností, trvá celý proces šlechtění nejméně deset let.

 

Foto: Orientální racek blondineta černá lemovaná, šampion Francie 0.1		Foto: Orientální racek blondineta černá lemovaná
Foto: Orientální racek satineta modrá slitě šupkatá		Foto: Mládě orientálního racka satinety bluety z původního chovu autora

       Orientálni barevná řada je tak bez jakýchkoliv pochyb právoplatně řazena mezi nejnáročnější genové soustavy, ale současně i zbarvení nejkrásnější, jenž stále láká ke šlechtění. Ve střední Evropě se úspěšným přenosem   zbarvení naposledy proslavili chovatelé švýcarských plemen, jenž jej přenesli na lucernské (jednobarevné) holuby. Velký boom zažívají šlechtitelské aktivity u plnobarevných staroorientálních racků (tzv. blondinet), jež nyní doslova válcují kreslené příbuzné (satinety). Ve světě je přenos orientální barevné řady  na nová plemena jednou z velkých výzev. Vraťme se však k pávíkům.  Před více než čtvrt stoletím  se  v USA u Jima Ervina, kterého následovali Gerald Ballenger a Ralph Smith,   zrodila myšlenka vyšlechtit frill stencil pávíky. Tento smělý plán počítal s tím, že pávík s lemovaným vějířem ( u plnobarevných) nebo zrcadly ( u plavých rázů) bude velmi atraktivní. Tato myšlenka byla velmi odvážná a ukázalo se, že na rozdíl od mnoha jiných modifikátorů, kde se práce povede během pár generací,  tady budou chovatelé na výsledek čekat dlouhé roky. Dá se říci, že teprve nedávno dokázal mladší z chovatelů Andrew Kerns dotáhnout práci svých předchůdců a tyto pávíky pozvedl na slušný typ při velmi slibné barvě. Posuďte sami z přiložených fotografií.

Foto: Staroorientální racek červený lemovaný		Foto: Staroorientální racek sulfureta
Foto: Lucernský (jednobarevný) holub černý lemovaný		Foto: Ze šlechtění lucernského lemovaného holuba (chov. E. Kutscherauer, Bavorsko)

 

       Takže chovatelé se musí obrnit zvláštní dotací trpělivosti a nezapomínat ani na dokonalý projev  „služeb“ přidruženého toy stencil komplexu, jenž je ve výsledku pro správný efekt zbarvení rozhodující. České  holubářství je ve světě známo oblibou plemen s účastí genového komplexu toy stencil, proto by nám šlechtění orientální barevné řady (za přidání genu fs) nemuselo činit takové potíže, jaké lze předpokládat. Na zdolávání překážek jsme u nás prostě zvyklí. 

 

Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Foto:  Mgr. Bc. Alexandr Veselý a archiv A. Kernse